Violeta

Mám obrovskou potřebu k tomu něco napsat, ale nejsem si jistá, zda se mi to podaří srozumitelně poskládat. Vnímali jste ty propastný civilizační rozdíly? Nutilo vás to přemýšlet nad vlastními prioritami, potřebami a tím, co zahrnuje váš životní standard? Cítili jste obrovskou pokoru k přírodě a nesmyslnost všeho blýskavého a voňavého kolem nás? Nemluvě o destruktívní civlizační potřebě pokořit nepokořitelné – přírodu. Já se toho nemohla zbavit. Osud Bílé tečky byl jasnou metaforou toho všeho, ač byl dle mého názoru úmyslně lehce nadnesený. Tak. Poskládat se mi to sice nepodařilo, ale pokud si teď neťukáte na čelo, mám aspoň z poloviny vyhráno.

Při troše štěstí uděláte ze života v prdeli život trochu míň v prdeli. Aspoň že se nám tu nikdo nesnažil vnuknout pocit, že by to mohlo být i jinak. Potkal ji ve fázi, kdy jeho život už nezávisel na na něm samotném a odsud není pro člověka cesta zpátky. V jeho případě byla - v podobě Sibel, nadstandardu od pánaboha. Budiž mu přáno, dostal šanci žít život trochu míň v prdeli a to se v takové fázi rovná menšímu zázraku.

Dobrý den. Jak jde čas, rozplakávám se u filmů čím dál dřív. Tentokrát přišlo první zachvění v okamžiku, kdy se Annette se Sebastianem prvně setkali tváří v tvář. Vzájemně propletené prsty na řadicí páce smáčely slzami mé oči, tváře i uši. Láska krásná, bolestná, zakázaná, smutná a na poslední chvíli i naplněná.. Rozplakalo by mě to i v kreslené podobě, jednoznačně. Ale opravdu to nedávám za vinu kvalitě filmu, je to spíš moje emoční labilita v pokročilém stádiu, která mě nutí plakat nad vším, co se spolu šťastně hýbe v protisměru. Převelké důležitosti dospívání jsem se tentokrát nevysmívala, naopak.

Tenhle film mě odrovnal ve všech směrech, protože: Dokonale brnkl na moji romanticko-trpitelskou duši lačnou po emocích, bolesti, rozkoši a nevím čem všem ještě, co neodmyslitelně patří k té vytoužené snové lásce a vášni, po které touží snad každá ženská. Možná i chlap, nevím? Perfektní v každém okamžiku, dostal mě příběh a dostala mě Julianne Moore. Doteď pro mě byla jen dobrá herečka a ošklivé káčátko, taková nemastná neslaná ledová královna. Tady na mě působila skoro jako zjevení, ač jsem ženská, nemohla jsem se na ni vynadívat. Dostal mě i Ralph Fiennes, doteď pro mě jen nudný zženštilý typ a strašně se mi líbil i Ian Hart, ten ušák ušatej zahrál roli detektiva-otce z let čtyřicátých tak přesvědčivě, že jsem skoro vrkala blahem. Krásné byly i milostné scény - bylo jich hodně (správně :), ale hlavně! Byly tak minimalistické a přitom tak otevřené a všeříkající, až to bralo dech. Opravdu si nepamatuju, kdy by mě nějaký film dostal tak jako Hranice lásky. Já jsem z tohohle filmu opravdu úplně vyřízená, moji milí přátelé, úplně hotová. Možná je to na tom komentu i trošku poznat.. :)

Ach jo. To je strašný. Proč to dávají? Navíc to nosí smůlu - když na to omylem narazím, vím, že ten večer dávají všude úplný hovno.

Líbí se mi, jak hraje Sean Penn. Je takovej "syrovej". Přesně proto se mi líbí i Nicole Kidman. Pro mě úplně nepochopitelně - díky vzhledu a našim jednostranným sympatiím. Asi jsem vážně víc než děj sledovala a řešila tenhle svůj rébus. A když tenhle svůj rébus přičtu ke zbytku dojmů, vychází mi to celkem jasně.

Nóóó.. pokud s Paříží nemáte osobní zkušenost, bude to pro vás zřejmě tvrdý oříšek. A pokud jste vynucený mužský doprovod, snažte se co nejrychleji usnout, jinak svůj ženský protějšek zřejmě zabijete. Ikdyž mě návštěva Paříže v mnoha ohledech dostala, musím říct, že prvních pár příběhů mě docela nudilo - Paříž nepaříš. Zapařím. Pak jsem hodila za hlavu všechno, co jsem od filmu čekala a ono to najednou dostalo úplně jiný šmrnc, těšila jsem se na každý další příběh a vážně si přála, aby to ještě nekončilo. Rozhodně to chci vidět znovu a v každé short story si vychytat úplně nejvíc co půjde. A že tam toho bude..

Docela líbilo! Jen škoda, že se všechny proměny neodehrávaly v reálu, bylo by to pro mě zajímavější. Zrzek bezmezně dojatý zapadajícím sluncem ovšem neměl chybu, to je fakt. O sečtělém homosexuólovi ani nemluvím, výborný. No a umí si snad někdo představit Elizabeth Hurley bez šatů na ramínka a rozparku na stehni??

Johnny Depp zase krásně ujetej, že? Tak jako vždycky, vždyť ten chlapec to ani jinak neumí. Jinak průměrná podívaná na dost otřepaný mezilidský téma. Nebýt podivínského blázna Sama, ani bychom nevěděli, kdože to vlastně má jaké mouchy a jakým způsobem by na nich měl zapracovat. Julianne Moore byla jako vždy tak ošklivá, až byla opravdu hezká. Což je ale pořád lepší než opak!

Jo, bavilo mě to a zajímalo. Takový to "nahlídnutí do zákulisí", to mě vždycky baví. Vidět finální produkt a vědět, jak to vzniklo. Před kamerou pitva nebohého mimozemšťánka na operačním sále prostoru 51, za kamerou britský obýváček let devadesátých plný dobrot. Jo, tak to se mi fakt líbilo.