Omnibus

Povedený film. Pro lidi, kteří se tohoto ani jiného, alespoň trochu podobného experimentu nikdy v životě nezúčastnili ;-) , to může být klidně i špičkový film. Co malinko sráží mé hodnocení ? To, že jsem se o dostupné materiály o stanfordském experimentu již dříve docela zajímal. Uznávám, že mne by asi nejvíc nadchnul hraný dokument BBC, plný faktografických údajů. Ale přesto – tento film alespoň rámcově zachytil podstatu experimentu a problémy vedoucí k jeho předčasnému ukončení. Duch předlohy nebyl zcela pošlapán. Jako se to bohužel stalo v remaku - Experiment (2010) – podprůměrného filmu a jako remake vyloženě slabého.

Ať už se jim film líbil nebo ne, když kterémukoli mému vrstevníkovi řeknu Vítr v kapse, bez jakéhokoli přemýšlení vypálí: Vaculík a Sagvan Tofi. A značná část pamětníků přidá i Andrlovou a hlavně „bonžóórno...“ Karla Augusty. Takže ta komedie musela mít něco do sebe. Včetně hudby, však víme: Non stop, já chci žít nonstop... Kdo by taky nechtěl, že. Tenkrát i dnes.

Další zbytečný americký remake, rádoby vylepšovaný a patřičně „umělecky zdramatizovaný“. Slabý odvar dobrého německého filmu Experiment (2001). Skutečný Stanfordský experiment (s dobrovolníky - studenty vysokých škol, kteří prošli výběrovým řízením jakožto normální, neagresivní jedinci bez sklonů k násilí či šikaně) se sice odehrál v USA, ale původní německý film alespoň částečně zachovává ducha předlohy. To se bohužel už nedá říct o tomto americkém remake z roku 2010. Filmu samotnému neupírám právo na existenci (s průměrnými třemi hvězdami ode mne), ale proboha - se skutečným průběhem experimentu prováděným v roce 1971 Philipem Zimbardem i s tím, co vedlo k jeho předčasnému ukončení to už nemá téměř nic společného. Ovšem „Příběh podle skutečné události!“ to přece lidi mají rádi, že ...

Začalo to klasicky. Co si tak pustit (kromě plynu), když na nějakou uměleckou kládu nemám zrovna sílu, na erotiku náladu (nebo naopak ? :-) A když nechci riskovat neznámý, byť námětem lákavý film, u kterého bych se místo užívání třeba mohl jen zbytečně nasírat? A vtom na mě z monitoru spiklenecky vykoukl jeden trefný komentář a bylo vymalováno. Užiju si, podle návodu, trochu té plytké zábavy, ovšem na jiný, podstatně rafinovanější způsob... Takže jsem zašel do garáže, pro kufřík mého kvalitního značkového nářadí a s ním jsem nedočkavě vyrazil za nabíječkou mého mládí Kim ( 9 ½ týdne – wow!) . Kdo se bojí, nesmí do lesa, uťápnuté domácí puťky - v boj! No, já jsem to vybojoval za pouhé dvě hvězdy. A to ještě jen díky Kim a hlavně tím komentářem doporučenému přístupu brát to jako komedii, nedopatřením zamýšlenou jako thriller, díky čemuž se zbytečné nasírání se nad nelogičnostmi a stupiditami změnilo v užívání si téhož. Prvosenka měla pravdu... Nicméně tvůrci měli ještě tu a tam rezervy: grázlíkovi ujede sprst na spoušti a sejme strážného. Fajn. Řekl bych, že je to docela průser - dokonce i v Americe... A on nevezme hned roha, ale (asi aby hezky umělecky vtáhnul diváka do hierarchie a vzájemných vztahů v bandě) nad ještě teplou mrtvolou na parkovišti u obchoďáku (vánoční nákupní horečka, ještě před chvílí všude lidí jako psů) začne s kámošem řešit oslovení a dojemně mu slibuje, že už mu nikdo z party nebude říkat Negříku ! ROFL ! Zde bych navrhoval přidat dojemnou scénu, kdy Negřík vytáhne ze záňadří medailonek s fotkami rodičů - téměř bílé maminky a tatínka Hispánce. Následuje upřímná omluva, chlapské objetí, tklivá melodie, stmívačka... Nebo: stojí 14 metrů od jejího auta (to je přesně-podle jejich kroků a stínů) a hroznou dobu se vykecávají, jak tu Kim zoufale musí najít, než si auta všimnou. Jako vylepšení navrhuji, že se jde Chuckie vycikat a : „Sakra chlapi, už vím, kde je její auto, právě na něho chčiju...!“ A pak v lese... tentokrát již nepřetržitě ROFL! Byl někdy scénárista filmu v noci v lese? Škoda, že ne... Tam je vám stromů a křovisek, tomu by neuvěřil ! No nekecám, já už jednou v lese byl... A v noci? To je prý prd vidět. Říkala paní učitelka. To by našli (spíš teda vyšlápli) kulový, i kdyby jich bylo mufnáct a ještě několik k tomu :-) No, nebudu vás obtěžovat dalšími scénáristickými perlami a že jich tam je! Klidně posuďte sami - ale pak si nestěžujte, že jsem vás nevaroval !

