Omnibus

„Proč požárem svítíš? A kam se to řítíš?“ Ptal se Měsíc hořící Zeměkoule. „Zeptej se Val Guesta, ten to natáčí, se mnou otáčí,“ nevrle odsekla frustrovaná planeta. Klobouk dolů. S rozpočtem menším než má v poliklinice oddělení RTG, v roce 1961, čili bez CGI, ale zato s takovým entuziasmem a kreativitou natočené scifi memento, že i po 60 letech smekám. Apokalypsa vs. lovestory, naděje vs. deprese. „Radši konec hned, než život ve strachu.“ Požáry, celosvětové sucho a ŽÍZEŇ, kterou zde imrvére hasí spoustou panáků whisky (děsná kravina a ledviny v...). Popílkem pokryté ČERNÉ OKÉNKO: [][]  Val Guest odpálil atomovou bombu. Co na to kdo říkal? // Geiger a Müller: „To bude průser! Ale aspoň vyzkoušíme tu naši trubici.“ // Stenning: „To bude sólokapr! Jdu to zapít.“ // Jeho Jeannie: „Nějak se ti zapalujou lejtka!“ // Mr. Apache: „Pořádně dnes peče, to Midnight Sun,“ [apokalyptická epizoda z Twilight Zone, pozn. aut.] // Marie Curie-Skłodowská: „Já to Pierrovi v laborce říkala: Opatrně, ještě něco rozbiješ!“ // Učitelka ZŠ: „Tak, děti, hezky čelem k výbuchu a dávejte pozor, nic takového už v životě neuvidíte!“ [][] Jj, když je na něco člověk krátkej (viz dnešek a zakrslej magor v Kremlu) aspoň si uleví srandou. Pět litrů vody nesu... na Vodní mejdan.

„Včely, včely, včely... art nám rozbzučely.“ Inspektor Trachta: „Poslyšte, to jsem se vás chtěl zeptat, co to tu všude bzučí?“ Správná odpověď je, že bzučí magorovi v plešaté kebuli. A mně málem taky. Prý: „Nenápadný klenot...“ A mohl by mi někdo vysvětlit, co se nám Alice a Alba Rohrwacher vlastně snažily sdělit? Něco o návratu k přírodě, heh? S takovou disfunkční rodinou? Poloviční bezďáci (ve finále úplní), matka pasivní trpitelka, čtyři dcery s dětstvím spláchnutým... medem. Plus otec despota s děravou kapsou a moudrými kecy: „Peníze jsou k ničemu!“ Jeden o deset let opožděný a proto asi letargický velbloud, vlezlá až šikanující rašple ze sociálky a jedna impresionisticky vymalovaná  televizní soutěž o sklizni: „Hrabe celé rodině.“ BZUČÍCÍ OKÉNKO: [][] V čem hledat poselství filmu a co při hledání budeme potřebovat: A) V některém z 32 úlů. Nutná je opatrnost. B) V jeskyni. Konkrétně v té s kdovíproč ztraceným (a jeho nalezení kdovíproč zatajeným) kukaččím mládětem z pasťáku. Potřebujeme baterku a nějaký víc smyslu dávající scénář. C) Pod velbloudem. Nezbytné je kouzelné pískání, aby se nám zvednul. Btw, po poselství filmu lze šmátrat i naslepo pod sedícím velbloudem, ale... [][] Správná odpověď je: „Bzzz... bzzz... bzzz...“

