Jaro_slav

Na to se strašně nepříjemně kouká – a přesto nejde přestat.

Bridge of Spies mínus Tom Hanks. Což je pro mne osobně příjemnější podívaná, jakkoliv Benedict sklouzává k témuž, k čemuž sklouzl Tom: bez ohledu na postavu, již ztvárňuje, hraje předevšim Benedicta Cumberbatche. Rozpočet pochopitelně byl ve srovnání s Bridge of Spies velmi nespielbergovský, takže Praha opět lowcostově hrála Moskvu vč. Tatry 603 suplující černý vůz KGB. Ale tohle jsou věci, které mne už dávno neudivují. Poctivejch 75 %.

Tady nelze moc věcí vytknout. Jako pocta původním GB to funguje podobně, jako nové Jumanji, navíc ale s hereckým bonusem, jaký u Jumanji nebyl možný. Je dobře, že se příliš nevysvětluje, moderní triky tomu prospěly, ale pořád vypadají (záměrně) retro, herci jsou téměř bez výhrad a skutečnost, že režisérem je syn režiséra původních GB a GB2, je takový hezký bonus. Negativa jsou jenom dvě: 1) Zjevně se hodně stříhalo, avšak ne vždy na správných místech – slušela by tomu delší stopáž, ač to i tak má dvě hodiny. 2) Postava Podcasta je tam jenom proto, aby tam byl nějaký asiat, nějaký šašek a někdo, kdo tu Phoebe (kterou tehdy ještě malá McKenna Grace bezchybně hraje jako neasociální verzi Sheldona Coopera) chápe „na první dobrou“ – jenom byl fakt blbý nápad spojit tyto tři filmové povinnosti do jediné postavy. Spokojených 80 % – a to i přesto, že jsem ocitl v sále, kde projekci rušily tři mentálně postižená děcka (která se tam ocitla nezávisle na sobě podle všeho), z nichž jedno by táta fakt do kina brát neměl.

"No dude, independent films are those black and white hippie movies. They're always about gay cowboys eating pudding." Tohle je přesně z toho druhu filmů, jímž se před víc jak 20 lety South Park vysmíval.

Jedinym highlitem filmu je, že postava Jennifer Lawrence NENÍ ta, co žere Xanax. Je to Idiocracy roku 2021, jenom mnohem míň nadčasově natočená, mnohem víc podbízivá – a hlavně HODNĚ MOC NEJVÍC NENÁPADNĚ naznačující: „Koukejte! My jsme udělali podobenství současný COVIDový situace, ale neřekli jsme vám to doslova, ho ho ho!“ Sorryjako, ale na jsem málo woke. Odpad to není předvším proto, že jsem tam 1) nerozpoznal žádnou nebinární postavu násilím namlácenou do scénáře, 2) vůbec nepoznal Cate Blanchett a 3) nedovedl posoudit, zda někteří herci parodují své minulé role záměrně nebo nějakým scénaristickým neumětelstvím. Čtyřicet procent. Nanejvejš čtyřicet pět.

Je otázka, do jaké míry je to úmysl a do jaké míry tvůrčí chyba: Ale měl jsem celou doby pocit, že si to celé především utahuje z toho, jak moc původní trilogie (ne)ovlivnila filmovou tvorbu. Multietnické obsazení je velmi poplatné současnosti, povinně se též zmiňuje (ne)binarita, jakkoliv ne doslovně, a chvilkama jsem měl pocit, že spíš koukám na další díl seriálu Sex Education proložený The New Mutants. Chyběl mi tam nějaký doopravdy badass záporák. Co mne ale poměrně dlouho bavilo je práce s kamerovými filtry. Jako by bylo úkolem nemít dvě po sobě jdoucí scény se stejným barevným laděním. Jenomže je toho všeho přespříliš a nakonec to přestane bavit. Zaznamenal jsem spoustu více či méně okatých vizuálních Easter eggs v úvodu filmu. Potitulková scéna naznačuje, že ten správný způsob, jak na to koukat, je jako na sarkastické podobenství o tom, kam se dnes dostal celý filmový průmysl. S čímž přímo souvisí největší zápor filmu a to je úzkostlivá opatrnost. Byl jsem si jistý, že má přístupnost kategorie PG-13, ale ve skutečnosti je to R. Asi nejzoufalejší R, co jsem kdy viděl, neboť je ve všech ohledech znát snaha tvůrců nezranit city žádného diváka z etnických, pohlavních a bezpohlavních menšin. Výsledkem je film, jenž sice není dočista mizerný, avšak je úplně zbytečný – a současně zbytečný není, neboť je dokonalým obrazem doby. Leč nikoliv úmyslně. Tak tak tři rudý z pěti.

Na tohle se dá koukat znovu a znovu. A čim starší to je, tim příjemnější zážitek z toho člověk má.

Čappí.  Jenom natočený pro 10letý děti.

Ihned po filmu jsem dal euforickejch pět rudejch, protože: kamera, střih a soundtrack první „nehororový“ poloviny filmu jsou takový audiovizuální orgie, jaký jsem dlouho neviděl. Jenže pak to maličko ztuctovatí v bububu stylu, vizuál se poněkud vytratí a divákovi zajišťujou rozkoš jenom ty dvě juniorský herecký bohyně Tom a Aňa. A obě pointy jsem uhodl ještě dřív, než je odhalil film. Ne že by byly kdovíjak důležitý. Až po pár hodinách mi to nicméně došlo: Jako by dnes byla povinnost do filmu ZA KAŽDOU CENU narvat nějakou kladnou neběloškou postavu, i tady je takovej černej hodnej moudrej chápavej kluk, jehož významem pro film je pouze to, aby se ve filmu vyskytoval černej hodnej moudrej chápavej kluk. Bez něj by se sice děj ani trochu nezměnil, ale film by neobsahoval černýho hodnýho moudrýho chápavýho kluka. Černej hodnej moudrej chápavej kluk je současně takovej křečovitej protipól povinně bílejm mrchám spolužačkám. Protože white guilt. Sorryjako, ale tohle mi trochu zkazilo. 80 procent.

Lahodně pomalý vyprávění příběhu, jakej se sice rozuzlí až ve dvojce (vznikne-li), ale vono je to vlastně úplně vuřt, protože to důležitý tu je fakt dobrá současná filmařina (tj. bylo tam hodně zelenýho plátna), vymazlenej casting a přesně dimenzovaná hudba Honzy Pokoje. K úplnýmu uspokojení a pocitu uvěřitelnosti mi tam bohužel přebejvaly někerý filmový klišé (úprk před monstrem, poslední vzdor bojovníka) a hlavně zase toprokletý PG-13. Sorryjako, tohle na pět rudejch nestačí.