Narciska

Velmi svižný film, prakticky bez hluchých míst, do první půlky s sebou nese dechberoucí napětí kvůli tomu, o co vlastně jde, a poté stejně velké napětí spojené s myšlenkovým rébusem, jak z toho kua ven. A že se ten únik povedl bravurně, s inteligencí a dokonce i humorem.

Komediálnost, životní moudrost a hlavně hodně dobrodružství, to je to, co se k autorovi Dona Quijota hodí nejvíce. Mnoho filmů s odstupem času ztratí ze svého kouzla, tento si však drží původní šarm i po padesáti letech.

Cílem bylo zprostředkovat způsob života konžských farmářů, kteří se mohou v pěstování zaměřit na jednu komoditu. Půda, kterou disponují je tedy větší, než u velké části jejich sousedů, protože vypěstují tolik, že to mohou jet do hlavního města prodat. Tuto informaci se však v dokumentu nedozvíme. Co se od dokumentaristy dozvíme, je předkládáno nekriticky a nahodile. Buď nám mohl představit život farmářů, jak vypadá pěstování rýže, kávy, palmového oleje, jakou péči vyžadují v Africe krávy, jak se dělá obchod a nechat mluvit jen je. Nebo se tedy pustit do komentářů, pak ale musí mít oplývat většími informaci a představit nám hlubší analýzu. V prvním případě by měl přidat něco více, aby to nebylo tak nudné, v druhém případě měl relativizovat např. už úvodní tvrzení, že Kongo je schopné nakrmit půlku světa. Pokud ano, bez vykácení pralesa se to neobejde, je tohle nyní to, co chce svět?

Tvůrci se vydali cestou dokumentární rekonstrukce toho, jak svět severských indiánů vypadal před příchodem Evropanů. A zdá se, že přiblížení se skutečnosti pro ně bylo důležitější než vytvořit film, který se divákovi postará o příjemnou zábavu. Své místo zde mají šamanismus a věštecké sny, osobní ambice a svoboda rozhodování narážející na potřebu pospolitosti, kterou otřásá střet odlišných kultur a strach ze ztráty obživy. To vše na pozadí mrazivé přírody, jejíž krásou se můžeme nechat poklidně unášet.

Sci-fi překvapivě komorní, spíš snaha vyrovnat se s vnitřním vesmírem, tak trochu Kubrickovská Odyssea odehrávající se na Zemi. V kombinaci s aspektem sci-fi a vyústěním děje vyznívá absurdně, i když přinese jedno milé rozuzlení. Psychologie i vlivem kamery vyznívá chladně a odcizeně. Za samotný závěr by někdo zasloužil pokárat.

Humor je často jediným vysvětlením pasáží, jejichž smyslu nerozumím. To, že je snímek tak bizarní, nutí dodívat se. Ostatně nad nesmysly máme mávnout rukou, o chyby v ději tu nejde. Má to být snad satira, vyjádření k tématu, které momentálně sytí veřejný prostor. Samotný závěr rozháraného vyprávění přináší jednoduchou odpověď, tak silnou a povedenou, že jen za ni přidávám hvězdu filmu, který by jinak nestál za sledování. Ta věta říká, a je natolik obecná, že to není spoiler, že ať se lidé střetávají s pravdou jakkoli, sami od sebe se nezmění. Jestli vás to zajímá, pak se dívejte až do konce, pokud chcete vidět roztomilé digitální megaprase nebo máte bezbřehý smysl pro humor a nadsázku, pak taky neváhejte.

O dlouhověkých bytostech, smyslem jejichž existence je společně tvořit látku osudu. Když se někdo z nich stane součástí lidského světa, musí si dát pozor na jediné. Nemilovat. Protože pak pozná bolest samoty. Když se tedy nit jedné z těch bytostí skutečně propojí s tím lidským, vzniká příběh. Utkán je předivem lásky, proto se možná nejedná o excelentní film, chybí struktura a lineární děj, nenajdeme dokonce ani odpovědi na věci, které nás zajímají. Můžeme ale odhalit, že je to předivo lásky, které tvoří příběh našeho života. A tady holt tak nějak pateticky, začínáme a končíme.

Když se slavný herec pustí do režie, stává se, že z nějakého důvodu má chuť na celkem všední příběh o lidech, kteří na první pohled ničím nevyčnívají, jako by chtěl sestoupit z lesku Hollywoodu zpět na zem, jakoby chtěl oslovit široké vrstvy, i když všichni zdá se chceme vidět superhrdiny a velké akce. I když ničím z toho nedisponuje, jedná se o hřejivý film.

Pozor! Politická hra způsobuje závislost. Asi proto vyvolává seriál tak vysoké hodnocení. Je to ovšem hra, která nemá daná pravidla, hra, v níž účel světí prostředky, hra, ve které jde o zisk většího počtu hlasů. A stejný je i tento seriál. Také si nedrží žádné hranice. Je honbou za přísní diváků. Bez skurpulí překračuje meze etického podání, vstupuje do intimního světa, který by měl patřit do soukromí. I po stránce řemeslné je nevyhovující, přináší čistě schematický způsob podání - problém, řešení, další problém, ať už v práci či osobním životě, příběh plyne a herci mluví jako by se ocitli na výrobní lince pokusu přiblížit se továrně na sny. Svět politiky je prohnilý a tenhle seriál se od ní moc neliší. Hra o zisk hlasů mu zdá se vychází.

Na dokumentu se mi líbí, že se věnuji tomuto opomíjenému zvířeti. Na krátkém prostoru se nám snaží ukázat maximum pro to, abychom porozuměli jeho způsobu života a tím se zas o krůček přiblížili k poznání přírody. Je to zajímavé zvíře a setkání s hyenou je poměrem sil a velikostí přímo neuvěřitelné, ovšem překvapivé jsou celé jejich rodinné návyky a hierarchie této psovité šelmy.