Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi

Recenze (1 051)

plakát

Hobit: Bitva pěti armád (2014) 

Řekl bych, že z celé trilogie byl tenhle poslední díl asi nejhůře zpracovaný. Bylo zde vidět, jak už to jede z poslední sil a byla cítit ona únava. Souboje byly trochu odbyté s tím, že když to srovnám s Pánem prstenů, tak to tam bylo zpracováno o mnohem lépe. Dále pak bych docela kritizoval i ony docela rušivé momenty atmosféry, kdy určité akce byly provedeny opravdu nevhodným způsobem a to mělo za následek přerušení určité kontinuity vychutnávání. Příběh jako takový zpochybňovat nebudu, protože co je dáno, to je dáno a s tím tvůrci filmu moc neudělají, ale Tolkiena tu zpochybňovat nebudu, protože to není součástí zpracování filmu. Každopádně na to, že to je fantasy, tak je to pořád stejnak dobře odvedená práce, protože tahle oblast má málo áčkovejch filmů.

plakát

Šmoulové 2 (2013) 

O stupeň horší oproti jedničce, ale tak nějak stejného obsahu. Zase spousta hlášek a vtipných situací, ale příběh o ničem. Samozřejmě zde je to ještě vylepšený o přírůstek dvou nových mini-postaviček, kdy každá z nich má svůj zábavný charakter.

plakát

Vzpomínky (2006) 

Zprvu jsem si řikal, že je to příliš chaotické, ale postupně jsem se dozvěděl, že to je účel, který pak vyplývá z postupně vyvíjejících se událostí. Svým způsobem docela zajímavý thriller, kdy si postupně říkáte aha, proto bylo tohlenc a támhleto takhlenc. I když místy je to poněkud složité pochopit. Naštěstí některé složitější momenty jsou tu pojaty vtipem a obzvláště ona humoristická stránka toho detektiva je poněkud zvláštní a originální. Obecně se dá považovat tenhle film za originální díky onomu jednomu speciálnímu prvku, který nechci spoilovat. Pokud jste to neviděli, tak dál nečtěte, protože se připravíte o překvapení a přečtete si spoiler. Hodně mi to připomínalo novější Zdrojový kód, i když pořád je tu ten čas pojat trochu jinak. A právě ona sci-fi stránka - cestování časem - mi tu přijde trochu divná, protože přece jenom těch teorií o čase je více a tahle mi přijde trošku těžcejc stravitelná, kdy vlastně se jedná o minimálně tři časové linky, ze kterých nakonec udělají jednu. Nemůžu si pomoct, ale ten konec mi přijde trochu pohádkově vyřešen a napětí je tu nahuštěno do poslední části, kdy se vrátí do minulosti. Sice je tu pěkný onen "aha" efekt, ale to napětí mohli hodit i do té předchozí části (např. něco na smysl předejití dalšímu útoku nebo podezříváním onoho detektiva, když tam byly všude ty jeho otisky atd.). Dalším samozřejmým nesmyslem je i onen fakt, že jen kvůli tomu blbýmu ukazovátku nebo odesláním malýho papírku, jim to tam div nevybouchlo, ale když cestoval on, tak to mělo skoro stejný účinek + zase mi to přišlo příliš jednoduché, kdy nebylo žádný viditelnější zabránění tomu atp. Rozhodně to stojí za shlédnutí, ale má to spoustu logických chyb a mohlo by se to natočit pořád o něco lépe.

plakát

Jahari ore no seišun rabukome wa mačigatteiru. (2013) (seriál) 

Trochu mě tu děsí ta romantika, ale dejme tomu, že tam je s určitým slabým nádechem přítomna. Tohle je hlavně o vtipu, psychologii a filosofii. Co se týče vtipu, tak většina věcí se týká cynismu, takže ne každý si přijde tomuhle seriálu na chuť (narozdíl od jiných anime, to tu naštěstí není stavěno na klasických klišé nebo ecchi prvku). Případně se o hodně vtipných scén postará onen BL prvek. Další věcí je určitý souboj mezi psychologií a filosofií, proto se tohle anime celkem těžce sleduje. Člověk si musí lámat celkem slušně hlavu tím, kde končí filosofie a kde začíná psychologie. Navíc je zde vidět, že počáteční těžký kriticismus se postupem času mění díky jednotlivým událostem a zesilňujícím "poutem" v lehkou kritiku. Nejvíce se mi tu hlavně líbil onen prvek, kdy občas, abychom dosáhli požadovaného výsledku, musíme zvolit ne úplně dobré prostředky. A tím se dostávám k jednotlivým postavám, kdy každá z nich je unikátní a má svůj specifický účel. Když vezmu tohle anime obecně, tak si udržuje intelektuální úroveň a proto je oproti drtivé většině podobných anime vyspělejší. Animace je opravdu povedená a hudba, i když není výrazná, tak je celkem příhodná atmosféře.

