H34D

Klíčem k většině filmů Davida Lynche je pochopení, že jeho filmy k pochopení jednoduše určeny nejsou, avšak zamyslet se nad nimi, to už je něco úplně jiného. V mazací hlavě lze nalézt symbolismus, metafory, drobné pointy (problematická péče o dítě, objevení kousku sebe v něm, ovládání osudu někým shora + němožnost vzít to zpět apod.), ale i čistý chaos s jediným cílem - zapůsobit na diváka, vyvést ho z míry, ohromit, fascinovat něčím nevídaným, ale současně vlastně ničím. Mazací hlava je spolu s Tetsuo nejbizarnější, nejšílenější a nejpsychotičtější film, co znám, David Lynch v něm předvedl totální abstrakci jakožto filmové umění, ale přesto si myslím, že řada věcí šla udělat mnohem lépe. Pomalé tempo je k vytvoření depresivní a "duševně nemocné" atmosféry nutností, ale v méně zajimavých scénách, jakože film skutečně není vyrovnaný, se šeredně vymstívá. Mnoho pasáží však zachraňuje perfektní industriální zvuková stránka. 7/10

Nemám rád Bergmana ani Tarkovského, ale když už, tak Bergman dokáže oslovit hlubokými myšlenkami a Tarkovskij atmosférou, či vizuálem. Údolí Včel se vzdáleně podobá Sedmé pečeti a Andreji Rublevovi a upřímně mě nebavilo ani z jednoho pohledu. Do atmosféry jsem nepronikl, ke zdejšímu rytířství, jejich poslání a náboženství jsem si taktéž cestu nenašel a nemyslím si, že by to byla vyloženě jen má chyba. Film je obtížné uchopit a zpracovat, divák to musí vyloženě chtít, jinak má smůlu a bude trpět. Pochválit můžu akorát Čepka, ale jinak můj skromný a ryze subjektivní verdikt zní 3/10

Smrt krásných srnců je kniha pro film velice vhodná, její adaptace, troufám si říct, není pro zkušenější filmové tvůrce nijak obtížným úkolem a tak není divu, že převod zde proběhl bez chyb a kazů, ovšem na stranu druhou nenabízí nic "nového", ani kreativního. Smrt krásných srnců je snímek divácky vděčný, lidé mají rádi původní příběh a rádi vidí, že film na něm nic nezkazil, že si udržuje svou ucelenost a jasnou pointu, ale právě na tom neshledávám nic tak zajímavého, či opojného, abych jej mohl označkovat 4-5 hvězdami. Z čistě filmového hlediska je děj opravdu jednoduchý, přímočarý a i pro neznalce knihy nechnutně předvídatelný. Navíc vedlejší postavy jsou zde nevýrazné a s tou hlavní i navzdory kvalitnímu hereckému výkonu nelze díky charakteru příliš sympatizovat. 6/10

Začátek je poměrně rozpačitý, na diváka se vysype zprvu obtížně uchopitelný příběh ve složitém prostředí plného kovových trubek, gumových hadic a papundeklových rekvizit, ale časem člověk zjistí, že to má své kouzlo a že právě tyto (ne)efekty dokreslují Brazilu to správně ujeté a neuvěřitelně bizarní vzezření a atmosféru. Brazil nelze definovat jedním žánrem, někdy je komický, absurdní, romantický, snový, jindy paranoidní, mrazivý, úzkostný anebo prostě jen šílený. Příběh na konci nezaklapne tak dokonale jako u 12 Opic (nebo přesněji, jestli vůbec zaklapne), ale poslední minuty gradace nemají sebemenší chybu. Taktéž proto Brazil vytváří tak příjemnou katarzi... Bylo to skutečně až po skončení, kdy jsem film docenil a uvědomil si, jak je unikátní. 8/10

Kultovní, až nedotknutelné a v Československé kinematografii stěžejní psychologické drama - to nejspíš ano, ale to ještě neznamená, že ho musíme něpokrytě uctívat i z pohledu zábavně-diváckého. A faktem je, že já se opravdu moc nebavil, mísily se ve mě pocity z dobře zpracovaného tématu, precizně vygradovaného komorního psychothrilleru podpořeného o dva bezchybné herecké výkony, ovšem na druhou stranu s něčím, co mě ubíjelo a nutilo neustále odvracet oči od obrazovky. To "něco" lze jen těžko definovat, je to souhrn nezájmu, nudy, možná únavy z dvou konstantně a stejně se hádajících lidí a zkrátka... Nechci tento film více shazovat, jen nelze počítat s tím, že z něj bude každý na větvi. 6/10

