L_O_U_S

Nečekejte kdovíjakou situační komiku stavějící na poměru zajíčka a vdané paničky. 70 % vtipu je umístěno do oné legendární scény, ve které zazní i ta slavná hláška, a zbytek filmu se nese na vlně šedesátkové hudební melancholie a hledání odpovědi na otázku "co dělat, když mě serou všichni kolem, a s bábou v posteli je to pruda". Právě tato hořkost, jejíž pocit zůstane i po skončení, filmu svědčí. No a Dustin Hoffman, to je machr. (713., 18. III. 2012)

Každý by chtěl být zanesen do věčné paměti lidstva - od obyčejného sluhy, který nechá životopisce v klidu zaznamenat právě přerušený románek s Mistrovou milenkou, po Mistra samotného, který je jako instrumentalista, na něhož si po letech už nikdo nevzpomene, pro vydání svého životopisu schopen udělat cokoliv - třeba i interpretovat zhůvěřilost jménem "Rybí sen". Jinak mám pocit, že si Bergman tak trochu střílí sám ze sebe - "cenzurovaná" scéna, "nesymbolický" ohňostroj. (657., 12. VII. 2011)

Film nabízí docela atraktivně pojatou výpravu. Prostředí Měsíce, Marsu a Neptunu jsou pěkně odlišená a barevná – mám pocit, že je to snad první film, který by se odehrával u (zatím) poslední planety Sluneční soustavy. Záporem je ale jednoznačně slabý příběh. Připadá mi, že námět a scénář dal dohromady nějaký středoškolák v hodině tvůrčího psaní, z nějakého důvodu to prošlo, a aby to nebylo odbyté během hodiny, přidali filmaři pár natahovacích scén. Je tu pár dobrých nápadů (postesk nad globalizací a komercí, která zasáhla i Měsíc), jinak je to banalita, kterou jsem byl navíc nucen zhlédnout dvakrát, protože jsem nechtěl hodnotit po prvním prodřímaném zážitku. Řeči o bohu beru jako úlitbu průměrnému americkému publiku, do seriózního sci-fi to od dob Kontaktu nepatří. (1 334.)

Přiznám se, že jsem nikdy neviděl původní černobílý seriál, ale zato jsem vyrůstal na dvou devadesátkových filmech. K animované verzi jsem přistupoval bez větších očekávání a nakonec z ní mám smíšené pocity. Jak správně píše silentname, tvůrci docela dobře vyobrazili jednotlivé postavy a jejich vlastnosti a Addamsovi jsou správně morbidní. A taky jsem se občas i zasmál. Problém vidím v místy přepálené akci – zatímco třeba tanec Festera s Gomezem ve hrané verzi představuje vrchol nadsázky, tady to všude vybuchuje, lítají tu rakety a Gomez dělá salta. Poselství filmu – totiž že být „divný“ není žádný zločin – je tu podáno zbytečně okatě, k čemuž přispívá i to, že hlavní záporná postava má na hlavě stejný účes jako Donald Trump. Ve výsledku jsem sice nebyl vyloženě zklamaný, ale rozhodně ani nadšený. Chápu ovšem, že stejně jako se naší generaci nebudou tihle animovaní Addamsovi asi moc líbit, nebudou se ani ty hrané devadesátkové filmy líbit fanouškům původního seriálu. (1 325.)

Vcelku příjemná komedie na zimní odpoledne. Zaujme především Christina Ricci. "Zavolám ti, až budu sama." (433.)

O málokterém filmu můžu říct, že mi mluví z duše nebo že mi dokonce zčásti změnil život. A tím méně o morbidní komedii. Jenže byste mě museli znát a vědět, jak jsem prožil dětství. Nesnášel jsem svoje extrovertní spolužáky, kteří se bavili plácacími hrami a kolem kterých se všechno točilo. Naplněn melancholickou záští jsem proklínal kolektivní sdružování se a tanečky. Z toho důvodu pro mě Addamsova rodina 2 byla neskutečnou satisfakcí - scéna, kdy tábor těch nekonfliktních a usměvavých zmetků lehne popelem, pro mě byla něco jako nirvána. Za ty roky se moje myšlení sice proměnilo, tenhle film pro mě ale přesto zůstal určitým východiskem a inspiračním zdrojem. Dá se říct, že veškeré to vytírání si řitě s tím, co společnost ve své pokrytecké morálce považuje za normální, má u mě původ právě zde. S přibývajícím časem sice vidím, že pokud chci normálně vycházet s lidmi, nelze být věčně sarkastický, ironický a cynický jako Christina Ricci, ale nenormální Addamsovic famílii prostě budu žrát vždycky. "Dvacet táců za tábor a on je pan Voo Voo!" (434.)

Brdečka s Lipským dokáží ze stereotypizovaného pohledu Čechů na Američany (a naopak) vykřesat neurážlivě vtipné situace. Dočolomanský jako elegantní detektiv Nick Carter rozhodně potěší, stejně tak Rudolf Hrušínský coby milovník piva a tučného jídla se sympatickým příjmením Ledvina. Hodnotil bych výš, kdybych Adélu viděl v kuse v mladším věku. Konečně ale vím do kterého filmu zařadit scénu s albem mezinárodních zločinců, která se mi kdysi dávno vryla do paměti. (922., 29. III. 2014)

Přednedávnem jsem dočetl předlohu Dům na úskalí. Když člověk sleduje adaptaci detektivky, kde zná vraha, přijde mu to všechno hrozně průhledné a říká si, že to pro prvodiváky nemůže být žádný oříšek. A přesto je a možná právě to dělá detektivku dobrou. Takže proč průměrné hodnocení? Nevím, možná to beru jen jako součást vyrovnaného celku, který jsem ale nikdy zvlášť „nežral“. (1 263.)

Nedá se říct, že by mě první Bourne vyloženě zklamal, jen bych byl byl vděčný za trochu víc špionážních prvků (popřípadě více paranoii), na druhou stranu kvituju, že tady nikdo nelítá vrtulníkem v tunelu. Závěr mi nepřišel nijak zvlášť objevný. Nebo mi zase něco ušlo? (749., 28. VIII. 2012)

Příjemný detektivně-duchařský příběh. Při vyprávění o Hagenově štole mě docela mrazilo. (84.)