DaliborekD

Kritici Andersonovi vyčítají, že se každým dalším filmem vzdaluje od své původní hodně odlišné autorské vize, ale mně je každým filmem blíž a blíž. Grandhotel budapešť je osobitá, výtvarně neuvěřitelně bohatá groteska, která se ale pod vším tím komičnem nebojí tnout do citlivých témat války a totalitního režimu. Osázená výbornými herci, plná chytrých odkazů a umělecké zručnosti. A ikdyž beru vycentovanou kameru jako zbytečnou snahu o odlišnost, Anderson s ní dokáže bravůrně pracovat a dokazuje, že má nápadů na rozdávání. Nepamatuju si, kdy jsem naposled viděl tak evropský film... a od američana :-) Wes se nebojí obscéností ani brutality a ikdyž je film v některých momentech dovedený do absurdity, nikdy nepoužije nic, co by jen na okamžik působilo lacině.

Malinko zklamání. Skoro dvě hodiny jsme svědky výcviku a sbližování party magorů a kriminálníků, aby jsme byli odměněni půlhodinkou zmatené akce, jak z A-teamu. Marvin je za drsňáka nejdrsnějšího, ale kdo viděl pár dílů MASHe, nemůže takovou postavu brát úplně vážně. Taky jsem uplně nepřistoupil na premisu, že americká armáda pošle do ultratajné operace v týlu nepřítele partu vězňů, z nichž jeden neni masový vrah žen jenom proto, že ho zavřeli včas (výborný Savalas), jeden je dost očividně retardovaný (výborný Sutherland, jestli si před každým záběrem neubalil brko, tak je to Pan Herec) a dohromady jeden z nich umí německy (zdaleka nejsympatičtější Bronson). Kdyby se to aspoň nebralo tak vážně...

Film osciluje mezi válečným a špionážním dramatem a je to právě tato kombinace, která ho dělá vyjímečným. Uplně mi nesedí nabubřelé herectví Richarda Burtona, ale o to víc jsem si užil postavu Eastwooda, kterému tehdy ještě v obličeji nezkameněl věčně naštvaný výraz a jejich vzájemnou interakci jsem si vychutnával. Škdoda minima dialogů hlevně mezi ústřední dvojicí, kluci tu jsou hlavně od toho, aby jednali a zbytečně nekecali, ale podle mě by pár slovních výměn dojem nenarušilo. Prostředí zasněžených alp je nádherně atmosférické, ženy krásné, ikdyž to vypadá, že každá pěkná holka v Bavorsku musí být britská špiónka :-) Děj si občas vypomáhá nelogickými berličkami, ale je tak nahuštěný, že dvě a půl hodiny nespustíte z obrazovky oči.Taky je dneska už trochu úsměvné, když němečtí vojáci mluví chvíli anglicky s německým přízvukem, chvíli plynule anglicky a když není žádný z hrdinů v okolí, šprechtí si v klidu německy :-) Akční scény, které tvoří celou druhou polovinu jsou parádní, spíš komorní, ale se spoustou nápadů a dějem se prolínají, místo aby ho přerušovaly. Hutton měl ve filmu talentu na rozdávání, škoda, že po tomhle vrcholu přicházelo už jen postupné vyhoření...

Hlavní problém Quantumu je ten, že sérii nikam neposunuje. Ikdyž jde pořád o hodně dobrý film, mezi Casinem a Skyfallem je to takový nedorostlý bratříček. Před pár lety by to na bondovce nebylo nijak překvapivé, ale série si vytvořila trochu vyšší standart. Craig je stále v pořádku, ale to ostatní by ladění sneslo. Scénář je nesourodý a ještě víc upozaďuje Bondův šarm a dělá z něj zatrpklého výčitkami zmítaného bouchače. Bond girl jsou tu matné a ikdyž to Olince nepochybně sluší, je oproti předchůdkyni skutečně hlavně na ozdobu. Podobně je na tom i Almalricův záporák, nevýrazný a trochu i nudný. Co mě ale vytáčelo nejvíc, a nehodlám to omlouvat, je Fosterův nuloví cit pro akční scény. Typickým příkladem je úvodní honička, která mohla být úchvatná, ale je naprosto nepřehledná a bez dynamiky. Jsou důvody, proč je pronásledování v Bullitově případu tak památné a ten hlavní, že ku*va režisér nestříhá záběry po dvou vteřinách. Jinak je film fajn, lokace jsou exotické, střílí se, lítá v letadlech, souloží sice po málu, ale což. Pořád podnětnější než bondovky minulých dekád, ale mělo to na víc.