Český film s typicky českými postavami z prostředí familiárního českého městečka v jedné z nejtemnějších dob českého národa zobrazující útrpný český život v tyranii - to je Vyšší princip (slovo "český" možno libovolně zaměnit za "československý"). Atmosféra bezútěšného útlaku a všudypřítomného strachu je výborná a je možno ji dobře pochopit i lidmi, kteří danou dobu nezažili, popř. čechoslováky vůbec nejsou. Přesto mi zde ale něco nesedělo, možná některé příliš jednostranné charaktery (hysterická Jana), nebo přesněji řečeno - film mě neoslovil/nezaujal silou legendy a nemám potřebu jej vidět znovu. 7/10

Zprvu mi přišlo povídání o (dle mě) nejskvělejším filmu Coenů poněkud mdlé, bratři jakoby byli po opici, v prvních minutách jen popisovali fakta děje a působili jakoby otázky neměli předem připravené (což pokud skutečně neměli, tak raději měli mít), ale po chvilce se rozpovídali, došlo konečně i na nějaké zajímavosti v pravém slova smyslu, technické perličky a vtípky. Ve výsledku však stejně nejvíce záleží na tom, jak se divákovi líbil původní film, pokud ano, pak si dokáže užít i tento, jinak jen lehce nadprůměrný a zbytečně krátký film o filmu. 7/10

Millerova křižovatka je nenápadný klenot a neprávem opomíjená gangsterka s hutným, sofistikovaným příběhem a špetkou černého humoru, která si určitě zaslouží alespoň menší dokumentek, jako je právě tento. Bohužel braty Coeny zde téměř neuvidíme, což je fatální chyba, ale kameraman Barry Sonnenfeld vypráví dostatečně zapáleně a zajímavě, abychom to byli schopni překousnout. Shooting 'Miller's Crossing' je tedy převážně o použití kamery, dozvíme se, jaké byly na počátku možnosti, co si bratři Coeni zvolili, jak důležité je světlo a třeba i takový detail jako poloha klobouků na hlavách mafiánů... Pak jaké jsou rozdíly v použití kamery mezi Millerovou křižovatkou a předchozím filmem Coenů - Potíže s Arizonou, jak to bylo náročné a... Dál už bohužel skoro nic, protože stopáž je vcelku skromná. 7/10

Vynikající budování příběhu, kdy se pozvolna z běžného vesnického života, tlachanic a chlastaček vyklube tíživá, úzkostná atmosféra antisemitského, totalitního režimu. Pohled na problematiku skrz přihlouplého sedláka, který přišel k árijským výhodám, ani neví jak, nabízí také originální a netradiční perspektivu. Artovost snímku je nepopíratelná, vygradování famózní a celé to plíživé nebezpečí a zlo je vskutku... Plíživé. Dopomáhá k tomu také zvláštní a byť neustále se opakující, tak skvěle zvolená hudba... Tato zmíněná fakta mi úspěšně brání v ostřejší kritice, třebaže Obchod na korze se mi ve skutečnosti spíše nelíbil, často jsem zíval nudou a kontroloval čas. Vesnický život mě jednoduše nebaví a kromě hlavního poslání a cíle příběhu byl vedlejší děj poněkud mdlý. 6/10

Politické drama s thrillerovou atmosférou uvozenou relativní bezmocí hlavní postavy a "vtíravou", místy neposednou kamerou, která si ráda věci zabere pěkně zblízka. Nothing But the Truth si skutečně zakládá na objektivním vhledu do problematiky, divák může dát za pravdu oběma stranám a nevnímat reportérku výhradně jen jako mučednickou oběť, film tedy nevyužívá prostředků citového vydírání. Kromě nich však možná trochu pozapomněl zatlačit více na pilu, co se týče působivosti a síly diváckého zážitku. Proč? Člověk totiž nemůže být omámen utrpením/morální obětí hlavní postavy, když její dilema nebylo tak neřešitelné, zvlášť když informátorem byl víte kdo... Jednou z hlavních atrakcí filmu je také krásná Kate Beckinsale, která zde překračuje hranici latexové barbíny a předvádí velice solidní výkon. Přesto si však myslím, že Vera Farmiga má herecké schopnosti lepší. 7/10