„Morálka a přesvědčení? Zadupáno, dnes už není.“ Volha se dál řítí blátem, až stříká na všechny strany. Mravní bahno i hliněná břečka na panelovém sídlišti s „plnou občanskou vybaveností“. Nový model auta, nová manželka, ale zip na poklopci se rozjíždí stále. Souloží se, schůzuje, udává a kádruje. Šrouby strachu se utahují. Brabec v komisi (ne)schvaluje film a huláká: „My s váma zatočíme, po soudružsku!“ STANDOVO OKÉNKO: [][] Z čeho mi nejvíc zatrnulo? A) Ze Standova míče, hozenéno do auta po synovi. „Vídat ho jen občas? Víc si ho tak užiju.“ Empatie nula, ryzí sobectví. B) Ze Standovy „uvědomělosti“, viz pantomima: „Nekuř, když jsi těhotná!“ C) Z naivity u StB: „Že je rejža teplej vás zajímá? Vždyť už to není trestný.“ D) Z jeho upřímné nechápavosti: „O co jí šlo? Přece když se Minařík dnes vrátil ze špionáže ve Svobodné Evropě, tak nebyl čas napsat scénář, no ne?“ [][] Dvě hloubavé otázky. O co vlastně těm disidentům jde? Dozvíme se z televize a Rudého Práva. Má dcera produkčního Horáčka koule? StB už ví. Sbohem FAMU. Republiku si rozvracet nedáme!

„Samota když zuby cení, bílý sníh se krví zpění.“ Seversky chladná mezigenerační i mezidruhová „lovestory“ mezi dvěma neadekvátními kamarády, ztracenci vyděděnými z lidské smečky. Aneb zapomeňte na romantické představy o upírech z gotických románů a vítejte uprostřed panelákového sídliště současnosti, na plácku s prolézačkami ušpiněnými lidskou zkažeností a lhosteností. Odhrňte dlaní sníh a zádumčivě poseďte v pískovišti, nasáklém slzami smutku a osamění. KVÍZOVÉ OKÉNKO: [][] Na norském dětském hřišti můžete potkat: A) Bezva neadekvátní kámošku. B) Svůj osud, čili pochopení a změnu (už žádná šikana). C) Upíří anti-existenciální úzkost v té nejryzejší podobě (čti nesmrtelnost je opruz). D) Plavčíka z bazénu, s pytlem končetin přes rameno. [][]  D) je správně. Ale současně i špatně, protože za pouhých pár desítek let ONA bude zase sama, na jiném odlištěném sídlišti kývat nožkama na prolézačce a dětskou ručkou smutně přidržovat urnu s popelem. Nešť. Ať si zítřek zuby cení, dnes ještě šťastně zaklepu na víko kufru smluvený signál. Pětkrát.

„Bez vnitřního světa, zblázníš se do léta.“ Což o to, pobyt v Majáku a následný rozklad osobnosti až na hranici šílenství a vražedný zkrat bych si i užíval. ALE. To by hlavní hrdina nějakou tu osobnost musel mít a ne být poživačný, jednoduchý mukl bez špetky sebekázně a hlavně bez jakéhokoli vnitřního světa. Nabízeli mu i knihy, ale on žádnou nechce! Bez urážky, ale za společníka na pustém ostrově bych raději tu krysičku, než jeho. Navíc děj je civilní, velmi předvídatelný a halucinace zbytečně rozostřené a tedy od začátku zřejmé, bez tajemství. FILMOVÉ OKÉNKO: [][] Administrativní chybou došlo k záměně vězňů z Majáku a z epizody Twilight Zone. Co na to kdo říkal? A) Chmara: „Tvl, zanechán ve vesmíru, na pustém kamenitém asteroidu, v absolutním tichu a v totální samotě bez kontaktu s lidmi, raketa se zásobami jednou za uherský rok... tady se zblázním už za týden, ani té androidky se nedočkám.“ B) James Corry: „Tvl, fešácké vězení! Rádio, alkohol, rybaření, šumění moře, kontakt s lidmi imrvére (co 14 dní zásoby, denně telefonát), smysluplná starost o maják, ergo hmatatelné propojení se světem „tam venku“. A místo 50 let jen 2 roky přede mnou? Pche. Objednám si pár knížek a parádně si to užiju.“ C) Poručík v Majáku kapitánovi rakety Alenbymu: „Tvl, taková nespravedlnost! Tys vězni odstřelil „holku“, já jenom krysu (a ani ne schválně). Tebe pochválili a mě...“ [][] Jen třikrát zahoukal maják do mlhy.

