Recenze (923)
Karhanova parta (1950)
Těžko hodnotit: co bylo ve filmu myšleno vážně, vyznívá komicky, co mělo být komické, je trapné. Ale některým budovatelským hláškám a typické Deylově figuře jsem se občas zasmál, takže jednu rudou hvězdu vysolím.
Velká přehrada (1942)
Protektorátní budovatelský film. To jsou paradoxy!
Chceme žít (1949)
ambiciózní sračka
Klíč (1971)
Další angažovaný kousek, na který naši třídu kdysi nahnali do kina na školní představení. Jedna rudá hvězda za zástupce firmy Katoda Olomóc, jdoucího pod gilotinu za zpěvu Internacionály.
S tebou mě baví svět (1982)
Film natočený až tak líbivě, že se mi nelíbil. A taky první a poslední případ, kdy jsem se částečně shodl s tehdejší stranickou kritikou filmu: že je to pozlátko a zhlíží se v kapitalistickém způsobu života.
Straka v hrsti (1983)
Satira nesatira, trezor netrezor, tenhle film mě moc nebavil, i když jinak mám Herzovy filmy docela rád. Zajímavý ale bylo, co se kolem filmu tenkrát za komančů dělo: udávání, výslechy, nařčení z pornografie... Zabývalo se tím ministerstvo vnitra, ÚV KSČ a dokonce i sám Gusta I.!
Upír z Feratu (1981)
Nemá asi cenu film hodnotit z hlediska hororového žánru, protože sám režisér Herz v jednom rozhovoru řekl, že co v něm bylo hororové, bylo vyškrtáno už ve scénáři a zbytek šel pryč ve střižně.
Morgiana (1972)
Zajímavé je, že tento film je dobrý, přestože jej režisér Herz nesměl natočit podle svého. Ústřední dramaturg FSB Toman mu totiž zakázal natočit jeho poslední třetinu v tom smyslu, že hrdinka byla ve skutečnosti jen jedna. Herz film pak už dotočil bez zájmu a bral ho jenom jako takové cvičení.
Paragraf 224 (1979)
Tenhle film nemá cenu kritizovat, protože za jeho nedostatky tvůrci nemůžou. Po jeho natočení byl režisér odstaven a film sestříhal podle svých představ tehdejší ústřední dramaturg FSB Ludvík Toman, podařilo se mu přitom odstranit většinu toho, co na něm bylo zajímavé. "Vzniklo torzo, ubohý odvar našich původních představ," komentoval to později režisér Zdenek Sirový.
Slasti Otce vlasti (1969)
Autor scénáře Jan Procházka byl se Steklého realizací dost nespokojen, protože humor v některých scénách filmu byl podle něho už na hranici dobrého vkusu. Později, ve svých normalizačních filmech, Steklý tuhle hranici běžně a trapně překračoval.