markotter

Myslím, že se tvůrcům poměrně přesně podařilo přenést atmosféru knihy do filmového prostředí. Možná to vyznívalo ještě o trochu lépe než v knize. Proč nedávám víc, je, že jsem nebyl schopen se ztotožnit se stylem Buzzatiho vyprávění v knize a tedy ani ve filmu. To je ale můj problém, ale nezaujatě musím říct, že pokud bych hověl víc tomuto stylu, tak atmosféra filmu, herci, muzika, to vše bylo nadstandardní.

Pro mně hodně složité na sledování a pochopení, co vlastně jednotlivé postavy znamenají, v jaké časové rovině se pohybují a proč tam vůbec jsou. K tomu jsem měl výhrady k hlavnímu hrdinovi, který byl hrozně nesympatický a i když pravděpodobně prožíval silné emocionální výkyvy, tak to nedokázal přenést na diváka. Ale po skončení filmu, když jednotlivé kostičky zapadly do skládanky, musím říct, že to bylo zajímavé a jisté emoce to ve mně vyvolalo, i když bych to se znalostí pointy asi potřeboval vidět znovu. PS: Sigur Rós nejen, že mně nedokázali navodit patřičnou atmosféru, mně tam vyloženě štvali.

Je to občas vtipné, občas z toho mrazí, ale celkový dojem silně degraduje naprosto nevhodně zvolená postava (klíčová) milence dcery. Ten chlap neměl vůbec žádné charizma, měl pravděpodobně působit jako katalyzátor vztahů a přitom za celou dobu neřekl nic zajímavého, nebylo jasné, co si myslí a jak se objevil, tak zase zmizel. To jsem si oddechl, ale bohužel to byl taky konec filmu.

Neznaje předlohu, čekal jsem nějakou sociologickou sondu do života amerického maloměsta s nastavováním zrcadla. Byl jsem mile překvapen, že i když to tak vypadalo a chvílemi to i sonda byla, byl to vlastně takový milý horůrek. Tím, že jsem to nečekal, o to víc jsem byl potěšen zajímavým závěrem, i když mi tam neseděly (nebo jsem nepochopil) některé věci (únos psa, měření a následné vyrobení kopie ložnice apod.)

Nuda sledovat, jak se chlapci celou dobu snaží dělat vtípky a moc jim to nejde.

Komedie to určitě není - nic vtipného se tam neděje. Možná trochu vztahové drama, syn - matka, hlavní hrdina - spolužáci, matka - otec, ale je to hodně ploché. Jediný klad filmu byl, že skončil už po 75ti minutách.

Zajímavé snad jen díky docela realistickému vykreslení (dle mého názoru) tureckého vězení, i když si myslím, že realita může být ještě horší. Jinak se nás tvůrci snaží přesvědčit, že když někdo pašuje drogy, je to sice špatné, ale trest za tento zločin si snad každý může vybrat sám, a pokud se někdo, zde Turci, rozhodne to nerespektovat, tak oni jsou špatný. Zajímalo by mně, jak skutečně vězení i útěk probíhal, protože tady mi nesedělo, jak se tam vězni promenádovali a měli docela hodně volnosti.

Gangsterský film, ničím nevybočující z řady podobných filmů. Vlastně ano, byly tam zapamatování hodné momenty - honička v autě, přestřelka u Rusáků a vykuřování gangstera z obilí - ve spojení se skvělou hudbou opravdu silné momenty. A J.Phoenix je opravdu herec vhodný na takovéto role.

Rozhodně ne tak dobré jako knižní předloha, ale i tak povedené. Ono muselo být strašně těžké převést na plátno všechny ty emoce, které prožíval hlavní hrdina a proto asi E. Kazan volil na tu dobu jinou formu vyprávění, která ne každému sedne. Někdy se to povedlo lépe, někdy míň, nebýt tam asi takoví herci jako Douglas nebo Dunaway, výsledek by byl asi o poznání horší.

Na začátku se zdá, že je to obyčejná detektivka, nebo thriller s vyšetřováním vraždy. Omyl, po chvíli koukání se za těmito věcmi se skrývá zvláštní, až duchovní film, poetický, absurdní, který ve vás co chvíli vyvolává všechny možné emoce a celou dobu si říkáte, jak je to krásně natočené. Film je schválně nastylizovaný jakoby do 50. let, přitom z jiných záběrů je jasné, že jde o současnost - trochu mi to připomínalo rukopis T. Burtona, zčásti také díky zařazení dějové linky s krasobruslařem, která byla tak šílená a komická, že by to asi jiný film tohohle druhu zabilo. Mně to ale vůbec nevadilo, bral jsem to prostě jako součást celku. Švédové zase jednou u mně zabodovali.