Omnibus

Věřte mi. Chcete-li se zbytečně rozčilovat, čím to zase ztrácíte čas, existují stovky, ba tisíce podobných, nejen scénáristicky slaboduchých, ale i po technické stránce řemeslně naprosto nezvládnutých pitomostí. P.S. Mám ho ve filmotéce, heh... Daruji za odvoz :-)

I v mé duši zanechal hluboký šrám, po pouhém jednom zhlédnutí před mnoha lety. Tento zoufale obyčejný, zváleným senem zaprášený příběh, ale jako řetěz omotaný kolem krku těžký film, při jehož finále jsem cítil, jak se i já propadám do bezedné bažiny... Do poslední chvíle jsem nevěřil tomu, že se zachovají jako zrůdy. Vždyť to byli všechno tak tuctoví a obyčejní lidé ze sousedství. Jako já. Nebo i vy...

Rád bych film pochválil, ale to bych nesměl mít Vondrušku tak načteného (zatím ze 16 knih). Detektivní pátrání královského prokurátora Oldřicha z Chlumu prožívám rád, ale u filmu jsem trpěl,  už kvůli castingu. Roden je Pan herec, o tom není sporu, ale Oldřicha z Chlumu jsem si představoval jinak. Byť uznávám, že např. Froda z LOTRa taky a nakonec jsem ho přijal. Ale Kendy z Básníků jako drsný velitel Diviš? No to si snad dělají kozy! K tomu nemastný neslaný Ota ze Zástřizlí a unylá Ludmila z Vartemberka (jakkoli se před Klárou Issovou v jiných rolích hluboce skláním), v kombinaci s Rodenem vražedně mimo ducha románové dvojice. Nepotěšily ani dialogy na úrovni odfláknuté televizní inscenace. S chabým výsledkem tohoto pokusu o zachycení ducha literární předlohy mě usmiřuje jen naděje, že díky němu se o existenci této nádherně čtivé série napínavých detektivek, plné historických reálií Vlastimila Vondrušky dozvědělo více lidí, potenciálních čtenářů.

Vladimír Javorský, při svádění Evy lehkomyslně rošťácký, v těžkých chvílích příběhu pak obyčejně lidský a naprosto přesvědčivý. Mistr Petr Čepek, coby malíř Douda, je zde samorost, malující opuštěné kusy nábytku uprostřed krajiny. I v krátkém čase, který zde dostal, nás zaujme, dojme i znepokojí, jako ostatně ve všech svých rolích. „To byla hrozně stydlivá holka. Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla. Chceš ji?“ „Už ani ne...“ Ta chvíle, kdy matka opustí dítě a a Zdeněk se rozhoduje, co s kukaččím mládětem...  I po čtvrtstoletí, které uplynulo od zhlédnutí, si ten sice posmutnělý, ale nádherně lidský a dojímavý film můžu v hlavě zpaměti celý do puntíku převyprávět. Řekněte, kolik takových filmů člověk za život potká?  „Vždyť ani nejsi jeho táta.“ „Ne, to nejsem. Protože jsem jeho máma!“

Zrovna jsem psal břitký koment, přitom ale heboučký, barevný, a rapující, též vysoce umělecky ztvárněný (začínal nějak jako „až vyjde rádoby měsíc nad krajinou přílivu, roztančí se zhulení rebelové po neTerryho návsi tak radostně, až fláknou držkou o kandelábr u samoobsluhy...") kterým bych zdůvodnil udělený odpad!, když k nám přišla na návštěvu osmiletá neteř. „Jé, ty píšeš o V peřině? To bylo pěkný, strejdo, viď? Dáváš tomu aspoň čtyři hvězdičky?“ A ta princeznička na mě tázavě upřela svoje důvěřivá nevinná kukadla. A teď (Perin)babo raď... Jak srozumitelně sdělit nebohému děcku svůj sofistikovaný kinofilní názor na hen-tůto-onou rozp(á)rávku a přitom tak citlivě, aby neutrpělo trauma (a já pro ni nebyl za blbce, nebo za dacana, co jí schválně zkazil radost)? Tak jsem si dal s psaním oraz a vyrazil (pěšky i po síti) za dětmi sousedů a kamarádů. Výsledek ankety cca pětadvaceti tázaných nevinňátek: od jedné do pěti hvězd, odpad žádný... zprůměrováno za 72% ... Heh... Vox populi, vox Dei? Tak mám dětem zkazit radost, nebo jim nechat zkazit vkus ? A kdo vůbec jsem, abych jim říkal, co se jim má líbit a co ne, když v tom koneckonců nebyly žádý kozy, krev, ba ani kopání lidí do hlav... Vždyť já vím, kdo jsem – obyčejná zbabělá krysa! Takže dávám aspoň dvě hvězdy, abych nemusel kvůli té malé princezničce chodit kanaláma :-)

