Frankie

Nadějný, ale po shlédnutí vlastně zhola zbytečný dokument (?), který úspěšně pohřbila na čtyři příběhy příliš malá stopáž, hlavní hrdina s nezvládnutou tvůrčí úlohou (co tam proboha dělal?) a bohužel ani se na to ve srovnání s velkými katastrofickými filmy dobře nekouka, spíše svými "triky" odvádí divákovu pozornost. No a krom toho informační hodnota dokumentu je mizivá.

Ono předstírat, že něco jako "Ulice" neexistuje je nesmírně povznášející.

Není příliš mnoho filmových záležitostí, které ve mně vzbuzují tak silný pocit odporu jako je tomu v tomto případě. Vymanipulovaná hysterická věc s ambicema stát se rodiným seriálem, spíš ale impozantně zakecaná prkotina. ------------------------------ 5.2.2007 - nestastnou nahodou sem shlednul kratky vysek s Devcat v TV a pristihl sem se ze se na jejich ucet potmesile bavim ... a rozhodne ne tak jak autori zamysleli. Krepcim radosti, ze sem si konecne pro soukrome ucely obhajil svych puvodne zamyslenych 20%...:))

Za čtyři, protože nevim jestli ta laskavá infantilita a plytkost je ve všech případech výsledkem tvůrčího úmyslu a nebo jde spíš o milosrdnou shodu šťastných náhod. Jarchovský s Hřebejkem tu každopadně působí poněkud uvolněněji a svěžeji než v pozdějších společných filmech.

Téměř dokonalý posel dobré nálady a positvní energie. Milujme, dokud máme koho!

Ach... Kinematografická nádhera prostoupená laskavostí, vstřícností a láskou, že se jednomu až může zatočit hlava. Chvěji se vzrušením co nám Pixar chystá převyprávět v budoucnu.

Netuším, jak verně Scorsese vystihl charakter Howarda Hughese, ale vím určitě, že se mu povedlo ve mně probudít zájem o jeho život. To jestli to je způsobené precizní vizualní stránkou, DiCapriovou uhrančívosti a jeho dechberoucím balancování mezi odvahou geniálního člověka a psychicky rozklíženého šílence nebo sugestivně zpracovaným prostředím je mi v celku jedno. Velký příběh velkého člověka vyprávěný velkým režisérem se zbytečně velkou metráží.

Drama příliš rozmělněné v druhé polovině a milostný příběh příliš vykalkulovaný než aby mohl zasáhnout divácká srdce. Film v velkými ambicemi, to by se ale struktura vypravění nesměla v půlce zaseknout na težko uvěřitelné proměně světonázoru Hanka Grotowskiho a nudné setrvačnosti romance, kterou neoživí ani násilně vklíněné soulože. Film není o rasové problematice současné ameriky jako spíš o mezilidských vztazích v šiřším měřitku, což se daří naplňovat v úvodní hodině a film ma tak pro mě předčasný vrchol již zahy ve veznici se svým silným emotivním nábojem.

Neuchopitelná bizarnost vyústila (v tomto případě) v nadstadardní nudu...

Z šíleně zvraceného Silent Hillu herní předlohy zbylo pouze přefitrované torzo zbavené intimní tragiky každé oběti, která je zlákaná pekelným městečkem, a rituální industrial prokladaný klavírními intermezi hudebniho mága Akiri Yamaoky.