Cival

Tváří se jako superkomplexní dílo o všem. Nakonec splaskne jako načančané nic, které samo obnaží svoji banalitu. Další režisér se nechal požrat svými přebujelými ambicemi a vystřihl povrchní směsku z desítek motivu a velkých témat (nesmrtelnost, Mars, butterfly effect, osud, náhoda atd.), aniž by aspoň k jednomu z nich řekl něco opravdu moudrého nebo hodnotného. Výsledek je o to otravnější, o co polopatičtější je závěrečná vysvětlovačka, která prizná, že poslední dvě a půl hodiny fakt jen sestávaly z "krásných" reklamních záběrů - a kdyby jich bylo o hodinu míň, nic se vlastně nestane. Klasický internetový hit současnosti, jenž akorát opije davy vyleštěným audiovizuálem.

Je zarážející, že i takhle řemeslně brilantní snímek, který tematizuje vrcholně důležitou otázku zahraničně-politických dějin, nakonec nezaplaší dojem zbytečnosti. Trio Damon & Greengrass & Powell se totiž trochu topí v rutině, odtažité a obsahově o několik let opožděné. Zelenou zónu je tak dobré vidět - ale neodvratné na ni zapomenout. Poznámka na okraj: Všimněte si, že Greengrassův hon za dynamikou jde už tak daleko, že prakticky všechny postavy během dialogů chodí. I kdyby si měly jít třeba k vedlejšímu stolu pro papír a tužku.

Chtěl bych být Claudií Schiffer! Mít za manžela Matthew Vaughna, nechat ho skládat poctu mé kráse přímo na stříbrném plátně a navíc v tak nakopávajícím bijáku, že se tomu těžko věří. Nenechte se ošálit cool pubertálním pozlátkem. Kick-Ass je velmi vyspělým žánrovým crossoverem, odvážně pracujícím s comicsovými zákonitostmi - napadá je zezadu i je drze využívá. Navzdory všudypřítomné nadsázce se Kick-Ass může pochlubit chytlavě vystavěným příběhem, v němž se emoce daří vymámit i na úkor přepálených strašáků v legračních kostýmech, gradace funguje na výbornou a finále je přímo snové. Jenže není to jen akčňák na efekt, jatka s účelem pro účel, ale fantasticky jistě uchopená smršť, jejíž každé ťuknutí bokem (do hrdinských báchorek, YouTube, módních trendů a popkultury obecně) filmu přidává na trefnosti. Kick-Ass je Spider-Manem pro dekádu Facebooku a Klubem rváčů v kontextu kreslených povídaček. Lahůdka.

Zbytečnost doslovnosti. Zrádnost instantní depresivnosti. Slabost projektu, kde je zdánlivě vše správně poskládáno, ale šumí to pryč tak rychle, že film jako by ani nevznikl.

Užvaněný downgrade jednotky, ve kterém se hrozivě plýtvá slovy, ale zlomové momenty v příběhu jsou přesto nevěrohodné (Rhodeyho únos obleku... wtf?). Scénář znovu sestává z povrchní dialogové vaty, kterou odříkávají solidní herci, bohužel Downey se polovinu času potácí v existenciální krizi a jeho herečtí kumpáni mají bezezbytku málo prostoru. Leccos vylepší akčnější finále (padne konečně i pár hlášek), ale i tak zůstává pachuť zbytečného sequelu, který je rozlítaný na všemožné strany, ale ve své podstatě se v něm skoro nic neděje. O ještě více vykastrovaném skluzu po comicsových schématech vypovídá to, že se stejně jako v jedničce vlastně jen dlouhatánsky čeká, až si záporák obleče velký robotický oblek, a pak... pak skončí film. 5/10

Zklamání. Kombinace levných digitálních triků, miniatur a umělých kulis z jednoho ateliéru mě ne a ne přesvědčit, koncept samotný navíc neutáhne ani devadesát minut. Je to jen obstojné autorské cvičení, které je ale stejně tak zapomenutelné. A po mém soudu vůbec neopravňuje Duncana Jonese k tomu, aby se stylizoval do spasitele současného sci-fi.

I ty si můžeš pořídit svého hodného černouška! Jako Angelina, jako Madonna, jako Sandra Bullock, která z pozice zazobané bílé paničky vykupuje netykavost bílé většiny tím, že koupí pár hadrů a postel jednomu nemotorovi. Blind Side je výsměch sociálním dramatům a hlavně vyprázdněný film, který mi vůbec nic nedal - snad jen brzkou jistotu (to když se děti láskyplně usmívaly u stolu na svého milého adoptovaného méďu), že tenhle plochý reklamní leták na lásku nerozdýchám. Mimochodem, pokud se oscarové nominace rozšiřovaly kvůli takovýmhle filmům, tak jdu blejt. Křestanství je mocný marketingový nástroj.

Po delší době se nám tu schyluje k nářezové trilogii, navíc v žánru i v místech, kde bych to nejmíň čekal. Lahůdkový a nesmírně odvážný sequel, který se nebojí měnit pravidla hry, dodávat nové informace a hlavně dál ve velkém pálit fanboyovské nápady. Paráda.

Digitální éra má definitivně svou další oběť.

70%. Tak trochu jako Vratné láhve. Tak trochu óda na Clooneyho šarm. Tak trochu povaření všech klišé z filmů o lidech, kteří měli ve dvou hoďkách prozřít a poznat, o čem je život. Tak trochu komedie a tak trochu drama. Tak trochu přednáška o lásce a rodině. Tak trochu vražda nezávislýho filmu jako škatulky, ze který Reitman vzal všechno podstatný a taví to ve svoje dokonale přístupný mainstreamový věci. Prostě... tak trochu dobrej film.