tompaulman

Jehovova pomsta nebo Máma má raka byly amatérské lowcost filmy, ale nakonec měly i myšlenku a nic nepředstíraly. Párty Hárd předstírá vyšší úroveň (první režisérů promítaný v kinech?), ale humor je většinou primitivní, herecké výkony špatné a závěr přestřelený. Nebudu se tvářit, že jsem se u toho vůbec nesmál, ale celkový dojem byl pod očekávání, zvlášť když přihlédnu k místnímu hodnocení.

Takové chytřejší Sharknado s větším rozpočtem.

Extra hvězda za nostalgii, jelikož jsem tenhle případ sám zažil. Dodneška si pamatuju na zavřený pánský WC v přízemí a na vyvěšený vzkaz správce budovy. Na rozdíl od filmu, který se natáčel na Žižkově, se ale skutečný příběh odehrál v budově na Jižním Městě. Scénáře se podle mě měl ujmout Martin Pohl, tohle je téma přesně pro něj :D

Film o životě dvou kamarádek a jejich rodin se snaží zachytit mnoho podob lásky - neopětovanou, neúspěšnou, lesbickou, kamarádskou, lásku rodičovskou a rodinnou... Toho klišé, které zmiňuje Davered, tady byla hromada, ale to je ve většině romantických filmů. Mě spíš nesedla forma. Nemám rád filmy, ve kterých hraje každou chvíli písnička, zvlášť pokud je to nějaký sladký pop. Vyrušovalo mě to od příběhu, který sám o sobě nebyl tak špatný.

Nenudil jsem se u toho, ale vypadalo to jako kompilace režisérových předchozích filmů. Suicide Forest, Noriko's Dinner Table, Love Exposure, Cold Fish (to hlavně), Why Don't You Play in Hell zkombinované pod jednou společnou zápletkou do dvou a půl hodin. Všechno už jsem jakoby viděl a myslím, že ten film je vhodný maximálně jako úvod do Sonovy tvorby pro někoho, kdo s ní není obeznámen.

Na jedné straně béčkový příběh a béčkové hraní, na druhé straně celkem zábavné fighty a dobře odsejpající děj.

Asi to není nejlepší film co se týká herců, scénáře a tak podobně, ale je natolik zábavný a originálně podaný, že mu dám 5 hvězdiček. Rozesmála mě úplně první scéna a smál jsem se až do konce závěrečných titulků, u kterých hraje luxusní písnička. Tohle natočil někdo hodně kreativní a zároveň střelenej. Zahraničním divákům, kteří dostatečně neznají dotčené prefektury, ale lehce unikne spousta vtipů a narážek vycházejících z místních reálií. Mezi tyhle diváky patřím i já, ale naštěstí jsem to zkoukl se znalkyní, která mi za běhu doplňovala mezery ve vzdělání.

Silné 3*. Je to především romantická komedie, a to velmi zdařilá. Té romantiky je tu tak akorát a celá je podaná spíš s nadsázkou, s dostatečnou dávkou odlehčujících vtipů. Herci moc nevynikali, a když už, tak směrem dolů, ale nevadí. Film rychle uběhnul a já se dobře bavil, navzdory klasickým čínským titulkům ve stylu "půl sekundy ti na přečtení dvou řádků musí stačit, vole". Má to dokonce i nějakou myšlenku. Můžete celý život litovat, že jste něco neudělali, ale netušíte, jak by se váš život vyvíjel, kdybyste to udělali.

Irsko je mým domovem už pátým rokem, přesto byl tohle jen třetí místní film, který jsem viděl. A je to škoda, protože zatím všechny byly briliantní. Tuhle energickou jízdu na vlně soulu ze 60. a 70. let jsem si obzvlášť užil, je to hudba podle mého gusta a ve filmu neuběhla snad ani jedna minuta, během které by něco nehrálo (no dobře, pár jich bylo). Sice poslouchám hlavně rap, ale tyhle hity posloužily jako základ spoustě pozdějších rapových klasik. Ale zpátky k filmu. Hudba, mimochodem velmi dobře zahraná i zazpívaná, je sice jeho středobodem, ale velké plus dávám i za povedený humor, plný skvělých hlášek a bizarních situací, to vše umocněno klasickým irským slangem. Škoda toho konce, kdy se všichni začli chovat jak feckin' eejits, ale možná to tak u hudebních skupin chodí. I tak jsem film dokoukal v dobré náladě. Pro mě byl zajímavý i tím, že ulicemi na některých záběrech chodím denně do práce. Pobavilo mě, jak se za 28 let nezměnily. Dokonce i ty vlaky jsou pořád stejné :D

Hrozně přeplácaný akčňák.