Omnibus

„Pod peřinu dívka vklouzla, v lese temném, plném kouzla.“ Prý surrealistické, absurdní, bizarní? Ale kdeže. Normálka, to vše se stává i u nás, stačí se rozhlédnout. OKÉNKO POEZIE: [][] Můj koloušku v rozpuku, hledáš citu záruku? Láska tvá divoká pod ledem zamrzne, střelená, pohřbená, víckrát si nevrzne. [] Listonoš s tajemstvím u ohně sedí, na lůžku světice, na supa hledí. [] Myslivečku zelený, nebudeš můj milený, spermie máš lenivé a myšlenky plesnivé. Čí parohy otloukáš, když se lesem potloukáš? [] Myslivečku zelený, zastřelíš mi... černého? [][] A nyní se položme se na otázky, jak řezník na hajnou. Který holandský úchyl sázel ten vojensky seřazený les? Který dobytek v něm vykopal znásilňovací jámu? Kam dal mysliveček oči [sic!], že si spletl divoženku s kňourem? Nebylo černému líp v kleci, než na svobodě a kolik svěcené vody spotřebuje vodní dělo omnibusu při rozhánění pánbíčkářek? A kdo to vábí za smrkem, že by tajnosnubná Agnes? Či snad na diváky vystrkuje prdel sám Warmerdam?

„Žhavý kov svou pěstí ková, ďábla v kleci doma chová.“ Patxi je hrubián se železnou pěstí, nesnášenlivý, zarostlý a nemytý divous. Má vůbec srdce? Má. A jak žhnoucí! Alijova vize pekla je temná a páchne škvířící se člověčinou, viz ohníčky sadismu v bezelstných dětských očích při mučení Sartaela, pak stud holčičky a její omluva. OKÉNKO BOLESTI: [][] Máme ďábla v kleci. Jak mu předvést, že i lidé umí působit pekelná muka? Ψ Rozžhaveným krucifixem, jak při značkování dobytka (však ocas má). Ψ Posvěceným zvonečkem mu zrychtovat (zád)ušní bubínky. Ψ Torturou nejkrutější je rozsypat před ním cizrnu. Matematika je totiž peklo nejen pro školáčky, ale i pro čerty s obsedantně kompulzivní poruchou. [][] Pobavil farář, který se při spatření démona zaradoval: „Děkuji, Bože! To je živoucí důkaz víry. Vezmu ho do Vatikánu.“ Soucítil jsem s Patxim, jemuž osud do manželství hodil vidle, litoval malou Usue s opečenou tváří a užíval si sebeobětování i epický závěr s orginálními ďábly. Btw, Alastor vzkazuje: Lakomci, kteří dali jen 1*, budou trpět! V 5. kruhu bolesti, sekce smutní, varný kotel 203.

„Na cizích mukách se pásl, na lupení se třásl.“ Všechno, co chtěl Garlandův školáček Men vědět o emancipaci, ale bál se profesora Lanthimose zeptat. Aneb O kuřatech a (ne)lidech burtonovskýma očima mého oblíbeného řeckého ptakopyska. Poor Things je divoký rej filmařské imaginace, kdy úplně každé políčko filmu vypravuje nějaký fantaskní mikropříběh. Skvělý casting. Willem Dafoe byl se svou držkou za fešáka odjakživa, takže maskérce stačilo jen trochu makeupu, aby vznikla netvorova tvář, zbrázděná morbidními životními zkušenostmi. Celej já. Úžasná je i Emma Stone, nelidskou operací vycukaná až k hrůzné mimice a pohybům mongoloidního batolete. Prý: „reálně i filmově odporná, bestiálně ohavná šišlavá ropucha.“ Tím líp, aspoň mi za ní verbal nepoleze. MONSTR OKÉNKO: [][] Plné až zrůdně upřímných otázek, které oddělí zrno od šosáckých plev. Ꙭ Kterou rukou honíte? Ꙭ Kurvíte se radši zadarmo nebo za mzdu? Ꙭ Jste šťastní? Máte děti? Ꙭ Jsou (zrůdné) po vás? A učíte je to nejdůležitější, PTÁT SE? [][] V závěru potěšila tzv. Baxterova karma, kdy gen. Blessington se místo popásání na cizích mukách pásl doslova. Pět husopsů z boudy vypouštím.

