Omnibus

„Kdo víská tvé vlásky... a zdalipak z lásky?“ Výživný a docela chutný rodinný horor, zajímavě vonící po skořici, aneb školák deratizátorem. Finále filmu mě pak navrátilo do dětství, kdy mi sestra kradla hračky a já ji za to tahal za vlasy. Naštěstí krátké, účes typu „hrnec.“ Vzpomněl jsem i na ZDŠ a OKÉNKO ŘEDITELNY: [][] Jaká má být správná učitelka matematiky? 1) Zvědavá jak opice, vyptávat se nejvíce. 2) Vlezlá až do ložnice, v skříni hledat kostlivce. 3) Drsná jako Rambice, mít široké zornice. [][] Též státnice z psychologie, červený diplom z podezíravosti a černý pás v judu vítány. Při návštěvě rodiny problémového žáka má být taktní a používat neutrální otázky, např. „Dobrý den. Máte sklep? A mohla bych ho vidět?“ Měla by být i hudebně nadaná a znát písničku Jiřího Suchého:  „Pramínek vlasů ... jí ustřihnu potají, já blázen pod polštář chci si ho dát... ačkoli sny se mi zásadně nezdají, věřím, že dnes v noci... budou se zdát!“ Užijte si dlabání dýní, Halloween s husí kůží i vypečenou šikanu: „Trick or treat!“ Aneb: „Koledu, nebo vám něco provedu!“

„Každý každému vlkem, už jim to leze krkem.“ To mně lezl krkem Ciro a ty jeho schůze Vlastníků drogových plácků, s klasickým průběhem „co zmrd, to jiný názor“ a „závidíš, závidím, závidíme.“ KMOTROVSKÉ OKÉNKO: [][] Don Vito Corleone se obrací v hrobě. Co mu nedá spát? †† Krédo klanu Savastanů: „Krev je voda, pomsta je přežitek.“ †† Jurodivé zavádění demokracie do mafie. †† Gangsteři, žádající o sociální dávky. „Už dva roky prodáváme drogy, ale furt nemáme peníze!“ Jediný don Savastano se zmotal na barák, ostatní šéfové klanů pořád bydlí v špinavých králíkárnách sídliště Scampia. †† Hanobení ostatků na hřbitově. „Chci tenhle hrob. No a co, že k němu někdo chodí. Já ho chci!“ †† Když Malammore, člen staré gardy (!), políbí křížek a... odstřelí devítiletou holčičku! [][] Za to mu děkuji. Ulehčil mi rozhodování, zda vůbec jít do další série. A inspiroval mě k sepsání alternativního závěru druhé série: Genaro Savastano bere právě narozeného syna do náruče, miminko políbí, něžně zabalí do deky... a šoupne do pytle! Ten odnese Cirovi a on mu syna utopí v řece. V rámci tradice, že Ciro mu vyvražďuje rodinu a Genny mu za to málem ještě děkuje.

