KosiR_ksr

Takový nenormální film o takových normálních zabijácích. Terry Gilliam mixnutý tvorbou Tarantina z let devadesátých a se špetkou vlivu klipů skupiny Pink Floyd z let 80. (The Wall od Alana Parkera). Pro mě unikátní podívaná.

Depp se pro tyto role narodil.

Po shlédnutí hollywoodského remaku Hačika (původně japonského filmu) jsem se tohoto tématicky obdobného filmu trochu děsil. Byl jsem ovšem velice mile překvapen, z Red Doga jsem neměl pocit laciné "ždímačky" emocí, navíc měl příjemný děj okolo a ještě byl dokonce vtipný (aneb pokud se Vám líbil americký Hačikó, Red bude taky; nelíbil se Vám Hačikó, Red dost možná bude). Osobně bych měl jedinou výtku - uvítal bych ukončení už po proslovu o soše (popř. odchodu Reda z baru). Těch několik posledních minut (trochu nucené) hollywoodské "dojímačky" vystřídané přeslazenou tečkou bych už klidně vypustil. I tak to pro mne byl velice příjemný film převyšující mnohé a zpočátku nepříliš sympatického psíka jsem si zcela oblíbil. 85%

Působí na mě dojmem velkolepého akčního sci-fi bohužel bez pořádného propracování či nápadu a se slušnou dávkou nelogičností (např. nepotřebuji vykonávat miliardy operací za sekundu, aby mě napadlo do Sionu hodit jednu atomovku, pokud mi jde jen o jeho vyhlazení). Slušný megafilm, ale v rámci trilogie je pro mne zklamáním.

"Kultovka", která nebyla jen průkopníkem vizuálních efektů (nemohu ovšem říct, že bych si "matrixovské záběry" či scénu v hale neužíval), ale především mě dostala nápaditost a propracovanost hlavní (sci-fi) myšlenky. Matrix se tak stal jedním z mála filmů, které jsem viděl několikrát v rozmezí poměrně velmi krátké doby (většina filmů mě při opakovaném bezprostředním sledování už dostatečně nebaví nebo mi nemá co dalšího říct).

Vizuální pastva, která velkolepostí svých efektů a svižností děje překonává kultovní jedničku. Jenomže to, co pro mne dělá z jedničky nezapomenutelný film, je mimo jiné sám svět Metrixu a propracovanost této myšlenky - nebylo co vytknout. Následující (místy trochu děravé) rozpracování myšlenky Metrixu pro mne bylo zklamáním. Každopádně se stále jedná o vysoce nadprůměrný film a z počátečního zklamání, které jsem pocítil při odchodu z kina po prvním shlédnutí dvojky, jsem poměrně vystřízlivěl. Dnes mi ve spojení s filmem Matrix Reloaded vyvstanou na mysli hlavě skvělé bojové scénky (jako je velkolepý souboj s hordou agentů nebo elegantní souboj se strážcem vědmy, který spíš připomíná tanec). 80%

Film z počátku Funèsova vzestupu se ve srovnání s jeho pozdějšími (hlavními) rolemi poměrně liší. Nejblíže má ke groteskám, o závěrečné hromadné rvačce, která je jak vystřižená z typické (němé) grotesky, nemluvě. Funèsuv působivý a jedinečný projev se ovšem už zde nezapře. Smolař je slušným začátkem kariéry této ikony francouzského filmu. 70%

Citlivá satira (v Asii moderních) plastických operací, která otevírá spoustu otázek a témat mezilidských vztahů. Po shlédnutí brutálně syrového Ki-dukova filmu Ostrov působí Čas jako balzám na duši, ačkoliv se zrovna o odpočinkový film nejedná. V hravosti a myšlenkách si ovšem s Ostrovem nezadá.

Neuvěřitelná kombinace komedie a dramatu - v jednu chvíli se mi tajil dech nad chytrostí a vážností filmu a v další vteřině jsem se nemohl ubránit smíchu (přitom humor byl vždy vkusný a zdaleka ne hloupý). Nejsem vůbec schopen se rozhodnout, zda mám hodnotit 4* nebo 5*. Budu to muset nechat až na další shlédnutí, při kterém si už sice nebudu říkat, jak tohle proboha dopadne, ale na druhou stranu nepochybuji, že mi film má stále co nabídnout!

Je to trošku poplatné dnešní mládeži, ale jednoznačně originální a zábavné dílko. Považuji to tedy za dobře strávených 430 vteřin. Kéž by se to samé dalo říci o všech - obvykle tisíce vteřin dlouhých - filmech. 70%