fiLLthe3DD

Chválím vcelku obstojně natočené "vyšetřování" dějové linie, jakožto i snahu o navození hutné atmosféry a charismatického protagonistu, nicméně... příběh nikterak zvlášť originální nebyl a zdařilé hororové dusno kazily tuctové lekačky (zejména samotné finále a jeho trapné BAF!)... navíc krom hlavního hrdiny mi ostatní postavy přišly buď nezajímavé (manželka), nebo trapné (haranti a zástupce šerifa). Lepší průměr.

Původně jsem chtěl ohodnotit jako odpad! - nicméně na základě několika epizod mi to nepřišlo fér a telenovelu jsem nakonec (byť s přetáčením) zkoukl celou. Coby puberťáka mně seriál bavil a uchvátil podobně jako "Twilight" - nyní jsem jiného názoru a píčov*na je pro "Marinu" slabý výraz. Příběh je tuctový, postav přehršel a úroveň scénáře mizerná - nicméně milostné mnohoúhelníky jsou natolik absurdní a rádoby "dramatické" dialogy natolik komické, že pro zasmání je tato kravina ideální. Dosti tomu napomáhají i afektované herecké výkony - oproti vykopávkám z "Ordinace" je však jihoamerické ochotnické obsazení alespoň vzhledově sympatičtější a přitažlivější, ústřední trio Sandra Echeverría, Manolo Cardona a Aylín Mújica se celkem snaží. Rovněž barevný obraz a lokace města Acapulco dodávají nádech exotiky - na pohled vše vypadá hezky a hudba též není nejhorší. Ale od studia "Telemundo" jsem zvyklý na inovace klasických mýdlových oper (které kombinují žánrů thrilleru/krimi či dokonce sci-fi) - "Marina" je však remakem novely z roku 1996 (hlavní roli hrála Thália "Rosalinda") a byť jsem originál neviděl, tak tato verze z roku 2006 se ABSOLUTNĚ vším podobá mexické produkci 90. let, takže jak by řekla Clorinda: „No prostě skandál", režie mého oblíbeného Davida Posady mně zklamala. PS. Záporačka zemřela dosti ošklivým způsobem, pohřbili ji zaživa.

Postava "Harley Quinn" se poprvé objevila právě zde - nicméně její party mi přišly otravné a těžko uvěřit, že po tomhle vystoupení získala na popularitě... Oproti tomu "Joker" je skvělý a budí respekt, z pochmurné atmosféry pak přímo sálá inspirace "Batmanem" od Tima Burtona, jinak celkem otrava, po jejímž zhlédnutí "TAS" zcela jistě sledovat nebudu... Paradoxně u pokračování "The New Adventures of Batman" z roku 1997 jsem se bavil víc a "Harley" mě tam vůbec nes***a, naopak :) Čtvrtá hvězda za kresbu.

Jedná se o druhou sezónu seriálu "The New Scooby and Scrappy-Doo Show" z roku 1983 - ten byl v ČR vysílán jako pátá řada seriálu "Scooby-Doo a Scrappy-Doo " a distibutor v tom udělal sakra bordel. Kvalita epizod je proměnlivá, avšak účast Daphne hodnotím jako velké plus, s ostatními má skvělou chemii - trojice Scooby/Shaggy/Scrappy totiž bez ní absolutně nefungovala (první dva extrémní zbabělci, ten třetí neskutečný vejtaha). Animaci a kresbě není co vytknout.