„Chátra, socky, feťáci... mafii se vyplácí.“ Děkuji italským kronikářům Saviano a Fasoli i celé filmařské mafii za dokumentární, časosběrné i mrtvolsběrné dílo Gomora a za vyvedení z omylu, ve kterém jsem dosud žil. Že v novém miléniu je mafie v Itálii už mrtvá, resp. transformovaná do ekonomicko korupčních syndikátů, kde místo kulek lítají miliony na úplatcích u státních zakázek, a že samopalům, coby komunikačnímu prostředku, už odzvonilo. Velký omyl. Ostatně, z tak kvalitního zločineckého podhoubí, jakým je například neapolská čtvrť Scampia (vhodný kandidát pro družbu s mosteckým Chánovem), rostou mladí gangsteři jak houby po dešti kulek. Velmi realistický seriál, bez jakékoli mafiánské „romantiky“, tedy žádný epický Kmotr či sympaticky vychechtaní Mafiáni. Zlým, surovým a hloupým (!) primitivům z Gomory není důvod fandit. Je to drsná sociální sonda do špinavé reality feťáckých „plácků“ mezi činžáky. Tragédie a všudypřítomný strach v ulicích Neapole, hlavního města Camorry (neplést s kalábrijskou mafií 'Ndrangheta, nasáčkované spíš do Milána, viz Lo spietato), kde při válkách klanů krev teče proudem. Jen křivokrký Ciro mi seriál kazil. Bych chtěl vidět v barvách, v realitě, jak nějaký SPOILER vocas ze sirotčince jednomu bosovi skoro ugriluje mámu, druhému bosovi mámu rovnou zabije... a oba pak ukecá, že jako „co jsme si, to jsme si, do smrti dobrý.“ Naprosto nevěrohodné. Ciro je divně napsaná postava, až příliš překombinovaně intrikující. Omnibusovo turistické MAFIÁNSKÉ OKÉNKO: [][] Která místa činu jsem navštívil? Ꙭ Ruiny Pompejí v Neapoli. Ne, selfíčko s donem Savastanem nemám. Ꙭ Sicilské Palermo. R.I.P prefekt, generál Chiesa. Ꙭ Sicilské městečko Corleone. Poseděl jsem v uličce, na schodech domku s cedulkou: „Zde se narodil Don Vito Andolini Corleone,“ čili fiktivní filmová postava z Kmotra :-). [][] První série stoprocentní, přežilo ji méně než 10% postav. Nevadí, stejně to byli samí zmrdi. Od druhé série už je reálnost děje slabší, začínají přibývat typické seriálové nešvary.

„Lidožravý vlk, vykroutí si krk. Trappera (ne)chápe, ve scénáři tápe.“ Škoda. A takový to mohl být pěkný survival! Lesy, pasti, manželské slasti, zvěř všeho druhu plus zaškolovaná třináctka v ohrožení. Hlavně však neotřelá (protože double double hunter) lovecká zápletka. Číhání na šelmu na velmi morbidním „posedu“ s opravdu nezvyklou návnadou (kreativní myslivosti zdar) a husí kůže z nejistoty, co se ozve? Bude to vrčení a „ťap, ťap, ťap, ťap“... nebo spíš krkání a „dup, dup?“ Bohužel následuje OKÉNKO LAPSUSŮ: [][] Nad čím vlk nevěřícně kroutil hlavou? 1) „Budeme žvýkat hořké listí, aby nás vlk neucítil,“ říká dceři chlap, co nosí jednu košili celé léto, hulí jak fabrika a žváro asi nedá z huby, ani když spí. 2) Už den po zmizení táty nemají máma s dcerou co jíst, takže při návštěvě města somrují o „trochu jídla.“ Trapperova rodina, uprostřed lovecké sezóny a lesů plných zvěře... má ve špajzu vymeteno. To nevymyslíš. 3) Lovcova manželka, která s ním roky žije v divočině, neumí stáhnout a vyvrhnout úlovek! „Nikdy jsem to nedělala.“ Aha. Patnáct let ve srubu jen luxovala, myla okna a ve volných chvílích honila kačenu, asi. 4) Kolik vidláků i policistů (!), narozených uprostřed divočiny, je schopno se zcela vážně zeptat: „Ten vlk sežral prsten? Proč? A kde ho vlastně našel?“ [][] Korunu všemu dala matka roku a SPOILER! Nechá dcerušku ve srubu samotnou s cizím chlapem, už od pohledu dobrákem od kosti i od kostí. A pak zareaguje naprosto nevěrohodně. Místo šoku a umlácení zmrda první věcí, co jí příjde pod ruku, servíruje divákům sice libový, ale v dané situaci teatrální způsob pomsty, vyžadující pracnou přípravu. Navíc se sluchátky zmrdova walkmana na uších. Fakt věrohodné. Jen dvakrát vztekle zavrčím.

