Violeta

Každý film s Fanny Ardant je pro mě krásná podíváná, protože ona je krásná. Byla ve 30 letech a je i dnes. Krásný byl i tento příběh dvou zpřízněných duší, bylo dojemné sledovat, co dokáže víra v duši a kvality člověka. Přesně jako když po týdnu zalijete květinu a ona vám znovu doslova ožije. Úmyslně neříkám "zkrásní", protože krásná je pořád, i uvadlá. Ona jen čeká na toho, kdo jí znovu dodá vše co potřebuje k tomu, aby se mohla znovu předvést v celé své kráse a síle. A taková nádherná květina, která se dočkala, byla Marie Callas.

Ježišikriste

A Michelle Pfeiffer je jó herečka, když se naučila lítat v tomhle kostýmu!

Co jinýho asi tomuhle masakru dát než 4*? Tady se samozjřemě hodnotí hlavně velikost, počet, výdrž a nápad a to všechno mě náramně pobavilo! Rocco análista nezklamal, oceňuji především jeho profesionalitu a zapálení pro věc. V momentě, kdy většina ostatních ztrácela jiskru v oku a občerstvovala se u baru, Rocco za tyto odpadlíky plnohodnotně zaskakoval a dařilo se mu držet v pozoru nejen morálku. Za zmínku rozhodně stojí i celková vizáž přítomných dam - Discopříběh jak vyšitej!! :) K tomu český dabing (přísahala bych, že průvodkyně byla Gondíková!) a dílo "zkázy" bylo dokonáno. 5* to ode mě nedostane, protože stejných kvalit jako třeba Aberdeen to přece jen ještě nedosahuje. Ale jen o chlup! :)

Tady je to jasný - pokud jste napřed četli knihu, nemůžete prostě dát víc. 3* za to, jak je to natočené, 2* ubrané za to, o co všechno byl film ochuzen. Logicky, já vím.

Velká gratulace hlavním hrdinům! Pyšná jsem na ně, že to dokázali, nikoli na to, že jsem Češka a že JSME to dokázali - hesla typu "máme oscara" mi v tomto případě silně vadí, to ovšem souvisí spíš s naším přihlouplým čecháčkováním než s tímto filmem. Neřeknu nic nového - pro mě byl Once krásně pohodový zážitek. Bude to znít divně, ale nejvíc se mi líbilo to, že byl vlastně o ničem. Prostě týden ze života dvou lidí, které na pár dní (a možná do konce života) spojila láska k hudbě, potřeba a schopnost pohnout se z místa, něco dokázat. Film o tom, že věci budou vyjímečné tak, jak vyjímečné si je dokážeme udělat. Jednu hvězdičku ubírám paradoxně kvůli muzice - možná to bylo ozvučením kinosálu, každopádně zpívaný projev Glena Hansarda rval uši. V polovině filmu už jsem si v duchu přála, aby skončil a musím přiznat, že mi právě ten neskutečný ohlušující řev docela pokazil celkový zážitek z filmu. Pokud to ale opravdu bylo jen příšerným nazvučením kinosálu, tak všechno negativní zde popsané beru zpět a je to pro mě plný počet!

Praskla bych štěstím, kdyby ho znovu dávali!

Sakra já nevím. To, co dělá ze sexuálních scén smyslnou erotickou podívanou, je naše fantazie, nic jiného. A protože tady byl prostor pro fantazii absolutně nulový, nezbývalo než sledovat to, co zřejmě mělo šokovat svojí otevřeností, se stejným zaujetím jako třeba hledat v oříškové směsi váš oblíbený druh. J. C. Mitchell se vyjádřil v tom smyslu, že nejde o porno, nýbrž o vyjádření lidské sexuality - zřejmě nějaký hlubší psychologický zámysl. A kdo v tom vidí něco jiného a tento snímek nedocení, je blbé perverzní prase, předpokládám. Docela překvapení od tohoto režiséra, protože jeho Hedwig and the Angry Inch je úžasná podívaná. Nicméně když to shrnu - jsem blbé perverzní prase, které zjistilo, že mu film vlastně nemůže nabídnout nic, co by neznalo a v polovině to vypnulo.

Dost těžko se mi hodnotí, protože si po těch 19 letech skoro vůbec nepamatuju, o co tam šlo a jestli tam vůbec o něco šlo. Nicméně teď, po těch letech, se mi na tváři roztáhl óóóbrovský úsměv, zalila mě vlna nostalgie a vzpomínek na šíleně erotickou scénu Mária Kubce a Kateřiny Lojdové hned v prvním dílu, na drsňáckou jizvu Martina Zounara, na krasavce v uniformě Františka Kreuzmanna alias npor. Ráže, kterého jsem tenkrát bláznivě milovala, na krásnou Evu Vejmělkovou atd. atd. Bylo mi tenkrát asi 9 let, takže o spojení s náborovou propagandou nemohla a nemůže být řeč. Jediné, s čím se mi teď tento první díl paralelně spojil, je Robin Hood s mladičkým Michaelem Praedem, myslím, že to tenkrát běželo zhruba současně. Takže si dovoluju hodnotit pouze tento první díl, předpokládám totiž, že víc než další dva tři zřejmě neuvidím. Každopádně titulní a závěrečnou písničku si pamatuju dodnes skoro slovo od slova!!! A i přesto, co tu čtu, nevěřím tomu, že jsem jediná.

Nemůžu si pomoct, pro mě to nemělo nejmenší chybu.. Dát si to takhle v neděli, místo vytírání a žehlení zaparkovat v křesle a dívat se na milý, obyčejně neobyčejný lidský příběh, bez násilí, intrik a speciálních efektů, snít o vile v Toskánsku, úžasném italském temperamentu, o tom od našeho naprosto odlišném způsobu žití, o "beruškách", o pomíjivosti a jedinečnosti okamžiků a zážitků.. Hmmmmm, nečekaně neobyčejné a okouzlující.