Rimsy

Lze se vymanit z matčina vlivu a odpustit si domnělá pochybení? Joaquin Phoenix jako zkrachovalý Beau se o to ani nepokouší, přesto je během tříhodinové odysey vystaven větší dávce sebepoznání, než by sám chtěl. A je rozhodně zábava to sledovat, přestože celek rozhodně není jednoduchým soustem. Více zde.

Sociální komedie nebo retro revenge akčňák? Vlastně cokoli chcete. Svižně sestříhané a sympaticky odlehčené vyprávění trpí nelogičnostmi a balancuje na hranici dobrého vkusu, většinou se však udrží na té správné straně. A zvládne u toho velmi dobře bavit. Více zde.

Je to hezký, ale…? Ne, to by bylo zbytečně přísné. Nové uchopení Dumasovy klasiky se od literární předlohy i nejslavnější adaptace ze 70. let v leckterých podzápletkách odchyluje, příběhová kostra však zůstává stejná – a je jasné, že leckteré mladší ročníky si už s rošťáckým Michaelem Yorkem nevystačí, takže nové zpracování populárního dobrodružství dává smysl. Francouzská produkce si moderně zakládá na naturalističtějším pojetí nežli starší, romantizované verze, a tak se d´Artagnan pořádně vyválí ve špíně a blátě. Hlavním tahákem jsou pečlivě komponované bojové scény, často snímané bournovsky pohyblivou kamerou na jeden záběr. Především v první polovině filmu se jedná o velké lákadlo, později mají přednost politické hrátky. Noví mušketýři mě tedy ze sedačky nezvedli a neřekl bych, že se jedná o nečekaně inspirativní či jakkoli fascinující modernizaci, zároveň však bez problémů dokážou jakožto oddychové, historické dobrodružství na dvě hodiny příjemně zabavit.

Je Springsteenova hitovka Born in the U.S.A. motivační vypalovačkou, nebo sžíravou kritikou? Nejspíš od obojího trochu a stejné ambice by možná chtěla mít i tahle sportovní biografie, pod níž jsou podepsáni hlavně Ben Affleck a Matt Damon. Fetišistické nadužívání osmdesátkových propriet a vzájemné popichování korporátních kancelářských krys však má odlehčit a snad i trochu zakrýt fakt, že v jádru vyprávění jde hlavně o reklamu na Nike. Reklama je to však stylová, a to především pro milovníky basketbalu a Michaela Jordana. Affleck se jako režisér nepokouší o bleskově sestříhané dialogy ve stylu Adama McKaye či podobné formální kudrlinky, naopak nechává vyniknout herectví Matta Damona, ve své obyčejnosti tak sympatické. S pomocí hlavně Violy Davis a Chrise Messiny rozehrává upovídané drama, z něhož je patrné, že se autor scénáře Alex Convery učil hlavně od Aarona Sorkina. Takže pokud k aspoň jednomu ze zmíněných jmen (tedy Damon, Sorkin, Jordan) chováte sympatie, nejspíš vás tahle nepřekvapivá, i když zdatně zpracovaná konverzačka zaujme; a i v opačném případě ji přečkáte bez úhony, ale z hlavy se vykouří velmi rychle.

Žánrová jednohubka neurazí a pyšní se několika sympatickými motivy, které však pouze nejistě načrtává. Ani z hlediska stylu se nejedná o nic, na co byste si pár dní po zhlédnutí vzpomněli, jako přímočará zábava na 100 minut ale Papežův vymítač poslouží. Více zde.

Touzani se na ploše dvou hodin daří trpělivě vykreslit složitá citová hnutí, jimiž jsou všechny postavy zmítány. Prostředí trochu připomíná chválenou Nit z přízraků, režisérce se však daří být svým postavám o něco blíže než Paul Thomas Anderson, díky čemuž je citlivá observace nenápadných gest a pohledů emočně silnější a netrpí odtažitostí. „Kaftan musí odolat zkoušce času,“ popisuje Halim vrchol svého krejčovského umění, zároveň však není pochyb o tom, že hovoří i o svazku s milovanou osobou. Oceňuje Minu za její drzost a průbojnost kombinované s chápavostí, ona si ho zase váží za oduševnělost i důsledné pohroužení do zapomínaného řemesla. O jejich lásce, přestože poněkud netradičního charakteru, nemůže být pochyb. Více zde.

Vít Klusák společně s Marikou Pecháčkovou natočil zdařilou pandemickou reflexi. Není tak vtipná, jak se snaží tvářit propagační materiály, a na rozdíl od některých předchozích Klusákových snímků neobsahuje ani jednoznačné poselství – právě díky tomu nám ale umožňuje takové zamyšlení, jakého jsme s nevelkým odstupem času schopni. Více zde.

Sluncem a nostalgií protknutá dovolená problematického otce a jeho dcery, která se mu alespoň zpětně snaží porozumět. Povedené indiečko příjemně uteče a párkrát se vytasí se silnými okamžiky, v součtu však nenabízí nic zlomového. Více zde.

Další zdařilý desktopový thriller, který sice stojí na značně vykonstruovaném případu, podává ho však velmi stylově a zábavně. Více zde.

Todd Field po dlouhé odmlce předkládá po všech stránkách monumentální biografii fiktivní dirigentky, která je jedním z nenápadných predátorů 21. století. Rozporuplné postavě vdechuje život Cate Blanchett a Field se důsledně vyhýbá jednoznačnému výkladu jejího charakteru i celého dění. Jeho snímek je natolik precizní, až místy působí odtažitě, divácky však nabízí velmi obohacující zážitek. Více zde.