Omnibus

"Berany, berany, duc! Mateřské lásce natruc." Volné pokračování mé oblíbené bajky o genetickém farmaření. Bohužel zpracováno šíleně suchou dokumentární formou aneb všimneme si růstu trávy, popř. růstu farmářových vousů, budeme-li na to čumět dostatečně dlouho? Moc mě nebrala ani mlčenlivá a mimiku postrádající Ada (to už byl lepší herec jejich ovčácký pes), navíc v holínkách a nevkusném svetru byla případ pro módní policii. Nicméně, mělo to i plusy. Vražda a zakopání biologické maminky, návštěva vilného švagra, zlověstně pustá, ale podmanivě krásná islandská krajina (ty hory, ty hory) a jako chlupatá třešnička na dortu i sympatický biologický tatínek. Uf, ten byl. Za něj přihazuji do hodnocení  lžíci bryndzy navíc a těším se  na pokračování!

"Rusáci - hnusáci". Nejen mráz, ale i déšť přichází z Kremlu. Pětihvězdičková, nejrealističtější chaotická apokalypsa, jakou jsem kdy viděl, smekám. Tím ovšem vystavuji svou pleš kontaminovanému dešti, sbohem má paměti a zdravý rozume... Všudypřítomný strach z neznámého ohrožení plus polojasno, místy nejasno, zejména když deštivo, to vše действительно хорошо. Bohužel, mezi všemi postavami ani jedna alespoň trochu sympatická, o kterou bych se mohl bát. Samej studenej nordickej čumák a kyselé, depresivní ksichty, nudné maso z nuceného výseku. A co hůř, realisticky vykreslená apokalypsa zde hrála jen druhé housle. Oprava, až třetí housle, za kytarou, klavírem a za (ne)řešenými rodinnými problémy. Škoda. Proto jen za čtyři. Edit 2022: Rusáci - hnusáci! Bohužel potvrzeno. Po druhém zhlédnutí mráz z Kremlu běží po celém těle. A za tu přesnou předpověď zvyšuji hodnocení na maximum.

"Jelene, jelene, oči máš zelené. Parohy trkavé, masíčko křupavé z lidí ohryzáváš. I když tě uloví, přežiješ, ne že ne, ocasem zamáváš." Milé děti, dnes si probereme jelena oregonského. Říše: živočichové. Kmen: humanoidní, krvelační. Podkmen: obratlovci, proměnliví. Třída: savci a hryzavci. Řád: pořádný neřád. Čeleď: zmutovaní. Takže, děti, kdo nám ho namaluje na tabuli? Samozřejmě, Lucas Weaver, ostatně dva takové exempláře prý chová doma. Pěkně, Lucasi, krásný obrázek, oregonský jako živý. A co to žere? :-) Btw, tento horor jsem ocenil spíš coby ponurou baladu o ztraceném dětství chudáka Lucase, který se tak obětavě staral o "nemocného" tatínka a malého brášku. Místo Malého Bobše či Verneovek začal ve škole pod lavicí louskat "Jak klást pasti", denně si brousil kudlu na krájení syrového masa a v přírodě sledoval havrany a supy, aby ho dovedli k mršinám. Smutný a dojemný příběh.

„Staroba, hniloba, tíseň a plíseň... mladého ducha labutí píseň.“ Velmi inspirativní. Jeden by měl chuť konvertovat zpátky k pohanství. Bibli na nočním stolku vyměnit za knihu Rubi Radr a místo krucifixu pověsit nad dveře figurku ze slámy. Vzít si příklad z těch vesničanů, dožít se v plném zdraví 72 let (tedy já bych navrhoval 77, jinak si důchodu moc neužijeme, až nám zvednou odchod na 70) a pak skočit do posvátné Macochy. Čímž by člověk vystrčil zadek na strašidlo smrti a udělal fakáč na všechno to umírání ve strachu, bolestech a plenkové hanbě při snaze oddálit nevyhnutelné, za bohulibé asistence lékařů. Na všechnu tu šílenou bolest např. v terminálním stadiu rakoviny nebo na plíživou a strašidelnou ztrátu duše při Alzheimerovi. Umřít uprostřed severské komunity fajn lidiček, zdravej, šťastnej a smířenej? No nekupte to. Ale abych nekončil tak drsně, ponechávám zde ještě můj původní, rozverný komentář: "V masovém koláčku chlup, pubický. Tvé sémě mám co by dup, navždycky." Bohatě ilustrovaný herbář a pohanský manuál "Psychiatrem snadno a rychle", s přiloženým cédéčkem "Orgasmické hekání a šílené kvílení nahých stařen." Máš trauma jako řemen, sladká dívenko civilizační? Nepomáhají prášky, psychiatři ani tvé vlastní studium psychologie? Zobni houbičky, dej si věneček z lučních květů do vlasů, zatancuj si s námi vesele a zapal medvěda! Don't worry, be happy...

