klukluka

V nějaké profi recenzi jsem si přečetl, že dílo srovnatelných kvalit se v ČR natočí jednou za 10 let. Já je tomu filmu neupírám, některých jsem si i vědom. Zároveň jsem si ale vědom toho, že podobně laděných věcí už jsem viděl X, že to na mě působilo klišovitě, že jsem v tom nacházel lapsy (získat zpět byt darovaný mentálně nemocnou paní by pro doktora práv neměl být nejmenší problém, stejně tak by pro solventního člověka neměl být problém sehnat pro nemocnou matku ústavní péči), že mi to přišlo poměrně nezajímavý, málo uvěřitelný, zdlouhavý a celkem laciný. Navíc mám velice nerad exekutory a na poctivé NEVĚŘÍM (!!!). Zkrátka mě tenhle film se dvěma gramatickými chybami ve dvouslovném názvu (alespoň si myslím, že v něm jsou) nenadchnul. A hodně mě těší jediná věc: že nemusím chodit do kina s tím profi recenzentem, co si z Tancuj Matyldo cvrknul do kalhot. Jenom bychom se kvůli tomu navzájem rozčilovali.

Měli si víc pohrát s castingem- místo Dansona by se mi v té roli líbil někdo, kdo se Lemmonovi aspoň trochu typově podobá. V Hollywoodu by to nemusel být až takovej problém. Jinak ten vcelku banální příběh opět ozvláštnili jakousi vzácnou diagnózou. Rozšířili mi tím obzory, ale přišlo mi to zbytečný. Už jen to synovo odhodlání být tátovi nablízku v posledních měsících jeho života na úkor všeho ostatního je samo o sobě dostatečně nevšední a mně osobně by to na film stačilo.

Slunce, seno, teambuilding. To zbabělý dementi před filmem vnímám jako výraz největšího pohrdání všem, kdo tomu dají lepší hodnocení, než odpad! Dopadlo by to stejně i bez nápovědy. P.S.: Osobně jsem se kdysi přesvědčil o tom, že si Anna Polívková zakládá na vlastní důstojnosti. Má na ni ale ještě nárok?

Nevím, jestli si zaslzím rád (viz úvodní text k této epizodě), ale zaslzel jsem si (a ne málo). Moje první (náhodné) setkání s Plným hnízdem nezůstane setkáním posledním.

Zatímco v první sérce se nevážně pojímala vážná témata (výpověď ze zaměstnání a obtíže při hledání nového, nevěry, rozpad manželství, nespokojenost ve vztazích, porozvodové trauma…), druhá sérka je, co se tematiky týče, mnohem odlehčenější. Řeší se hlavně partnerské vztahy, sex, gendery a korektnost. Sklouzává to až ke grotesce, s realitou už to kolikrát nemá nic společného. Jako způsob, jak v dobrém rozmaru prožít večer, to ale funguje výborně. Evokuje mi to italskou trilogii Moji přátelé z přelomu sedmdesátek/ osmdesátek. Tehdy stačilo na diváky vystrčit prdel, tady toho kvůli nám musí hlavní hrdinové podstoupit mnohem víc. Nikdo z nich se ale neshodil tak, aby se už nemohl objevit v případné třetí sérii. Mám dojem, že už na ní vyšívají a já se na ni rád podívám. Kecám. Vysloveně se na ni těším.

Jsem jasná cílovka- bílej heterosexuální chlap z vyspělejší části Evropy 45+. Klidně by mě k sobě mohli přibrat- Raúl, Santiago, Pedro, Luis a teď nově ještě Michal. Když na ně koukám v televizi, tak se celkem bavím, protože i strašně smutný věci jsou tady pojatý jakože vtipně a s nadhledem. Naživo bych se s nimi ale v té naší partě utrápil. Protože to, co se těm chlapům děje, to žádný vtipný východiska a příhody nejsou. To je přehlídka životních karambolů. A já, snad že se těm nešťastníkům lehce podobám, se v některých těch průšvizích nacházím a asi si to neužívám tak, jak to autoři zamýšleli. Není to pro mě chichichacha, ale čím dál víc spíš bůhehe. Takže tak.

Končím po pár dílech první sérky, neb mě to neba.

Čtyři pecky- 80 procent- za dojem ze seriálu, případná pátá by šla za osobou pana Markoviče. Pokud přistoupím na to, že se skutečně projevoval takto (rozuměj lidsky), a že byl do morku kosti humanista, tak se opravdu minul povoláním, zvlášť, když ho vykonával v dobách, kdy byla policejní zvůle tak samozřejmá, že se jí tak ani neříkalo, protože jsme ji my (laická veřejnost, konzumenti skazek z výslechových místností), brali jako neodmyslitelnou součást policejní práce. Fakt, že to Jiří Markovič dotáhl s touhle holubičí povahou až na post náčelníka pražské mordparty, je jen jedním z mnoha paradoxů doby a režimu, který máme tendenci kompletně zatracovat. Na MM:H je mi sympatický, že tahle historická zjednodušení nahlodává. Režijní odvaha se pro změnu odráží v práci s kamerou a progresivní to má i střih, byť to platí měrou vrchovatou zejména pro úvodní díly. Každopádně respekt všem zúčastněným- krásná práce.

Liama Neesona nechápu..? Bejt áčkovej herec a zakopat se v béčkovejch filmech, který jsou jeden jako druhej a liší se jen prostředím a tím, že jsou postupně horší a horší…jakej to pro něj má smysl? Prachy by přece vydělal, i kdyby točil pro změnu něco rozumnýho. To je fakt tak potřebnej? Já se stydím i za to, že jsem na to koukal. Natož, kdybych měl být pod něčím podobným podepsanej.

Pochopil jsem z toho, že i živou Bárbínu jde sbalit a přefiknout ještě ten večer za předpokladu, že je zrovna free a má čas. To je dobrý vědět. Bez ohledu na to, že vám bude vykládat, že na ni musíte pomalu- do pěti minut může mít nohy do praku. Ale co se divím- vždyť byla imrvere vožralá. Naopak jsem nepochopil, proč je druhé já schizofrenní Bárbíny o 20 let starší, než ona sama..? Další moje myšlenky se pak zabývaly tím, jaké to asi musí být, režírovat vlastní nahou manželku při sexuálních scénách s jinými muži..? Podle mě to pocitově nebude nic moc, ale složenky jsou krávy nenasytný, chápu. A nakonec jsem si pokládal otázku, jestli to na mě působilo romanticky (ani co by se za nehet), a jestli mi to přišlo vtipný (malilinkato). Celkově mi to pak vychází na 30 procent, což jsou u mě 2 pohaslý, sotva postřehnutelný hvězdy.