Frankie

Seriál mého dětství, který jsem sledoval na německé televizi i když sem absolutně ničemu nerozuměl. Ve svých vzpomínkách byl ten nej a o to horší vystřízlivění mě čekalo po jeho nedávném shlédnutí. Proto se nikdy nevracet k láskám svého mládí! :-)

Dlouho je divák přesvedčen, že mu Paul Verhoeven připravil mrazivý thriler podpořený působivými triky, bohužel tvůrci začínají po polovině filmu tápat a jejich zmatenost vyústí v totálně nezvládnutém a trapném závěru.

Ufff. Joel Schumacher vás provede neskutečně odpudivým prostředím, zasvětí vás do natáčení těch nejzvrhlejších Věcí, jakých je člověk schopný a vyvolá takovou depresi, že se vám po ní bude druhý den stýskat. :-) Jenom tak na okraj, moc rád bych se setkal s Andrew Kevin Walkerem, který má kromě tohoto skvostu na svědomí i film Sedm...

Tuctová akce, ve které stojí za pozornost české barvy hájící Karel Roden a v průměrnosti se potácející, kdysi skvěle obsazovaný Robert De Niro.

Od první chvíle je jasné, že máme tu čast s filmem Tonyho Scotta, především vizuální přitažlivost je značná, ale již po hodině máte pocit, že tu někdo efektem zakrývá nedostatky. Scottovi bych příště doporučil shlédnout před natáčením jeho o mnohem dotaženější špionážní thriler Nepřítel státu a dávat větší prostor hercům.

Už jenom název filmu mě měl upozornit, co se na mě chystá, leč nedbal jsem žádnému varování. V příštích přibližně dvou a půl hodinách se na mě z filmu vyvalila neuvěřitelná americka agitka, jak že to ti angličani vlastně byly krvelační a jak pravověrní američané již tehdy ctili ideály svobody a demokracie. Ač by se mi mělo chvět srdíčko dojetím,ve chvílích, kdy se neskutečně křečovitě přehrávajíci Gibson objevil na plátně, převládaly u mě spíše zachvěvy bránice. Jestli tohle bylo účelem, tak je vše OK.

Arnoldovi odvážný výlety do komediálního žánru nejsou zas až tak hrozný, stačí vzpomenout na slušná Dvojčata, ale tady trochu přepísk. Kdo rychle zapomene na tenhle experiment tomu bude hned na světě líp!

Typický příklad filmu o jedné scéně, která záhy po začátku sice vyrazí dech, ale nešťastně tak zastiní zbytek a způsobí, že se všeobecná hodnocení posunou na omezujících tezí o autentičnosti strhujícího vylodění a bohorovným přehlížením následujících dvou hodin snímku. Může se snadno stát, že divák omámen dechberoucím úvodem až do konce netrpělivě čeká na další bombastickou lahůdku a nenaladí se tak na niternou intimitu, kterou Spielberg vyzývá, aby k nám aspoň na okamžik našla cestu. Třeba prostřednictvím mrazivého okamžiku, kdy se američtí vojáci nechají unést během hledáni Ryana pomocí "psích známek" (identifikační destičky) nebo scéna s doručením umrtních listů matce bratrů Ryanových. Ale takových drobných okamžiků, které v divákovi rezonují s náležitou intenzitou a vytrvalostí, je mnohem více. Tím, že je vojákovi wehrmachtu projevené milosrdenství a je mu velkoryse darován život, aby se později postaral o smrt svého zachránce, není jen reflexe myšlení řadového něměckého vojáka 2. světové války, ale symbol kompletního selhání morálního kodexu a potlačeného smyslu pro humanitu v globálním měřítku. Spielberg boduje především v podobných jednotlivostech a ono oslavované vylodění se tak stává přítěžkem pro vnímání rytmu příběhu. Stevena mohl zradit surový agitačni podtext, který je sice znát, ale netrčí z celého vyprávění tak necitlivě, aby to vyvolalo nějaké pocity odporu.

Hloupost, u které už jenom čtení scénáře muselo způsobit orosené čelo a rumějící tváře (trapností či rozčílením). Tragické zneužití top herců k dokonalé demýtizaci období vlády Ludvíka XIV.