Tenkrát jsem se u toho filmu chytal za hlavu, co to proboha jenom moji milovanou morbidní holčičku Wednesday napadlo, hrát v takové infantilně blbounké slátanině o nějaké prašivé a určitě zablešené šilhavé kočce... Dnes už jsem o něco shovívavější a navíc uznávám, že se jí (jejímu agentovi?) mohlo jevit jako dobrý nápad přijmou hlavní roli v remaku velice úspěšného filmu (že se jedná o remake kvalitního filmu z roku 1965 a jaké ceny ten původní film posbíral, to jsem při zhlédnutí naprosto netušil).Dokonce jsem se i chvílemi bavil, rozhodně mi to nijak psychicky neublížilo, v rámci možností i potěšilo. Koneckonců, vždyť v tom hrála ONA ... ! Takže dvě hvězdy pro Christinu Ricci a to je všechno. Pro tu kočku žádnou další hvězdu, pro tu už jen mlíko.

9 ½ týdne jsem poprvé viděl před víc jak čtvrtstoletím (tý brďo, to to letí - tfuj tfuj na kukačkové hodiny), rok poté, co jsem přišel o panictví a tudíž jsem se měl stále ještě hodně co učit :-) Takže ty erotické hrátky s jídlem ,s medíkem, mlíkem, feferonkami a jinými laskominami při snídani – to byla fakt chuťovka! Ale je mi jasné, že dnes už ten film pro mladé lidi asi nemá ty správný koule (sic!) Dnes stačí kliknout na myšku ;-) a hned k vám do ložnice z chlívserverů lezou rozcapené „slečny“ a flegmaticky (nebo za velmi špatně hraného vzrušení) provádí samohanu s okurkami obřích rozměrů, popřípadě s ředkvičkami na provázku, o další zelenině raději ani nemluvě... Dnes už se leckomu může zdát 9 ½ odsouzený do (erotického) propadliště dějin, ale já si myslím, že mu to nehrozí. Například pro mě má tento film své jedinečné kouzlo stále. Třeba ty špica muzikální hrátky s potravinami při snídani... Aha, to už jsem vlastně říkal :-)

O některých, pro nás nepochopitelných až absurdních nařízeních a zákazech platících pro ženy v Íránu, jsme dosud třeba ani neslyšeli, o některých jiných sice máme povědomí, ale bereme je spíš jen jako prostá fakta, vyplývající z náboženských a kulturních odlišností, aniž bychom si dokázali představit tíži života v takto omezeném nesvobodném světě. Ale s hrdinkami prožijeme i silné momenty, které se mohou podobat něčemu, co jsme sami zažili – třeba když se místo toužebně očekávaného chlapečka narodí děvčátko a jeho maminka se oprávněně bojí odmítavé reakce svého muže a jeho rodiny. Některé z hrdinek jsou na útěku z vězení, jiná je prostitutka, ale místo odsudku nás může napadnout, jestli jejich ocitnutí se za hranicemi zákona není spíš důsledek těžkého života v dogmatickém nesvobodném světě.

