klukluka

Parádní. V záplavě “komedií” s nosem Anny Polívkové v hlavní roli se snadno ztratí informace o existenci zajímavých filmů, jako je tento. Dostal jsem se k tomu čirou náhodou a upřímně mě to mrzí, že o Rozkoši není alespoň mezi skalními fandy filmu (jako jsem já) lepší povědomí. Zasloužila by si to, je to pastva pro dotčené smysly.

Asi jsem viděl víc filmů z Burkiny Faso, než z Olomouce. O to víc bych Olomoučákům přál, aby nebyli za čuráky, když už u nich něco vzniklo. Leč moje přání nebylo oslyšeno. Jste za óbr čuráky a můžete si za to výhradně sami. Kolik se vás musí potkat, abyste rozpoznali, že přivádíte na svět totální zhovadilost s nejtrapnějším představitelem hlavní role všech dob? Hoši hoši...

Filmový diktát sexy starců a stařen je neúprosný, ale když už na to jejich vládnutí světu musíme znovu a znovu koukat, tak ať to vypadá aspoň takhle. Ať to má určitou noblesu, ať to má vtip, ať je to slušně zahraný, což se tady taky povedlo- byť je herecký projev Marka Vašuta opravdu velmi specifický a ne každému musí sedět. Osobně bych taky všechny hlavní aktéry o 10 let omladil. Místo šedesátníků nadcházející padesátníci, místo zavalité pětačtyřicítky pětatřicítka a nemohlo by to mít jen 27 procent. Protože tohle bylo vážně poměrně vtipný. Ale těmi deseti lety navíc už to překračuje únosnou hranici vkusu, nedivil bych se, kdyby se u toho mladším a citlivějším divákům dělalo lehce šoufl.

Jednička byla ještě víc vo hovně, ale technicky byla trochu někde jinde- tohle byla ryzí amatérština. Jedničce jsem dal 1 pecku, dvojka ji ode mě dostane taky. Tady jsem pro změnu zaznamenal pár vydařených vtípků. Zaráží mě herecká strnulost Ivany Andrlové- ta šikovná holka úplně vyšla z formy.

K téhle limonádě nevýrazné chuti bez náznaku překvapení mám 2 zásadní výhrady: 1. Mádl nebyl ještě nikdy hůř namaskovanej, tu jeho paruku do konce života nepochopím, nikdo mi nevymluví, že to je příšernej fail. 2. Tohle cestování v čase je totálně nesmyslný a coby milovník Návratů do budoucnosti, kde všechno logicky zdánlivě sedí i do toho nejmenšího detailu, z toho mindfucku prostě nemůžu mít radost. Tady totiž v tomto směru nesedělo pro změnu vůbec nic. A já si při sledování nějaké tuctové love story natočené lacinou televizní kamerou pokládám otázky jako: proč se dospělák v těle dítěte chová jako dítě? Kam se poděla ta dětská duše, když to tělo ovládla ta duše dospěláka? Jsou myšlenky dospěláka přenosné na duši toho dítěte, nebo má to dítě po jeho návratu do budoucnosti výmaz? Co se děje s tělem toho dospěláka v budoucnosti, když jeho duše odcestovala do minulosti? A tak dál, a tak podobně. Takže takhle já to bohužel mám a proto si tuhle hovadinu nikdy správně nevychutnám. Z mého pohledu musela vzniknout pro velkorysé diváky, kteří se nad podobné prkotiny dokážou povznést. Jsem přízemní a proto snad nikoho nepřekvapí, že se i s hodnocením budu držet při zemi. Je mi to líto, jsem jen o rok starší, než Petr Kovář, ale takhle chatrný konstrukt pro sci-fi, to opravdu ne.

Po mně furt všichni chtějí angličtinu a chlápek, kterej ji má coby mateřskej jazyk, ji stejně nepoužívá a i Otík Rákosník je proti němu ukecanej mluvka. Christian Bale je bez debaty mimořádnej, vynikající herec, ale ta ponurost, která se tady po něm chtěla, už byla možná až trochu za hranou. Kolikrát z té zamračenosti vystoupil? Jednou za celej film? Road movie o tom, že střílením do lidí se na území USA bavili od nepaměti a proto se při zprávách o dalších takto zemřelých není třeba vzrušovat- je to pouze jejich národní kolorit.

Absolutní bomba! Časovaná, protože než vybuchla, tak to chvíli trvalo a docela dlouho jsem měl pocit, že tady k ničemu velkýmu určitě nedojde. Ale mýliti se je lidské a já jsem se mýlil hluboce. Nejlepší film o politických pletichách ever!

Taková marocká Vesnička má středisková. Místy to bylo fakt vtipný. Nic jsem od toho nečekal a o to příjemnější to pro mě bylo překvapení.

Všechno se vysvětlilo a uzavřelo, což je pozitivní. Horší je, že nám to všechno musel prozradit pachatel. Ten jeho nástup k závěrečnému finále byl z jiného žánru, nebo minimálně z jiné rovnoběžky a světadílu, ale byli jsme ve filmu, i když se ho někdo snažil čtyři hodiny všemi prostředky přetvářet v realitu.

Koukám na to po druhé, tentokrát krátce po Zrádcích. Je sranda, jak je tady ta kamera v porovnání se Zrádci umravněná. A jaký to přitom tehdy způsobilo poprask, že se občas lehce zatřásla... Jinak pro mě tento díl malinko slabší.