klukluka

Musel bych k smrti milovat Petera Sellerse, abych se dokázal povznést nad to, že to je jen dobře zahraná, ne příliš zábavná věc o tom, jak si bohatej, stárnoucí podivín pro sebe uzme pod příslibem materiální svobody mladý děvče, který má po prvním životním karambolu pocit, že už si dál nechce komplikovat život. Od začátku mi to přišlo amorální a neobjevil se tady důvod, abych tento svůj názor změnil. Láska? Na tento typ lásky ani zbla nevěřím. A vy byste taky neměli. Celý je to jen úchylný PR na mohovité starce. P.S.: Naprostý souhlas s komentem uživatele Han22. P.S.2: Ještě tomu jednu pecku sundám, dvě jsou přece jenom trochu moc. Je to vážně shit, víme..?

Film tak špatnej, že mi i Reese přišla vysloveně ošklivá.

To je překvapení, že se to povedlo, byť teoreticky to bylo zhola nemožný. A cesta k tomu předvídatelnýmu konci? Za mě nic tak světobornýho, ať se na mě nikdo nezlobí. P.S.: Bejt herec je mnohem lepší job, než ta nejistá rachota lupiče.

Tolik správných ingrediencí- rej postav, pohádkových motivů, krásných kostýmů, filmových triků, vhodně zvolených lokací, spousta šikovných herců a stejně je to nakonec nuda… Natočit pohádku, která v divácích vyvolá pohnutí a zahnízdí se nám v srdci, je velká věda. Řachanda je toho zářným příkladem.

Před psaním komentáře jsem si pročetl zajímavosti doufaje, že se dozvím, do jaké míry se s tím příběhem Julia Roberts ztotožnila. Nakolik by to mohlo být o ní..? Bohužel tam nic takového není. Zkusím si to dohledat na netu, jistě tehdy čelila podobným otázkám. Ten její úsměv je mocná zbraň a já chápu, proč díky ní opakovaně vítězila nad Williamem v podání Hugha Granta. Stejně by se mi ale víc líbil alternativní konec s jeho dospělým NE. Za to ale hvězdu nesrážím. Mám to za krásných 80 procent a to jsou u mě čtyři.

Mitchellovi, nechte už tu holku na pokoji. Tátu ctí, to si s ním tady řekla asi desetkrát, a teď už byste jí měli dopřát trochu svobody. Jak známo, všeho moc škodí. Platí to jak o rodičovské pozornosti, tak o stopáži, která už se kolikrát může zdát nekonečná. Fakt jsem měl pocit, že mě chcete ubavit k smrti.

Umím si představit, že bych u toho ryčel blahem- rozhodně to mělo potenciál, aby z toho bylo druhý- a klidně i lepší Full Monty. Takhle jsem u toho byl jen v pohodě a nad těmi největšími poťouchlostmi jsem si zakázal přemýšlet. Celkově je u toho lepší nepřemýšlet.

Poprvé mě Murderville (vánoční díl) bavilo- ten formát, kdy hlavní hvězda ztvárňující detektiva v zácviku nezná scénář a netuší, co se bude dít, byl pro mě naprosto nový, ale rychle mi to zevšednělo a ty jednotlivé případy mi přišly moc primitivní. Herci hození do vody byli snad bez výjimky výborní, ale to papundeklový okolo neevokuje náhodou, že by to mohla být ztráta času.

Druhá série se mi líbila rozhodně víc, než ta první. Pátrat po tom, proč by mělo vraždit dítě (pokud tedy vůbec vraždilo), mi přijde pochopitelný, na tom nevidím nic nenormálního- narozdíl od podstaty první série. Nesedí mi to ale z jinýho důvodu- vyvolává to ve mně depku, všude jen samý zlo, neštěstí a trápení. Americká společnost je nemocná a skrze tyhle seriály se to šíří do celýho světa, je to jako psychickej mor. S The Sinner končím, nedělá mi to dobře.

Geniální…. Nechci být ošklivej, ale natočil Jan Svěrák někdy něco lepšího? Pan Emil Nedbal na hrad!