Dupac

McConaughey jako "Mick" Haller je megahustej arogantní kauzař, celé dvě hodinky stojí na něm a jenom kvůli němu má smysl se dívat. Všichni ostatní jsou tu vlastně jenom proto, aby se představili, v pravou chvíli se vynořili a posunuli děj (většinou tak, že hrají Hallerovi do karet, a to přesto, že s některými Haller předtím v podstatě regulérně vyjebe, viz morkářský gang). Vůbec celá dějová linka se slizounem Ryanem a jeho případem mi přijde spíš jen hrubě načrtnutá a sloužící jenom k tomu, aby se z toho mohl McConaughey (za pomoci svých přátel a šťastných náhod) stylově vysekat. Což přičítám na vrub hlavně scénáristické nezkušenosti. SPOILER: Trochu jsem se obával, že celý ten Matthewův šibalský ciferník je jenom maska, za kterou se skrývá citlivej kluk se smyslem pro spravedlnost a že se to ke konci ukáže. Bohužel jsem se neseknul. 69 %

Hypnotický pozdrav z vlastně už dávné minulosti. Majestát přírody v kontrastu s naším kapitalistickým pinožením (s bonusem v podobě osmdesátkových vizáží a některých už hodně obskurně působících dobových reálií). I po letech ve mně budí respekt, jak náročné muselo být natočení některých záběrů, jak jsou sestříhané, zrychlené a napasované na Glassovu hudbu, ale wow efekt už se jaksi nedostavuje..

Taková malá česká imitace výpravnýho americkýho filmu, kde postrádám aspoň základní uvěřitelnost. Postavy v dobových kostýmech, pohybující se po Barrandově s třídílnými okny a hliníkovými klikami, těžko vzbudí aspoň rámcový dojem prvorepublikové opulentnosti, předválečný berlínský štáb působí jako parta zoufalých amatérů. Samostatnou kapitolou je casting - Pauhofová, Kříž a další jsou dojemně snaživí, ale viděl tam někdo z vás aspoň na chvíli SKUTEČNOU Lídu nebo Adolfa? (Třeba scéna "Baarové" a "Hitlera", který se rozněžní u čajíčku, svojí poetikou připomíná nejlepší scénky Monty Pythonů). Čest výjimkám, kterým se dá věřit - třeba Mádlovi věřím tu radost, když si v jedné z nejlepších scén (čistě komediálních, samozřejmě) šmátne na vytoužené Lídiny jedničky, a hlavně - za zmínku stojí stará Baarová v podání paní Procházkové, které bohužel někdo připsal do páru nějaké mladé střevo s diktafonem a neuvěřitelně dementní dialogy.

Právě mi někdo strčil palec do prdele. Pokud máte nějaké zbytkové iluze o americké střední třídě (a jejím vkusu), měli byste si pustit tenhle film.

Polepšený hříšník a (zároveň) arogantní brilantní právník se neplánovaně vrací do města, kde vyrůstal, aby tam narovnal dávné křivdy a usmířil se s rodinou - co může být klišovitějšího. Nebýt dojemné herecké kreace Roberta Duvalla, šlo by o čistý průměr v kategorii "zvládnuté řemeslo" (a to včetně výkonu Downeyho Jr.).

Příběh reunionu jedný kapely. Je součástí proma, takže povrch. Všichni (současní) členové kapely jsou za sympaťáky a budoucnost se rýsuje v růžových barvách. Naopak nečekejme žádné pikošky ze zákulisí, některé jsou velmi velmi cudně naznačené (chlast, drogy, děvky, ponorková nemoc a spory o autorství), některým se dokument taktně vyhýbá úplně (tlaky hudebního průmyslu, hvězdné manýry, několikaleté angažmá + nucený odchod Marka Minárika). Nekritickým fanouškům, kterým je dokument určen především, to patrně i tak bude stačit k potvrzení statusu quo.

Čtvrtý pokus o stvoření Cruisemana, rutinéra bez bázně a honey. Některé scény (hlavně v Dubaji) poměrně efektní, celek (hlavně ke konci) dosti ubíjející. Návrat Brada Birda do mnohem realističtějšího světa Úžasňáků kvituju s velkou úlevou.

Tady se s většinou diváckých hodnocení, které vyzdvihují druhý díl na úkor prvního, neshodnu. Mesrine začal být v Epilogu poněkud nabubřelý a nakazil tím i film.

Kamarád kdysi o Základním instinktu prohlásil, že to je zlej film. Bezcitnej. A Elle je podle mě ukázkový příklad takovýho zlýho filmu. Zdánlivě bezcitná žena, na povrchu chladná, která si s sebou nese takové břemeno, že už nikdy nemůže být "normální" (až se divím, že to funguje, když jí toho scénáristé naložili tolik). Fascinace zvráceností i odstup, se kterým ji sleduje, je typická jak pro Michèle v podání Isabelle Huppert, tak hlavně pro Verhoevena. A Elle mi svojí civilností připomíná spíš jeho rané práce. Ještě před pár lety bych od něho takový (v podstatě) komorní film nečekal.

Tohle je hrozně umělej svět. Tak jako se obyčejnej maloměšťák maskuje za spisovatele trousícího moudra vyčtený z knížek, tak se televizní produkce ve standardu půlky devadesátých let vydává za film. Do toho (tehdy ještě neokoukaná) Aňa šustící s Pavelkou pronášejí dialogy šustící papírem. A s výjimkou Cibulkové (a snad ještě Kačera) všichni ostatní jsou jen karikatury, aby to byla jakože komedie. Prostě takové to typické české kinematografické bahýnko.