Byť samotná upoutávka pro mne byla zklamáním a seriálové zpracování působilo dojmem zbytečné voloviny se snahou parazitovat na známé sérii, tak i přesto jsem si jej nemohl nechat ujít, jelikož pro "Ju-On" mám zkrátka slabost a vidět jsem musel i debilní crossover s "Ringu" 🙂 Kupodivu jsem byl velmi mile překvapen - byť kvalita příběhu a zejména dialogů dosti pokulhává, tak i navzdory tomu je (alespoň dle mého) tato seriálová "Nenávist" nejlepší přírůstek od americké verze s "Buffy" a to především proto, že tvůrci upustili od lekaček a vsadili na krvavé a lehce nechutné scény a místo duchů se soustředili na to, jaký vliv má "prokletý barák" na lidskou psychiku - všudypřítomné napětí mezi postavami pak utvářelo "dusno" podobné tomu se Shimizových snímků a seriál tak má alespoň nějakou tu atmosféru. Herecké výkony sice nejsou oslnivé, avšak asiaté mají svůj specifický projev - podobně jako hispánci - tudíž ani toto nemohu brát jako vyložený zápor. Vizuál též hodnotím kladně, obzvláště účesy skvěle evokovaly atmosféru konce 80. a začátku 90. let. I přes očekávaný závěr mě tohle zkrátka chytlo už od prvního dílu a díky nízkému počtu epizod a krátké stopáži (díl trvá necelých 30 min) to nemělo šanci nudit. Záležitost je to průměrná, ale po sračkoidní "Grudge" z roku 2020 alespoň částečná náplast - navíc se zmíněnou inovací méně duchů, více gore 🙂

První "Útok" je dle mého jeden z nejlepších žraločích thrillerů (slavné "Čelisti" opravdu nemusím) - především proto, že béčkový příběh zabalil do stylového vizuálu, nebral se vážně a měl sympatické herce. Pokračování jsem chtěl po katastrofálních trailerech obejít velkým obloukem, avšak nakonec jsem mu v televizi přeci dal šanci - má očekávání byla nízká, avšak psychické rozpoložení zapříčinilo, že jsem si toto laciné "direct to video" docela užil. Blondýně v titulní úloze sice expertku na žraloky uvěřit nešlo a zbytek obsazení rovněž podával spíše usměvné výkony, avšak vzhledově byli všichni sympatičtí a i trapných hlášek měli poskrovnu, tudíž postavy nebyly tak otravné jako v jiných (žánrově příbuzných) produkcích. Mile mne překvapilo technické zpracování - zejména proto, že digitálních efektů bylo méně, než by se od takové blbiny dalo čekat (ehm, "Žralokonádo"), scén se žralokem bylo minimum a je cítit ta snaha vyvolat u diváka strach z "neznámého." Po dlouhé době příjemné překvapení. Zdejší hodnocení mě udivuje, jelikož existují i horší sračky a od žraločího hororu s nízkým rozpočtem nějaké psychologické drama očekávat opravdu nelze :)

Byť jsem "World of Warcraft" v životě nehrál, o jeho mytologii se nezajímal a šílenství okolo něj nechápal, tak i přesto jsem filmové zpracování očekával s napětím - zejména z důvodu, že "temných fantasy" ve stylu "Lord of the Rings" se příliš netočí ("Sněhurka a Lovec" či "Král Artuš" budiž výjimkami) a pokud náhodou ano, rozhodnou se tvůrci pro odlehčené pojetí typu "Narnie" nebo "Zloba". V době uvedení mě snímek příliš neuchvátil, avšak s postupem času si u mě minimálně o hvězdičku přilepšil. Jako hlavní zápor vidím především scénář - propracované dialogy jsem samozřejmě neočekával, avšak v tomto případě mi trhalo uši opravdu cokoli. Příběh je rovněž dosti triviální, avšak neurazí a ocenit musím zejména jeho srozumitelnost pro ty, kteří herní předlohu nehráli (byť občas jsem tedy měl z množství jmen a názvosloví v "dějí"trochu guláš). Postavy pak sice postrádají nějaký hlubší rozměr charakterů a výkony jejich představitelů rovněž nejsou" oscarové", avšak podobné jako v "Justice League" i zde situaci zachraňuje charisma herců a celková chemie mezi nimi, díky čemuž hrdinům zkrátka nelze nefandit. "Warcraft" ovšem sliboval především vizuální zážitek - digitální efekty byly vyjma několika mála záběrů úžasné, "orkové" přímo dýchali životem :) Prostředí rovněž atraktivní, "green screen" mi v tomto případě nevadil. Rovněž chválím i návrhy kostýmů a jejich zpracování. Soundtrack rovněž skvěle podkresloval jednotlivé scény a zvukové efekty rovněž kvalitní, akorát mne iritovala jejich hlasitost, dialogy pak slyšet téměř nebyly. Tento snímek má řadu nedostatků, v podstatě klasický "hollywoodský" výplach, nicméně jeho finanční neúspěch mě mrzí - vykreslení světa funguje a další osudy hrdinů (zejména "Garony" či Durotanova") by mě i zajímaly, potenciál a prostor pro zlepšení by tu byly :)