„Igelit rozbalen, sekáček nabroušen..." i podlahu přikryli, aby nenasvinili. Ciro už je na židli, několik párů rukou ho pevně drží a ostří sekáčku mu přejíždí po pštrosím krku. A...? A nic. Salvatore Conte je mafián na baterky a nechá se trestuhodně snadno ukecat. Zazvonit u Conteho nějací Šmejdi, bez problému by mu prodali ty svoje hrnce, rovnou čtyři sady. To Genny je jinačí sekáč. Konečně našel černou fixu a namaloval křiváckému pštrosovi na záda terč. Za 150 tisíc euro. OKÉNKO MÁRNICE: [][] Mrtvoly se hromadí. V ulicích Neapole tečou potoky krve, každý střílí na každého. Kdo za to může? A) Genny Savastano. B) Konkurenční boss Salvatore Conte. C) Zrádce Ciro di Marzio. D) Všeho schopní gauneři Stefano Bises, Leonardo Fasoli a Ludovica Rampoldi. [][] Správně je za D). To scenáristi nám postříleli prakticky všechny sympatické postavy první série. Naštěstí aspoň jeden člen staré gardy kulkám unikl, zorganizoval přepadení vězeňského transportu a vrátil na scénu hlavní postavu, již dlouho hibernující. Kabrňák, aspoň mi dal důvod těšit se na sérii 2.

„Svatební košile... oslizlá. Ztracená, zmatená, má milá.“ Vztahové drama, umně maskované jako horor, o ztrátě iluzí a o manželství coby smrtelně nebezpečné mutaci vztahu. „Milá má, jediná, jezerem hlubokým pokřtěná, v lese nočním vyšustěná, nepoznávám tě. Marně hledám lásku tvou, nám oběma ztracenou.“ Říkal si asi Paul, když šmíroval Beu v koupelně, jak si nacvičuje onu vražednou repliku: "Bolí mě hlava."  OKÉNKO POD SUK.ÉNKOU: [][] Jeskyňko, jeskyňko, kdo v tobě přebývá? Ϡ  To jsem já, emzyška hrabalka. Ϡ  To jsem já, žabITčka kuňkalka. Ϡ  A už se soukám ven i já, Ꙭ ... Oslizlý Otesánek! [][] Zpočátku velmi romantické, o to víc pak hnusné. Hlavně však záhadné a ve finále napínavé jak cizopasnická pupeční šňůra z lůna vytahovaná, což byl echt ekl. Ponaučení z filmu: S romantikou sakra opatrně, na svatební cestu jedině do Jiljí a pro sichr hned vyhodit kotvu z lodi. Nepřivázanou! „Medvědí pokoj“ doma zrušit a už nikdy si s manželkou neříkat zvířecími jmény! :-) A pak ty líbánky možná i přežijete.

„V křoví syčí zlá opice: Howie Askins? Nikdy více!“ Na ostrově Dr. Moreau vypukl covid, v blázinci došly lentilky a „režisér“ Askins se ožral a zfetoval do nepříčetnosti. OKÉNKO CENTRIFUGY: [][] Semleto kamerou: Vylešti mi... čočku. ̊Ϫ̊  Když chci točit prdelku, nezaostřuju na ucho, to snad ví každej.  ̊Ϫ̊  Proč jsme si půjčovali karavan, když v něm nespíme? Dobrá otázka. ̊Ϫ̊  Jak to, že ten chlap měl zbraň?! Fakt dobrá otázka. Zbraň? A v Americe? Tomu nevěřím.  ̊Ϫ̊  Vibrační kameru odložíme na pařízek, sláva! Na jak dlouho? Na tři vteřiny. Ach jo.  ̊Ϫ̊  V záběru jsou bradavky, paráda! Na vteřinu. Hmm. [][] Škoda obou roštěnek, semletých do hnusných kostek Masoxu. A tenhle smysl nedávající (!), naspídovaný mixér odpadu, kvůli kterému jsem chytil psotník, žena záchvat padoucnice a k našemu papouškovi jsme museli volat zvěrolékaře, tak to nám bylo doporučeno jako čtyřhvězdičkový film! Nemohu si pomoci, musí to ze mě ven: „verbale, ty krávo jordánská!!!“