"Mléko kozí v hubě kysne... bába hrozí, dupe, flusne. Démon blbě čumí z rohu... škodí bábě, škodí Bohu. Vymítání třikrát Sláva! Všechen herák polní tráva... " Ano, ano. Dávivé rituály můžou skončit všelijak. Úspěchem a růžovými beránky na obloze, ale též v děsivé temnotě kozí prdele, obzvláště je-li k plemennému mexickému démonovi připuštěna šukézní, leč šamansky nevyškolená koza, t.č. fetující novinářka, spolu s nábožensky zpozdilou a v praktikách exorcismu též hanebně tápající sestřenicí. Přesto jsem se, alespoň trochu, bavil. V úvodu hororově, pak u krimi "kidnapped junkie cow", no a od břišní operace holýma rukama (bába byla na stáži na Filipínách, u Alexe Orbita :-)), jsem pochopil, že se jedná o komedii. Info z letáku v mexické ordinaci: Vymítání není vhodný sport pro důchodce. Přestat brát drogy, např. herák, je malina, stačí hodit nádobíčko do koše. Aneb co emeritní primář Nešpor netušil. Dále, jak velké PUF! a kolik smradu udělá démon, předstírající, že byl úspěšně vymeten a jak velký fakáč pak na nás udělá z temného kouta. A nakonec, že 1 je víc než 2, konkrétně u očí. Jan Žižka by potvrdil. Dvě normální oči vidí prd, zato jednoká kikina vidí... prdémona!

"Popelu popel a prachu prach, mamince incest, taťkovi strach." Žabožroutům třikrát sláva! Za prvé za ňuňané miminko, jež zaplní bezednou jámu v duších. Černou díru v hlavě, vyvrtanou zběsilou vývrtkou pařby na tisíc způsobů, konzumní prázdnoty a existenciální úzkosti. Za druhé za přeludovy dobré úmysly, s nimiž si chtěl hrát na taťku ("vím jak na to, mami, viděl jsem, jak to s taťkou děláte"), asi aby milované mamince poskytl láskyplný fullservis, aby její libido netrpělo nouzí. A naposledy i díky za kvalitní materiál k přemýšlení... Cha, už to mám, jak bych z pokoje vydojil skutečné reálné prachy. Řešení je prosté. Je to bordel. Pardon, chtěl jsem říct nevěstinec, hampejz, vykřičený dům, jak je ctěná libost. Pokoj by pro svého bordelpapá (tedy pro mě :-)) zhmotňoval obyčejné děvky, jakož i ty neobyčejné, luxusní kurtizány, vulgární štětky, běhny, coury, helmbrechtnice i láryně nectné, tedy kurvy všeho druhu, ras a tělesné konstituce (klidně i tu jednonohou prostitutku s protézou ze slonoviny). Před barákem by pak stála fronta prasáků, taktéž všeho druhu a všech myslitelných i nemyslitelných úchylek a já bych jen kasíroval a kasíroval, tvrdá eura! No nic, zpátky na zem a zpět k filmu. Přeludy jsem si užil, hlavně s tím taťkou, jednou nohou v Osvícení a s chlapečkem jednou rukou v Drákulovi, neb slunce tě spálí na prach, bejby, a s čumákem pod respirátorem, neb venku všude lítají ty ošklivé bacily. Corona rulez.

"Hodný, hodná, hodné... kdo jen to rozhodne? Doktoři jsou hovada, těhulky jsou šik? Maddy skrývá vnady, v hlavě otazník." Mladá paní s hajzlem na hlavě, hlavou v hajzlu a s hajzlem manželem (ale říkal, že už nepije a pracuje na sobě, např. že už ji nebude mlátit tak často), to je pak štěstí v záchodové míse a těhulka si své bříško moc neužije. Už zase. Naopak já, mimochodem Argentem nepolíben a hozen do příběhu jak slepé koťátko do vody, já si to užíval parádně. Maddy promine. Měl jsem pár infarktů při lekačkách a valil jsem bulvy, jak Ta jemná umí být hrubá až drsná a svého protivného hajzla spláchnout do hajzlu, resp. aspoň zavřít do Cely. Když už jsme u cely, útěk z ní byl fajn, včetně kočkování s Holkami za mřížemi, ale následné vyčištění policejní stanice se mi nelíbilo a film připravilo o možnou pátou hvězdu. Tedy, ne že bych měl něco proti masakrování neschopných policajtů (asi se střelnicí v havarijním stavu, takže už dlouhý čas netrénovali se zbraní), ale to množství, to množství... Polovina i třetina by úplně stačila, někdy méně znamená více. Závěrem bych navrhoval minutu ticha za tři plody, zkonzumované bratříčkem a hodné holce Maddy chci popřát hodně štěstí při dalším pokusu o miminko. Protože, cela necela, obávám se, že...