plakát

Bez hranic (2013) (seriál) 

Tohle by se dalo považovat za určitou konkurenci americkým kriminálkám. Samozřejmě rozdíl je v tom, že tohle je evropská kriminálka a zločiny se neodehrávají pouze v jednom městě, ale po několika státech. Samozřejmě je zde vidět i mnohé působení EU a s tím spojených problémů s juridiskcí. Tým je nám navíc představen jako směska několika detektivů z různých zemích, kteří ještě se svou specializací tvoří opravdu zajímavý tým. Jako by to nestačilo, každý z nich si přináší svou vlastní historii, která bude ovlivňovat jejich práci nebo jí od ní odvádět. To bych řekl je kouzlem tohohle seriálu, kdy krom klasickým epizodických kriminálních případů různých kalibrů, tu máme také ono pozadí, které je mnohdy temné a přináší opravdu velké zvraty, kdy se autoři nebojí kohokoliv zemřít. Zatím jsem viděl dvě série, kdy ještě nejsme úplně u konce, ale dočkáme se i třetí série.

plakát

Isuca (2015) (seriál) 

Teď si tak zpětně říkám, že jsem překvapený, že jsem to dokázal sledovat až do konce. Možná jsem měl pocit naděje, že v závěru by z toho mohlo něco vylézt, ale ono nic. Když to tak vezmu, tak tohle anime je čistě o ecchi, které je samozřejmě v TV verzi ještě značně ocenzurováno a sem tam se člověk dočká nějaké té vtipné situace. Tohle všechno bych si ale mohl odpustit. Příběh je opravdu příšerný, kdy mi snad připadalo, že hlavní postavy jsou naprosto slabý, dokud nedostaly power up od nabíječe. Skoro nikoho nedokázaly zabít nebo porazit samy. Nemusím mluvit ani o nepřirozenosti tý babči nebo naprosto otravné postavě Isucy. Nemusím ani zmiňovat romanci s další uřvanou petanko lolitkou (už mi tenhle námět celkem leze krkem). Animace je slušná a hudba není dobrá, ale ne úplně příšerná.

plakát

V oku tornáda (2014) 

Když to porovnám s ostatníma přírodněkatastrofickýma filmama, tak tohle z toho vychází asi nejlépe. Vidím, že spousta lidí tu nadává na kameru, ale já bych to naopak viděl jako plus, kdy na jednu stranu nemůže být všechno natočeno z první osoby, protože by člověk přišel o spoustu událostí a navíc to dává tomu filmu realističnost (ne nějaký úplně vymyšlený příběh - např. typu "Jooo povedlo se mi získat data z toho tornáda a jsem dobrej."). Říkáte si asi teď, že to tam bylo právě. Ano blbci, kteří se snaží udělat senzaci z něčeho jsou vždy, ale zde je to spíše komerčnější a dělaný formou dokumentu, než příběhu. Nemusím samozřejmě poukazovat ani na ty dva vidláky, kteří mě opravdu pobavili (nechci spoilovat) a bylo na nich vidět krásně ona stupidita některých lidí (obecně amíků). Dále taky motiv oné časové kapsule, kdy jednu chvíli člověk řiká tohle, bum a najednou se mu životní priority obrátěj. Jinak efekty to má pěkný a má to taky určitou hloubku, kdy člověk sedí a nestačí zírat, je plný očekávání nebo je napjatý.

plakát

Spisovatelé (2012) 

Další americký film postavený na tom, jak má rodina držet při sobě, ať se děje cokoliv. Na jednu stránku se to nedá okoukat, ale na druhou to člověk příliš neoslní, pokud se jim nepovede obzvláštní provedení. To v tomhle případě mohla být literatura, ale bohužel mě to nechytlo, protože mě napadá pár dalších filmů, které byly zpracovány lépe. Nemusím zde ani zmiňovat to, jak je tu poukazováno na typickou americkou marnost. Je to film na pohodu, který neurazí.