„Kazajka svěrací a bída světa, dobro se vytrácí, život je sketa.“ Nebo ne? Viz OKÉNKO POLSTROVANÉ CELY: [][] Emancipovaná upírka Amirpour točí filmy drsně poetické. [] V její prvotině jsem coural sám nocí tmou Teheránem, se zloději, pasáky a kurvami na rozjímací pohodu. [] „Baba Voss“ jako malíř a příležitostný kanibal v The Bad Batch mě vzal na postapo trip, při hledání kořenů lidskosti. [] A dnes mi plandaly rukávy svěrací kazajky až na zem, při prožívání útěku Mony 'Lisy' Lee z blázince s duší obnaženou, hladovou. [][] Vpravdě hororový začátek a až poeticky vymalované psycho, pak atraktivní New Orleans, plný retro tramvají, pouličních umělců, jazzu, duchů a voodoo. Malý kluk je dvakrát dospělejší než máma Bonnie, zmalovaná čůza tancující u tyče před povykujícími burany v říji, o vyzebrované fáro se ležérně opírá Chloupek, týpek se srdcem na dlani a nezištný dárce trička i naděje. Božský soundtrack. Za něj i pátou. P.S. csfd joudy a jejich hodnocení neberte vážně.

„Bohyně nadržená, tancem krev rozproudí, nyní jen kripla žena, chtíč mu škleb vyloudí.“ Polańského 50 odstínů hořkosti aneb když lásce dojde kredit. V oceánu života se osudově lámou hřbety vln vášně a na odvrácené straně romantického Měsíce čeká moře hořkosti a nenávisti. Bezvýchodnost vztahu, založeného pouze na tělesnosti a zoufale komplexním zkoumání sexuality, coby chrastítka k zaplašení nudy (močení na obličej fakt není „druhý křest“, jen nesmyslná čuňárna), je ovšem vykreslena až básnicky květnatě. Viz POETICKÉ OKÉNKO: [][] „Byl jsem jako Adam s chutí čerstvého jablka v puse.“ (Ꞷ) „Její poštěváček byl jako kachnička, cachtající se v rybníčku růžového masa.“ (Ꞷ) „Drtil jsem její rty svými, jako když se típe vajgl v popelníku.“ [][] Poselství filmu? Partnera pro život vybírejte před svatbou, ne až po ní. Nejezděte do Kitzbühelu, ani lyžovat, ani chcát v hotelu na televizor. Nepřipíjejte si na autobus [sic!], např. linku 96 k Centre de Danse du Marais. A při 7 letém výročí nejezděte do Bombaje. Oskar: „Aby tak staří manželé byli pořád spolu, to není zdravé.“ Pesimista...

„Modrá krev má vychování? Sviňárnám to nezabrání.“ Svůdně hřejivá jsou prsa aristokratova, na nichž si lebedí chudý had. Od příjezdu na Saltburn permanentně tísnivé, znepokojivé a až poeticky dekadentní. Opulentní vizuální i vztahová žranice. V honosném sídle s rodinou podezřele přívětivých snobů jsem zavzpomínal na Krvavou nevěstu. Skončí Alexova hračka Oliver jako steak, drink nebo konkubína? Viz jejich nejednoznačný sexuální vztah. Olivere, uteč! A nyní hádanka. Vypadá, že neumí do pěti napočítat, při svádění se tlemí jak Pepek Vyskoč po pěti rumech, v rodinách ryje jak v záhoně a upytlačil posvátného jelena. Z retardovaného burana na Inisherinu dnes studentem Oxfordu. Kdo je to? Barry Keoghan, opuchlý irský balvan a Král rozvratu. OKÉNKO KOLEJE: [][] Kdo je Oliver Quick? [] Šprt. [] Introvert bez kamarádů. Nesmělý, nehezký a trestuhodně chudý, prostě ostuda Oxfordu. [] Nešťastník, zamilovaný úplně mimo svou ligu. [][] Varování! Film obsahuje hnusné, perverzní a až fyzicky nepříjemné scény. „Upíří orál“, vylizování mňamky z vany, soulož s hrobem, vítězný tanec nahého zmrda. A co na to povýšený majordomus? Nic. Stojí nehnutě, s vražedně kamennou tváří boha Hermése.

„Jak listí ze stromů, myšlenky padají, na zemi vadnou a chřadnou. Marně po lístečcích ruce tvé sahají, nechytíš myšlenku žádnou.“ Zneklidňující, zmatené, děsivé, naprosto přesné. Nechat diváka tápat v ději, udělat mu zmatek v postavách a časové návaznosti scén či flashbacků, zasít do jeho mysli pochybnosti a nejistotu, zda Anne opravdu odjela do Paříže za jakýmsi Paulem? Díky tomu vše vidíme očima Anthonyho, jak se „svět okolo začíná chovat divně“ a přestává dávat smysl. Anthony Hopkins exceluje, ve své nejstrašidelnější roli. Kam se hrabe doktor Lecter, známý pojídač mozků, proti mozkožroutovi Alzheimerovi nemá šanci. OKÉNKO PALIATIVNÍ PÉČE: [][] Pečuješ-li o blízkého, kterému nemoc žere mozkové buňky a jehož zmatená duše už jen bloudí tmou, pomni, člověče: [] I ty jsi hoden lásky. [] Kvůli zapomínajícímu nezapomínej sám na sebe. [] Nelej všechnu svou lásku a empatii do Alzheimer kanálu, je totiž bezedný. [] Nech si nějakou i pro ostatní své blízké. [][] Máme osobní zkušenost v rodině, bohužel. „Bůh zatím lopatou hází na stěnu hrách... a ty se lásko pomalu obracíš v prach.“ [Jablkoň: Odpouštím ti, Rút.]