"Zabili mi klauna, teď mám z toho trauma. Nebuď smutný, Pavlíku, už se hrabe z pytlíku! Patolog zip rozepíná, divák kleje, ruce spíná." Ach jo. Takový hezký a roztomile krvavý film a tak ošklivě popírající veškerou (pato)logiku. No fuj! Damiene, Damiene... aby Tě úchylný klaun přefiknul rezavou pilou, jak čuníka na jatkách, resp. nahou kikinu ve sklepě, visící hlavou dolů. A zabít hlavní, bojovnou hrdinku, uprostřed filmu a nahradit ji nezajímavou a neschopnou ségrou, dvakrát fuj! Dtto zabít potenciál vymazlené scény s psychicky nemocnou maminkou a klaunem dumlajícím paleček v láskyplném objetí.  Bláznivou bych nechal odejít středem, sklepem, s "miminkem" v náručí, stahovat kůži z koz měl nějaké jiné oběti. Celkově, reálný psychopat z fastfoodu byl šik a vzbuzoval hrůzu. Zmršený klauNOZOmbík už jen shovívavý usměv. A i ti nesmrtelní zombíci, byvše jim mozek vystřelen, ukázněně zdechnou. Zatímco náš čulibrk, po vlastnoručním vystřelení mozku z hlavy, pak v márnici vyskočí z pytle jako nějaká pitomá křepelka. Hřebík do rakve předchozímu ději, kdy psychoušovi pidla v zádech (též v boku, oku, noze, játrech...) ani trochu nezkazila náladu a on rozverně tajtrlíkoval dál, jako by se fyziologicky nechumelilo. Holt scénář na pytel. Patologův.

"Máša je pes negrožravý, Quentin kinofil je hravý. Čert vem volnost, hlavně zdraví. Vzpurný negr? Bič to spraví." No vida. Tarantino, učitel národů. Pár zajímavých poznatků z jeho didaktického black and white spektáklu: Rčení "mít se jako v bavlnce" má jiný význam v Evropě a jiný v Americe. Ideální utěšitelka pro nedomazleného honáka dobytka není stopující slečna z E55, ale německy šprechtící negryně v rozpuku, resp. přiměřeně našlehaná. Samuel L. Jackson má ve své lebce tři důlky v oblasti servility, čímž zabodoval při castingu. V otrokářské Americe se negromilní Němčouři vysokého věku nedožívali, což je škoda, ale slovy klasika: "Pardon, nešlo odolat". Stupňovat se dají i podstatná jména vlastní, například jméno pro psa: Rex, T-Rex, Máša. Nečekaně nabytá svoboda může být břímě nejen pro negry, ale i pro šíleného primitiva z videopůjčovny, což se projeví zejména při (zbytečně a až otravně přepálené) přestřelce v Candylandu. Nicméně, svoboda nesvoboda, milovník filmů Tarantino je ve své scenáristické a řežijní onanii schopen vytláskat svého podměrečného bílého pinďoura až k olbřímí negerské, 25 centimetrové kládě.

"Já jsem staré, vilné prase, potřebuju odčervit. Za slečnami, po terase, plazím se jak trilobit. Olíznu-li červa, chytnu z toho nerva. Boule v břiše cukne, libido se zcvokne." Velmi zvrhlé, velmi lidské. Helmintologii, sexu a poctivé filmařině třikrát zdar! Tak jsem si potvrdil podezření, že Cronenberg byl morbidní staré prase už zamlada, pravděpodobně už coby úchylné batole. Obdržel jsem i užitečnou informaci, na co si dát u partnerky pozor, což se mi hodí nemlich teď, když jsem se oženil s jednou nejmenovanou bujnou uživatelkou naší filmové databáze (kdo ví, ten ví, kdo neví, ať si to zjistí :-)). Obecně, pánové, pokud vaše žena přestane večer vyžadovat sklenici vody a tři tabletky acylpirinu, na "hroznou bolest hlavy", a místo toho začne podezřele funět a tahat vás do postele, je záhodno ji ihned svléknout a ... a zkontrolovat jí pokožku! Jestli ji neosliznul ten Cronenbergův blivajzovitý, genetickými pokusy zmršený šukací červotoč. Pokud neosliznul, užívejte si, pokud ano, prchejte o sto péro, je-li vám vaše zdravé libido milé!