„Když je démon smutný, potrat bude (?) nutný.“ Pozor, gravidní SPOILERY! Démona mi bylo líto. Paní z maskérny se na něm tak vyřádila, že žádná holka by si o něho ani vidle neopřela a tak zůstal single. Chudáček osamělý. I on chtěl zažít peklo rodičovství a mít vlastní miminko! V záhonku pod houpající se pannou pak funěl jako nadržený krtek a místo aby slečně záhrobním hlasem zarecitoval básničku a nesměle ji pozval do kina, rovnou jí sáhnul na kotník, buran jeden. Což vedlo ke střetu zájmů mezi ním a Bohem a k OKÉNKU DO SVĚDOMÍ: [][] Kdo udělal největší chybu? A) Rodiče neinformovaných a proto zbouchnutých dívek. Místo knihy „Děvčátka, na slovíčko...“ jim nutili Bibli a tahali je do kostela, místo do drogerie. B) Pan Burcell. Místo schůzování s aktivisty Pro-Life měl zbourat houpačku a hlídat dceru - pozor, nepoplést to! C) Scenárista, rušivými WTF momenty. Akce! Burcell&boys odstřelí ostrahu, ale pak půl hodiny stojí jako tvrdé Y před vchodem kliniky, to aby se uvnitř mohlo povyprávět o početí (školácká chyba dramaturgie v řazení scén). Nebo: Místo zachraňování své holčičky se taťka hodinu věnuje zájmové činnosti, karmickému mučení MUDr. Výškraba. A je mu buřt, že chudinka Angelique zatím rodí ježka proti srsti! [][] Správná odpověď: Mr. Carpenter, seriously? Místo děsivé krve v odsávačce jen jakýsi malinový sirup? Njn. Jen tři litry.

„Redakce tumoru, soudružského humoru.“ Atmosféra houstne, společenské bahno řídne, nachcávání manželské klouzačky pokračuje. Tentokrát nevěrník zjistí, že kudy chodí tudy plodí, my zjistíme, že je Standa sympaticky zásadový člověk („Zásadně nepiju, je to špatné na prut.“) a do jaké prdele na vrátnici porušení zásad vede. Ještě že je uniforma vrátného respekt budící a náplň práce tak zajímavá. Kontrolovat docházku a přítomnost... podprsenek.  ZAMŘÍŽOVANÉ OKÉNKO: [][] Jaké poznatky Standa vytěžil ze své spolupráce s StB: A) Že je to fajn a vlastně o nic nejde, jen říkat co kdo říkal. B) Že zkoušet na soudruhy z kachlíkárny švejkování je o přeshubu. C) Že režisérka Válová díky Standovi dostala klidnější práci. Prý je ráda. D) Že když v Československé televizi někdo „přikrýval“, StBáci mu dali „deku“. [][] Ušklíbám se pobaveně Standovým vtipům, směju se soudruhům. Hurónsky. Pláču při vzpomínkách. Hořce.

"Charakter je přežitek, libuje si dobytek." Standa je osobnost, vole, a ne že ne. Hulvátství, sobectví, pokrytectví, podrazáctví, lhostejnost, nevěra... není snad žádná charakterová vada, kterou by se nepyšnil. Výborně napsaná i s gustem zahraná postava, nad kterou mladší generace ohrnují nos a my pamětníci se polekaně křižujeme: „Takhle sprostá a svinská ta krásná doba našeho dětství přece nebyla!“ Jenže ona byla. Přesně taková, i s chlupama, vole vole soudruhováním, práskáním, závistí a malou domů, kam se jen podíváš. STRANICKÉ OKÉNKO: [][] Co nejhoršího mohl v sedmdesátkách říct manžel manželce? A) Stará, běž koupit banány. B) Miláčku, nachcal jsem ti klouzačku, támhle v kopci, nad strží. C) Lásko, zase se mi rozjel zip v poklopci. D) Holka, vstoupil jsem do strany! Ale neboj, dali mi přihlášku i pro tebe. E) Poklade, budeme slavní, dostal jsem roli v seriálu Volha! [][] Retro jako kráva, vole, plus humorně podané „patologické prospěchářství jako symptom mravní krize pozdního socialismu“. Standa řadí čtyřku, jen tak dál. Vyprávěj byly pohádky z mechu a kapradí, učesané a optimistické. Volha jede blátem.