Bonus: Zrůda skutečná i zrůda filmová       Nejkrásnější zrůda. Nespravedlnost se nemusí jen povalovat někde ve škarpě. Na světě se jí dnes válí tolik, že si kvůli tomu pomalu není kam odflusnout. To si třeba chudák chlap, neukojený, znuděný taťka od rodiny, vyrazí orazit. Zaplatit za ZBOŽÍ poctivě chce, ale místo nějaké té teplé rozkoše s krasavicí koupí jen chladnou kulku od mrzké zrůdy. Tak tomu já říkám nespravedlnost! Aileen Wuornos (narozena 1956, popravena 2002). A mě bylo hned jasné, že po dvaceti letech budu měnit plakát u sebe v pokojíčku (konečně místo Evy Herzigové). Vtip byl ovšem v tom, že v době po zhlédnutí filmu, kdy už jsem brouzdal po odstavných parkovištích a mezi kontejnery na separovaný odpad dychtivě vyhlížel moji novou lásku – zapšklou, fantasticky hnusnou a kurevsky (jak taky jinak, že) nebezpečnou babu – jsem kdesi na netu zakopl o fotky nějaké pitomé modelky z mola v Paříži. Ovšem krásné, jak už modelky bývají (neboj Evo, nezapomenu). Nějaká Charlize, nebo jak. A říkal jsem si, no jo, sice wow a ještě jednou wow, ale s takovou tvářičkou, co ty můžeš vědět o životě, děvčátko! Kdyby jsi k tomu ksichtíku andílka navíc měla taky něco do sebe, třeba jako moje oblíbenkyně ze Zrůdy, holka do nepohody... moment, která že herečka ji to vlastně hrála? Charlize Theron?!! A kurva... Tak to bychom měli. A když jsem si pak přečetl, jak to s tím krčením brady (hnus par excellence) několik měsíců předem poctivě trénovala podle té skutečné Aillen, smekl jsem klobouk a kromě toho čičiči plakátu jsem si ji pověsil i do TOP hereček. A nesundal ji ani po její slabé roli slabé maminky, co to vzdala a nevydala se na cestu na jih. A moji Nejkrásnější zrůdu nesundám ze zdi a nevyndám z TOP-ky, ani kdyby následovalo deset slabých rolí... Ještě dodatek. Já vím, že není moc normální nevědět u famózně zahrané postavy jméno herečky. Ale já byl u Zrůdy strašně vykolejenej z toho, že s mojí milovanou morbidní holčičkou mám po ptákách, protože je na ženský. No to snad ne. Že by Wednesday byla teplá? P.S. No vida. A dal jsem vyčerpávající informaci taky lidem, co ze ZRŮDNĚ dlouhých komentářů přečtou jen titulek a poslední dvě slova :-). Cože?! Nejkrásnější zrůda byla teplá?

„Hodný pánešek, vzal nás do kineška, na tži-déško. Teď píše komentááššš. Ať si píše, grafoman jeden, tšeba i několik komentážů k jednomu filmu, jako někteří škřetíšci z Klubu lembasových hlav, že... Ale co chudášek Glumíšek? My máme hlad! Jenže ledniška je štrašně vyžraná. Sníme čivala? Ošklivého čivala! Prý máme místo mozku lembas, no fůůj! Lembas je hnušný elfí prach a popel, to nežerem, duší to. A vůbec, co je ono - Čival? Recenzent šamá kůže a čífka [střívka], ležou z toho jen kostišky a bodíšky, ale žádný měkoušký masíčko to nemá. Nám chutnají škřetíšci a teploučké rybišky. Ono se to dá važit, ono čival? Tak to uvažíme. A sežereme to ! “         Napsáno husím brkem a vlastní krví. Protože plnicí pero mi hladový Glum, uražený kvůli prázdné ledničce, popadl mezi svých zbývajících devět zubů, vylezl na kredenc a odtud na mě dáví to svoje „Glum... glum!“ Dopsal jsem, odentroval a dávám si hrdě nohy na stůl. Mám je veliké a neobyčejně chlupaté, Čivale! ;-)

Zlato a drogy plus velmi reálně působící akční scény, občas i šikovně šmrncnuté Čelistmi... Nejmíň čtyři hvězdy. A až se zase někdy potopím k oběma na sobě ležícím vrakům (a to si pište, že jo!), uvidím, jestli žraločí zub času trochu neohlodal tuhle pecku mého mládí. A jestli ne, půjdu na maximum. Co bylo wow: veškeré scény s potápěním (a že jich tam bylo dost), kdy jsem nevěděl, jestli mám dřív sledovat tu nádheru oceánu nebo mokré tričko Jacqueline Bisset. Tedy, samozřejmě věděl. Bylo mi tenkrát čtrnáct... Kdyby tam po mořském dně prosupěla parní lokomotiva táhnoucí na vagónech celý cirkus Berousek, ani si toho nevšimnu. Zaujal bodypainting, který zlosyni prováděli chudince Žaklínce. Jak jí drželi ruce a ta pařátka, namočená v krvi, či v čem, jela tý udýchaný holce po bříšku, přes pupík, dolů po podbřišku... až ... až na ... STŘIH! Pitomej střihač. Řeknu vám, to si u mě David Berlatsky, kazišuk jeden, nadosmrti rozlil !

„Víte, pane profesore, vy to nehrajete špatně...“ vybavil se mi rejža Císler z prvních Básníků. Jenže řekněte něco "padesátníkovi", když to produkoval, že... Copak mimické svaly, ty taky ne, ale ten 50cent nemá hlavně soudnost. A asi ani žádný kamarády. Aby mu řekli, jakýho vola ze sebe za svoje prachy úspěšně dělá. To, čím mě policajt-smažka Whitaker potěšil, mi ten blbej padoš úplně zprasil ...

Belmondo ve své snad nejrošťáčtější roli policejního komisaře, který v utajení jde po úplatných policajtech zapletených i do vražd. Jeho sympatická dcera Charlotte (mě tenkrát v mých patnácti více než jen sympatická ;-) mu zdatně sekundovala při vyšetřování, ale i při jeho záletech . „Ale když to uvážím, myslím že není úplně nutné říkat mamince o madam Edmonde Puqet-Rostand...“ A samozřejmě, jak už jsme u Belmondových filmů zvyklí, výborná hudba, která naprosto přesně dokresluje sice rošťáckou, ale přesto i napínavou atmosféru filmu .