Nejvíc se mi zašrouboval do závitů v mozku ten magor, co měl doma svý náckovský uniformy, a dokázal poutavě a s nadšením vyprávět, kolik lidí a kde ve kterékoli z nich zabil. A dalších pár střípků, ale ostrých a jasných. „V Americe bylo zle. Tam jsem gusle neměl“. A samozřejmě Maria Schneider, už ne živočišně sexuální jako v Posledním tangu v Paříži, ale krásně melancholicky ženská. Pecen chleba, tahaný s sebou jako nouzové jídlo, a nezapomenout nosit k tomu chlebu stále po kapsách sůl! Kousíčky betonu z německých bunkrů jako ty nejdražší suvenýry pro turisty... To vše mám stále před očima. Po víc jak čtvrtstoletí uplynulém od zhlédnutí! To už něco vypovídá o síle toho příběhu a kvalitě filmu... Dodatek: žádný další komentář a vidělo nás to jen pět lidí? To snad dávali tenkrát za totáče opravdu jen v jednom jediném kině v republice (v Olomouci) nebo co? A oproti tomu 138 komentářů a 2100 hodnotících pro Poslední tango v Paříži? Já vím, vždyť pro mě je to taky klasika, a navíc se tam Maria Schneider pěkně svlíkala a tak... Nicméně - Sezóna míru v Paříži taky stojí za zhlédnutí!

Důležitá informace pro vydání „2 DVD ve dvojím obsazení": disk A se Smoljakovým Komenským je o třídu slabší, než disk B s panem Svěrákem (o němž si troufám tvrdit, že je přímo reinkarnací učitele národů Komenského), tam je i 100% žalostně málo... Další, byť o něco méně drastické rozdíly v kvalitě vidím i u obsazení většiny ostatních rolí na disku A oproti B. Jinak se ale samozřejmě v hluboké úctě skláním před největším českým dramatikem, vynálezcem, učitelem, sochařem a lyžařem, jakého kdy měla čest naše země napájet mlékem a krmit strdím. ______ NEBE, někdy okolo roku 2050. Do České nebeské komise byl konečně na Komenského návrh a po schválení většinou členů (praotec Čech se hlasování zdržel, protože nedával pozor) kooptován český génius Jára da Cimrman. A hned se uvedl připomínkou, proč ještě stále trčí „zrádce národa“ Sabina v očistci a proč nebyl dávno přijat do nebe: „Tak Sabinu jste do nebe nevzali. A podívejte se, třeba takový Auctus – ten tu je! Přitom hřešil snad už od kolébky, chlastal, žral, klel a smilnil o sto péro. A kdyby jen to. Dokonce měl tu drzost hodnotit a komentovat moje dílo! A když ho potkávám, myslíte, že se mi omluví, nebo alespoň sklopí zrak ? Kdepak – drze se mi dívá do očí a posměšně cvaká propisovačkou ... !“

Tohle rozhodně není film na hezký nedělní večer, strávený v rodinném kruhu u obrazovky. I když se tam po většinu času neděje nic strašného. Výbuchy, zběsilé přestřelky, potoky krve, honičky ve fárech ... nic takového se tam neděje. Vlastně se tam neděje skoro nic. Všechno to zásadní strašlivé se totiž už událo, ještě než film začal... K tomuto drsnému a zajímavě natočenému nepěknému filmu o zapovězeném tématu bych rád doplnil snad ještě tento náhled: Celý smutný vtip soudcovského povolání je v tom, že jako opravdový soudce ve skutečném případu jste tenhle film předem neviděli. A ani jste si nemohli nejprve přečíst popis děje nebo nedejbože i nějaké ty komentáře od srdce, bohužel včetně nezbytných spoilerů. Takže nakonec tam sedíte jenom Vy sami a musíte rozhodnout. Pouze na základě při procesu Vám dostupných informací. A třeba taky trochu i podle ksichtu, co já vím. Nebo můžete vzít v potaz nejen nesporná fakta, ale i nějaké ty klepy .A musíte rozhodnout, jestli je pravda na straně té mrchy prolhané, nepovedené dcerušky nebo na straně tak hodně milujícího tatínka... Já určitě soudcům (těm slušným, a těch je většina, že ...?) nezávidím ani jejich vysoký plat ani to klidné spaní. Samozřejmě ani soudkyním. A nejen u ožehavých, ovšem vzácných případů incestu, ale ani u desítek naprosto banálních „obyčejných“ rozvodů.