Snímek "Sněhurka a Lovec" mne roku 2012 okouzlil natolik, že jsem se ihned pustil do hledání dalších "temných pohádek" - a i toto zpracování mě svého času celkem zaujalo. Příběh kombinuje prvky pohádkového hororu s trochou dramatu, navíc i přes nižší úroveň scénáře vcelku zvládá vykreslit charaktery hlavních hrdinů - zejména se zlou královnou nutí diváka sympatizovat (nebo je to charismatem Sigourney Weaver), zatímco princeznu vykresluje jako rozmazleného spratka... Plusové body přidává i ponurá atmosféra, české exteriéry, pěkné kostýmy či masky.

Vypatlaný blonďák Fred postrádající jakýkoli orientační smysl, přechytralá intelektuálka Velma (která se mezi feťáky z dodávky ocitla buď omylem, anebo byla unesena a nyní trpí Stockholmským syndromem), kráska Daphne, Shaggy trpící neustálým hulihladem a pes Scooby, o jehož existenci si teda troufám pochybovat (a dle mého je to beztak halucinace té party hipíků) :D A teď vážně. Koncept epizod zůstává stejný, jakotomu bylo i u předchozích Scoobyho dobrodružství, akorát s tím rozdílem, že každý díl trvá nikoli dvacet, ale čtyřicet minut a v každém hostuje nějaká „slavná" osobnost - buď se jedná o celebrity, které byly kdysi slavné, anebo o smyšlené postavy jako Batman či Addamsova rodina. Díky delší stopáži je také veliký důraz kladen na „vyšetřování" a obstojné komediální sekvence. Celkovou atmosférou a teatrálností pak seriál připomíná naivitu černobílých hororů z 30. a 40. let, což ostatně platí pro všechny „kriminálky" se Scoobym natočených mezi lety 1969-1976. PS. Kuriozitou je, že jako jeden z mála seriálů o psím detektivovi se tento nedočkal žádné reprízy. Vzpomínám, že jej kdysi vysílala Prima ve všední dny (!!!) okolo 7 ráno a já do školy odcházel v 7:20, tudíž mi půlka epizody pokaždé utekla. Proč jsem si to tenkrát nenahrával je mi záhadou (video jsme měli a prázdné VHS se v obchodech též ještě prodávaly). K mému štěstí někdo obě dvě série s českým dabingem nahrál na ulozto a já nyní mám v pc všechny díly :) Nejoblíbenější epizoda The Secret of Shark Island

"Birds of Prey" pro mne byly obrovským zklamáním, postavu "Harley" mi lehce zprotivily a na celém snímku mě zaujaly jen akční sekvence a překvapivě i songy... Podobné tuctovky rozhodně nejsou mým šálkem kávy, ale jelikož mi scénaristická neschopnost Christiny Hodson vyloženě trhala uši, musel jsem se zkrátka zaposlouchat do něčeho jiného - a vzhledem k tomu, že videoklipy (dále Diamonds, Boss B*tch a Joke's On You) obsahují celou řadu těch nejlepších záběrů, zhlédnu a poslechnu si raději je, než samotný film.