Bond otevřel svou nejnovější kapitolu ve velkém stylu. Symbolicky na motivy první z Flemingových knih o 007, s Martinem Cambellem, který už jednou sérii vyvedl ze srabu a s tváří Daniela Craiga, který je sice na hony vzdálený od Brosmanova elegantního šviháka, ale k původní postavě má svou živočišností a neotesaností nejblíž od dob Conneryho. Film má za úkol poprvé restartovat a jde na to od podlahy. Bonda potkáváme těsně před tím, než si vysloužil dvě nuly před své jméno, jako zelenáče, který dělá jednu chybu za druhou a kupředu se sune jen díky své buldočí zarputilosti, ale i nepopiratelným schopnostem, které se pomalu formují. Vynechány jsou všechny vedlejší postavy, kromě M, která jako jediná zůstala z předchozího obsazení a ikdyž to může působit nevhodně, vzhledem k úplně jinému přístupu tvůrců, těžko by za Judi Dench sehnali adekvátní náhradu, tak moc už je ve své roli ikonická. Místo vtipné a klukovsky naivní akce, na kterou jsme byli pár desetiletí zvyklí, dostáváme temně laděný špionážní thriller kopírující svým klipovým pojetím filmy o Jasonu Bournovi, ale zachovávající si velkou část svého specifického šarmu, jenom ty souboje bolí diváka víc, protože už jim dokáže uvěřit, plány protivníků budí respekt, protože dávají smysl a humor je sušší, než Martini, kterému 007 teprve přichází na chuť. Bond girl, v podání Evy Green, je plastická a výborně vykreslená postava, chytrá a charismatická a je znát, že ji poprvé hraje opravdu herečka, nemluvě o chemii, která mezi ní a Craigem je a stojí jednak za uvěřitelností jejich vztahu, druhak za výbornými dialogovými výměnami. Film se skládá ze tří dějství, každé z nich má jinou atmosféru i tempo a vyvolává to dojem až jakési artovosti, což ale nemusel být záměr, jen shoda okolností nebo fakt, že na filmu spolupracovali tři scénáristé. Těžko bych si mohl představit lepší převedení Bonda do nového tisíciletí a ikdyž mnohým nebude tak velký odklon od předchozích misí chutnat, jeho kvality jsou očividné.

Jen proto, že originál je o tolik lepší nebudu ještě dávat odpad, ale stejně bleeeeeeee.

Výborně obsazená romantika, která konfrontuje pohledy na život a vztahy dvou mužů, z nichž jeden je mladý playboy, druhý prochází krizí středního věku s rozpadajícím se manželstvím za zády. Jejich vzájemné ovlivnění a postuná výměna rolí je přirozená a ikdyž je v podstatě přivede obloukem tam, kde byli na začátku, jejich náhled na svět je úplně odlišný a přinutí je si uvědomit, co je pro ně důležité a kde jsou opravdu šťasní. Chytré, upřímné, originální a vtipné. Gosling s Carellem vládnou a žerete jim to i s navijákem. Jejich ženské protějšky jsou malinko upozaděné, což ale nazabraňuje Emmně, aby byla maximálně roztomilá a Julianne sympatická. Skarohlídi můžou namítat, že to na konci klapne až moc hladce, ale některé filmy přesně takhle končit mají.

Patetické, přehnaně vlastenecké, hlopé a hloupě naivní. Ale tak moc boží :-) Emmerich spíš než v roli soustředěného vypravěče v roli malého kluka, který si rozloží na podlahu všechny hračky co má a dvě hodiny s něma blbne. Osudové pohledy a proslovy, drsňácké hlášky, VELKÉ výbuchy... Nemá smysl to brát jakkoliv vážně, je to béčko až na půdu, schovávají cí se za obří rozpočet, ale zábavné jo to právě proto.

Příběh velmi umě využívá ruské reálie, což mu dává hutnou atmosféru, které napomáhá výborná hudba, a díky velmi dobré kameře a produkci to vůbec nevypadá levně, což se nestává často. Daniel Craig je... James Bond :-) Civilní, přemýšlivější, ale jeho herecká poloha se od výkonu jako 007 nijak zásadně neliší. Někdo to bude zkousávat hůř, ale mně to těšilo. Macht a Rednikova mu kryjí záda více než zdatně a dokážou společni ustát i slabší chvilky ve scénáři. Problém nastává ve třetím dějství, které postupně budované napětí i slibně načatou zápletku pohřbívá a celé vyvrcholení už působí jako fraška, což zanechává nemilou pachuť a pocit nevyužité šance.

Tak tomuhle se říká hodně volná adaptace :-) Úplně nechápu, proč se Pollack rozhodl adaptovat kvalitní a populární novelu a pozměnit jak většinu děje, tak charaktery postav. Trochu plýtvání materiálem, ne? Film ale sám o sobě funguje dobře, má takový ten poklidný 70-tkový feeling. Sice herci pronáší každou větu s nasazením, jako by šlo o závěrečnou scénu z Hamleta, hudba je hravá jako by šlo o konverzační komedii (né vždy, ale některým scénám to dává nechtěnou komiku, alespoň z dnešního pohledu) a závěrečný zvrat, který má filmu dát přesah s prvky společenské kritiky je naroubovaný hodně uměle, ale odsýpá to svižně a atmosféru se daří držet po celou stopáž. Ze špionážních thrillerů z té doby patří Kondor určitě k těm povedenějším.