L_O_U_S

Star Wars: Síla se probouzí. A to bude asi tak všechno. Nepamatuju si, že by vyhlídky na filmový rok byly kdy tak mizerné jako letos. Proboha, vykašlete se už v Hollywoodu konečně na prequely, sequely, originy, spin-offy a rebooty a začněte točit něco originálního. Když je jediný film, který stojí za to vidět, taky jen pokračování, tak už je to vážně na pováženou. Nejlíp to opět shrnuli pánové z Red Letter Media.

Pokud nejste zrovna milovníkem nové trilogie Hvězdných válek, chcete konečně vědět, proč fanoušci původní trilogie nemají nové díly v lásce nebo se prostě jen chcete pobavit, podívejte se na recenzi Skryté hrozby, kterou vytvořil Mike Stoklasa, americký nezávislý filmař a kritik. Video, které bývá někdy označováno za nejlepší recenzi na celém internetu, vyniká především ultračerným humorem (Mike se stylizuje do role maniakálního vraha Plinketta, který se rád dívá na filmy) a značnými znalostmi ze strany autora. Recenze bohužel nebyla nikdy přeložena do češtiny, takže si ji užijete jen s pokročilejší znalostí angličtiny.

Takhle se to prostě nedělá.

Není geniálnějšího seriálu...

Druhá polovina filmu začínala mezihrou - entr'acte.

Delší filmy byly dříve rozděleny přestávkou, která obvykle začínala zobrazením nápisu "INTERMISSION" a pokračováním hudby. Přestávka většinou dělí film na delší a kratší část, přičemž v druhé části je daleko větší pozornost věnována vnitřním konfliktům. Jedním z nejlepších umístění přestávky do filmu je moment, kdy mlha zahalí Noodlese v Tenkrát v Americe (1984).

Poctivé filmy dříve začínaly předehrou. Je škoda, že se tahle tradice v posledních desetiletích vytratila, ale chápu, že lidem v multiplexech úplně stačí patnáct minut otravných reklam a trailerů. Předehra měla lidem navodit správnou náladu před filmem a skladatelé v ní často demonstrovali to nejlepší ze zkomponovaného materiálu.

Filmy s předehrami (pouze verze obsahující předehru), které jsem zatím viděl:

Ben Hur (1959)

Lawrence z Arábie (1962)

Doktor Živago (1965)

2001: Vesmírná odysea (1968)

Ledy se konečně prolomily. Ta hrstka z vás, kteří sledují můj profil, jistě ví, že pětihvězdičkovým hodnocením zrovna neplýtvám. Musí se jednat doslova o filmový orgazmus, abych mohl nějakému snímku udělit plné hodnocení. Přestože už nějakou dobu uvažuju o přidělení páté hvězdičky Leanovu eposu Doktor Živago, včera jsem měl konečně možnost zhlédnout film, shodou okolností rovněž z Leanovy dílny, kde jsem o plném hodnocení nemusel dlouho uvažovat. Je jím slavný Lawrence z Arábie.

O tento krok, k němuž jsem se neodhodlal od zhlédnutí Ben Hura v červnu 2009, se postarala především geniální hudba Maurice Jarrea a výprava. Z hereckých výkonů mě spíš než Peter O'Toole oslovil Omar Sharif a pak nelze nezmínit také myšlenkovou stránku filmu. Příznačný je zejména samotný konec, kdy se začínají kreslit mapy a hrdinů už není zapotřebí.

Zhlédnutí jednoho z nejzásadnějších filmů dějin kinematografie nemůžu než doporučit.

Ve svém seriálu o špatných filmech, který píšu pro Časopis Eliášova plamene, jsem se rozhodl věnovat nejnovější část osobnosti bizarního amerického režiséra Tommyho Wiseau a jeho mistrovskému dílu The Room. Jste srdečně zváni.

Dnešním dnem jsem dospěl k ohodnocení a okomentování 600. filmu na ČSFD. Stal se jím Mega Shark vs. Crocosaurus z dílny studia Asylum, které je ve světě filmu synonymem pro absolutní břídilství.

Monstrózně tupé filmy, s nimiž asyláci divákům původně vyráželi dech, nejednomu filmovému fandovi zevšedněly. Už nestačí přijít s konfrontačním "hororem", kde dvě titulní stometrové bestie soutěží v akrobatických výkonech za bouřlivého smíchu diváků. Chce to přijít s něčím novým, horším a přitom originálním. Obávám se, že než si to pánové ze studia Asylum uvědomí, čeká nás ještě slušná řádka přerostlých digitálních oblud, bezradných vojáčků a zneuznaných vědátorů snažících se příšery zastavit. Dokud se dolary posypou, Asylum nebude mít důvod z nastaveného kursu uhnout.

Dnes spuštěna nová ČSFD... Prozatím vypadá slibně.