"Romeocas s Julií, chobotemzy šmírují." Překlad do pozemštiny: Romeo je Andrew, což je děsný vocas a neúspěšný sexuální loudil, Julie je Sam, celkem jedlá tatínkova holčička, která střídavě vrhá zasněné pohledy do kamery nebo vyčítavé na Andrewa. Ty první jí sluší, u druhých nevíme, jestli ji víc sere Andrewovo nešikovné sexuální harašení a nabídka umýt jí záda nebo fakt, že se na tak samozřejmou věc vůbec ptá, blbec, místo aby konal. Chobotemzy jsou otravné, přerostlé brokolice se světélkujícími chapadly, které výhružně vrčí na imigracechtivé Mexikánce, v řece prdí bublinky jako já ve vaně a sem tam sežerou nějakého komparzistu, pohříchu zcela mimo záběr kamery. KARANTENNÍ OKÉNKO: [][] Při pokusu o překonání gigantické zdi mezi USA a pařeništěm pro emzáky je nejtěžší: A) Nepoplést si strany! Odkud a kam se chci dostat a proč. B) Najít v nepřekonatelné zdi díru, ideálně o velikosti Pentagonu. C) Nepřerazit se o niekoľko desiatok tabúl "Infected Zone". D) Nepřerazit se při pokusech dostat se Sam do kalhotek. [][] Jen dva cudné pohledy na... MONSTRÓZNÍ zeď. Tvl, a nás málem lynčovali kvůli malinké zídce v Matiční.

„Na všechno má vzorce, i na prsní dvorce.“ Co je lepší? Mít za manžela neživou, ale geniální plechovku, nebo živého idiota s plechovkou piva v ruce? A souloží líp umělý romantik nebo přirozený sobecký macho? Alma už ví, pro nás ostatní viz zprávy TV Nova z budoucnosti. Ze světa: V USA pokračuje právní bitva o výživné elektronkovné mezi A.I. celebritami Rodepp a Roamber, kteří nebrali vážně slib: „Navěky spolu, ve funkčnosti i při poruše, dokud nás rez nerozdělí.“ V Alabamě dav bílých kuchyňských robotů lynčoval dva černé robotické vysavače. Z domova: V Ostravě začal soud s csfd AI-uživatelem veROBal, obviněným z homorobofobie a z útoků na přehřáté elektromobily. KVÍZOVÉ ROBOKÉNKO: [][] Největším úspěchem umělé inteligence bude: A) Až AI přepíše scénář k Vetřelci, kde Ash přesvědčí Ripleyovou, že ji miluje. B) Až Ex-Machina svému miláčkovi nasadí roboparohy. C) Až Terminátor požádá lékaře o změnu pohlaví. D) Až první robošrot obdrží Darwinovu cenu. [][] Správná odpověď je... berme to vážně. Na co jsme vlastně tak pyšní, v čem máme nad AI navrch? Etika, svědomí, city? Co jiného to je než tanec neuronů v mozku, neboli od rodičů a společnosti od dětství přebírané VZORCE chování. Co máme dál? Šidítko existenciální úzkosti, čili náboženství? Výsadu smutku „být uvnitř v sobě sám,“ či snad, nedejbože, tu dopaminovou chemickou bouři, zkratující nám mozek, nazývanou láska? Kde vůbec bereme tu namachrovanou jistotu, že nás AI nikdy nemůže nahradit? Jen proto, že zatím nedokáže zpracovat a integrovat do svých algoritmů bezbřehou lidskou hloupost a sobeckost? Pět zamyšlených hvězd za to, jak přesně ťala do živého Alma, popsáním své SAMOTY.