„Vražda není pouhá chyba. Tak se Bible neohýbá!" Na pohřbu mafiánského zabijáka, jen šestnáctiletého (!) chlapce, se kněz rozohnil a kázal o morálce, jeho plamenná slova však zapadla a uhasla v davu ustrašených, rezignovaných a jen přežívajících občanů. V podhoubí, z kterého rostou mladí gangsteři jak houby po dešti kulek. OKÉNKO DO KUCHYNĚ: [][] Emoce vřou, atmosféra v klanu Savastano houstne, kdo se chopí úkolu ji zamíchat? 1) Genny: „Karbaník by si měl sežrat jazyk!“  2) Stará garda. Nikdy nepodceňujte kmotrovské dědky! Spiderman už ví... 3) Intrikán Ciro. Jako obvykle se směje za bukem a nad každou mrtvolou si mne ruce tak radostně, až mu málem začínají doutnat. [][] Genny svolal schůzi a klidní vášně. Naivně si myslí, že úspěšně. Bruno našel na záznamníku vzkaz ze záhrobí, někdo bude mít velký problém. Dona Imma si myslí, že Ciro, čtyři adolescenti na motorkách jsou jiného názoru. Zatracená italská mládež! Žádná úcta k tradicím ani ke mně, coby divákovi. Tuhle postavu jsem měl docela rád.

„Mrtvá vrána k vráně sedá, strašák parťáky si hledá. Sviť, měsíčku, sviť, ať NÁM šije nit.“ Zaujal mě fakt, že duch byl v lánu jako kůl v plotě, pročež při honění mládeže musel astrálně cestovat z jednoho rozkládajícího se slamáka na druhého. Líbila se mi i barabizna uprostřed pole a v ní šicí stroj na pytel pro posedlé strašákopytle. OKÉNKO DO MINULOSTI: [][] Co se urodilo na poli? 1) Kukuřice. Opravdu hodně a velmi vzrostlé. Tak to máme v hororech rádi. 2) Vidláci. Co taky jiného. 3) Kápě KKK (kurevská kukuřičná kletba), spuštěná vidlovačkou mezi vidláky. [][] Odbočka mezi řádky. Kdysi v noci, při bojovce na PsB v Jeseníkách, jsem v kukuřici málem šlápl na spícího divočáka. Infarkt jsme měli oba, ale pořád lepší zážitek, než tam šlápnout na Bretta Simmonse. Co zahnívalo na jeho scenáristickém kompostu? // Nedořešená minulost. // Co se stalo s otcem bratrů? // (Ne)komunikace mezi honěnými. // Hlavně však ukončení koedukovanosti kolektivu, hned zkraje. Sice nám Simmons nakonec Natálku vrátil, ale už docela jetou. Za to hvězda dolů.

„Ze Španělska cesta dlouhá, marná po pomstě je touha.“ Barcelona - Neapol, 1550 km, 14 hodin jízdy. Polovinu epizody tedy strávíme otráveně za volantem. OKÉNKO AUDINY: [][] Co se za ním míhá? [][] Stromy... [][] Domy... [][] Mrtvolné vzpomínky. [][] Stromy... [][] Domy... [][] Živé obavy z vražedné budoucnosti. [][] Stromy... [][] Domy... [][] Nudu si krátíme típáním hovorů od neodbytného bráchy. Nakonec i kliďasovi Contemu dojde svatá trpělivost a povolí svému řidiči vyřídit si v pracovní době soukromý hovor. Uznalý šéf, pod takovým je radost pracovat. Závidím. Díky tomu se boss konečně dozví, kdo koho a proč a komu za to patřičně „poděkovat.“ Genny zatím po Neapoli rozhlašuje „my nic, my muzikanti,“ netušíc, že mu sako na zádech boulí Cirova pidla a že tím, jak ohnivě se bije v počestná prsa, je jen za blbce.