„Vlčí oči ve tmě svítí, v noci buďme ostražití!“ Rozjívená hračičkovská ptákovinka, sršící nápady a gagy. Sněžný Robinson se učí přežívat v přírodě, stát se traperem a nakonec i získat srdce a ruku své vyvolené. Jo jo, vypracovat se od nahého zmrzlého zadku až k hřejivému rodinnému krbu, to dá jednomu zabrat, viz náš večerníčkový Človíček a jeho podobné vylomeniny s drsnou flórou i divokou faunou, na kterém jakoby Tews a Cheslik spolu se mnou vyrůstali. A co vlastně loví takový traper? Jean Kayak mazané bobry, divoké králíky (skvělý, jen stopami ztvárněný minipříběh lásky, založení rodiny a rozchodu) a rampouchem z nosu i vlky. Filmmaniak loví kojoty, viz jeho trefné:  „Buster Keaton a Harold Lloyd si zde podávají ruce s Bugsem Bunnym a kojotem Vildou a režíruje jim to Karel Zeman, co zrovna objevil možnosti počítačové grafiky,“ no a já po celý film lovil svou bránici, která mi co chvíli úplně zdivočela. EROTICKÉ OKÉNKO: 18+ [][] Zaujala starosvětská romantika, kdy obhroublý vousáč s nábožnou úctou zírá na odhalený kotníček cudné slečny. Odváží se jeho stydlivá vyvolená ukázat i víc? [][] Říká se, že sto lidí, sto chutí, ovšem pětimrkvičkové Bobry s klidným svědomím doporučím úplně všem. Omnibusova potitulková scéna: Svatební noc, Jean nedočkavě svléká nevěstu do negližé. A nad dokonalým tělem si obdivně hvízdne...

„Kapičku LSD na jazýček, pacičku králičí na hrobeček.“ Rodina je základ státu, disfunkční rodina s patologickými vztahy je základ dobré psychárny. Jako katalyzátor událostí přimíchejme chůvu s kvalitní bramboračkou v hlavě a mateřskými pudy z půdy, lahvičku halucinogenní mňamky, pár exhumovaných mršin králíků a na zajímavě narušené hrátky s divákem je zaděláno. Halucinacemi OŽÍVAJÍCÍ OKÉNKO: [][] Moje oblíbená psychedelická skupina „Cat's tongues“ má sestavu: ♪♫ Muzikálová hvězda Pearl - vidle a tanec. ♪♫ Dračí bojovnice Babydoll - bicí. ♪♫ Paní rtěnky Orphan - plameny a kameny. ♪♫ Terapeutická panenka Millicent - broukání, šoustání a světelné efekty. ♪♫ V této sestavě ideální kapela pro mejdan v Bohnicích. [][] Zvrácený mateřský závěr překvapil, ale vlastně i potěšil. Málo platné, krev není voda, byť i derivátem kyseliny lysergové ochucená. „That's my boy…“ A všech pět láskyplných hvězd.

„V duši troud a jáma bezedná, krve proud a cesta vražedná.“ Jednooká učitelka varuje školáčky: brokovnice není vhodný terapeutický nástroj pro léčbu trpící duše! A jizvy z dětství vám neodstraní ani sebetvrdší guma ze školního penálu, natož nějaký frustrát ze dna společenského žebříčku, s vražedně spasitelským komplexem. Může ale ukázat cestu a tou je odpuštění. Svým viníkům i sobě samému. Btw, už nikdy si nebudu stěžovat, že jsem měl v práci den blbec... OKÉNKO FASTFOODU: [][] Co nejhoršího se vám v práci může stát? [][] Že vám šéf začne mazat med kolem huby. [][] Že ten med zajíte den starým, olezlým hambáčem. [][] Že se kolega rozhodne v práci vymalovat. [][] Že pak začne zesnulému vedoucímu fušovat do řemesla, coby mentální kouč. [][] Tahle krvavá road back movie mě hned zpočátku vtáhla a už nepustila. Napnutý a s žaludkem sevřeným strachem jsem ji přežil a poučil se. I já odpouštím svým viníkům, všem pěti. P.S. pro JASON_X: „Krejž holého!“