L_O_U_S

Tak takhle má, vážení, vypadat debata prezidentských kandidátů. (1 227.)

Jako debata prezidentských kandidátů to mohlo dopadnout i hůř. Voříšek se pro tenhle pořad nenarodil, ale svou roli celkem zvládal. Debata nebyla dobře připravená, jak napsala řada lidí, otázky mohly být vybrány daleko lépe. Tohle byla spíš šou. Vůbec celá prezidentská kampaň je estráda neúměrná důležitosti toho, kdo bude prezidentský úřad vykonávat, jenže tady jde spíš o symbol a symbol může promlouvat velkou silou. Hodnotit výkony kandidátů tady nemá smysl, ale jestli chce Drahoš být Zemanovi rovnocenným soupeřem, měl by se přestat shovívavě usmívat a občas nějaký ten drtivý úder Zemanovi vrátit. Příležitostí k tomu měl dost, bohužel jich nevyužil. (1 226.)

Ač je výkon Garyho Oldmana famózní, člověk se při sledování neubrání pocitu, že to šlo natočit lépe. Že ten ženský prvek postrádá většího smyslu a jeho podzápletka vyvrcholení, když už ho tedy tvůrci chtěli zdůraznit, že to chvílemi přešlapuje na místě a že tu scénu z metra budou diváci možná vnímat jako špatný vtip. (1 225.)

Pokud jste si mysleli, že mistr Wiseau své dílo Pokoj / The Room nemůže překonat co do špatnosti, že se poučí, že konečně začne točit něco, co aspoň vzdáleně připomíná filmovou/seriálovou tvorbu, spletli jste se. Pokud mu při natáčení Pokoje asistoval aspoň trochu profesionální štáb, The Neighbors jsou čistá amatéřina. Hloupá, uřvaná, debilní, formálně otřesná amatéřina. Tentokrát už na Tommyho nedohlížel žádný Sandy Schklair, aby z jeho produktů vlhkých a horečnatých snů vykouzlil sice trapný, zato alespoň trochu sevřený a smysl dávající produkt. Tenhle seriál ze všeho nejvíc i formální kvalitou připomíná porno, ze kterého někdo vystříhal ty nejlepší části (byť jen asi dvě herečky jsou relativně použitelné v rámci P-žánru). Úplně všechno je mimo, úplně všechno je tu špatně – opakující se ustavující záběry s šílenou animací, hnusné ozvučení, maximálně trapný product placement, otravné a idiotsky se chovající postavy a hlavní herec / režisér neschopný správně vyslovit vlastní repliky a režírovat tak, aby jeho režisérské pokyny nebyly ve finálním sestřihu slyšet (na druhou stranu, třeba je to tak schválně, aby Tommy ukázal, že to tentokrát režíroval opravdu sám). Pro milovníky bizáru povinnost, pro fandy (a „fandy“) Tommyho Wiseau memento, kam až je schopný brakový filmař dojít v rámci své nesoudnosti a exhibicionismu. (1 224.)

Tenhle film se mi dlouhou dobu vyhýbal, dokonce jsem až dosud žil v domnění, že ho natočil Hřebejk. Občanský průkaz je víceméně karikaturou a koncentrátem doby minulé. Byť by se dalo říct, že je to další z řady „vyrovnávacích“ filmů, kterých se u nás natočilo dvanáct do tuctu, byl jsem příjemně překvapen a zaujalo mě to. Dovolím si ale nahodit otázku, proč musí být každý film odehrávající se za minulého režimu nutně o minulém režimu. Upřímně si nevzpomenu na jediné dílo, které by se odehrávalo za komárů, aniž by vůči dané éře nebylo konfrontační. Je to zvláštní, když to člověk srovná třeba se seriály, které se u nás natočily před Listopadem, ale nebyly pojaté jako kritika poměrů za první republiky (namátkově třeba Hříšní lidé města pražského). (1 223.)

Kdysi dávno jsem tenhle film nakousl u bývalky, ale kvůli poškozenému DVD jsem pak dlouho neviděl závěr. To jsem napravil až po letech. Je osvěžující vidět v roli Poirota někoho jiného než Davida Sucheta, navíc disponuje tenhle film famózní hudbou Nina Roty, která se už dneska nepíše. (1 222.)

Hrozně nemám rád, když scenárista s režisérem vychrlí v úvodu filmu kvanta jmen postav a vztahů mezi nimi, ať si v nich pt. divák udělá sám pořádek nebo ať si celý úvod pustí znovu za znásilňování tlačítka Pause. Anna Karenina se v tomhle ohledu naštěstí utřepe, byť z úplného konce (kdo je sakra ta mladá blondýna?) jsem měl opět guláš. Když člověk posunuje zpátky, podaří se mu odhalit spoustu náznaků, které Wright a spol. do filmu ukryli. Za ty, stejně jako za zajímavou stylizaci, dík. (1 221.)

Asi tak – cením si snahy zpracovat tohle dílo. Jenže proto, že je to dílo mamutí, je prakticky nemožné natočit uspokojivou adaptaci, která by v dostatečné míře vystihla jeho myšlenky. Adaptace sice nelze posuzovat podle toho, jak moc se drží či nedrží předlohy, ale pokud se filmaři nehodlají vydat úplně jiným směrem a knihu transformovat (jako třeba Kubrick v Osvícení), měly by být klíčové prvky a témata zachovány. Kingovo To je především dílo o dětských traumatech zasypaných někde v nevědomí. Je to kniha o dětství a o tom, jaké to je o ně přijít. O tom, o čem se příliš nemluví, a pokud přece jen, používá se pro tu věc jen ukazovací zájmeno. O tom, před čím zavíráme oči a co se ukrývá někde hluboko a daleko a vytahovat to na světlo světa je asi tak příjemné jako brodit se městskou kanalizací. To Tommyho Lee Wallace je adaptací televizní, takže na vyobrazení asi nejkontroverznější scény, která zvedla ze židle nejednoho čtenáře, může divák rovnou zapomenout (a jak jsem slyšel, nedostala se ani do novější verze). Stejně tak může počítat s tím, že se do filmu nedostane nahota, sex, vulgarismy nebo krvavé scény řádění Toho. Výsledný produkt se snaží poměrně věrně adaptovat ústřední dějovou linku, jenže tři hodiny jsou prostě málo, a tak není čas sžít se s postavami, které se jen posouvají od jednoho zjevení Pennywise k dalšímu a nakonec narychlo zorganizují výpravu do kanálu. Dost nepříznivě se na Tom taky podepsal výběr herců. Bylo tady mnohokrát řečeno, že děti hrají slušně, bohužel jim to ale kazí jejich dospělé protějšky, pričemž nejslabším článkem je bezkrevný Bill s culíkem. Kvalitní efekty nelze v televizní adaptaci z roku 1990 čekat vůbec. No a hudba je příšerná. Takže ve výsledku Kingovi nejvíce uškodil formát. Raději se podívám na novější verzi, která vypadá co se týče hodnocení daleko lépe. (1 220.)

Když ČSFD zavedla separátní hodnocení epizod a sérií, zařekl jsem se, že to takhle praktikovat nebudu, páč bych si tím jen zahnojil profil. Co ale se seriálem, jehož jsem viděl jen jeden díl a víc už jich nejspíš neuvidím? Shazovat to celé nechci, protože je naděje, že jsem přece jen viděl slabší epizodu (u hnusů typu Báječní a bohatí to už fakt neřeším). No, ale k věci. Zaujalo mě především, jak bezkrevná a nesladěná je dvojice protagonistů. Tereze Hofové (z nějakého důvodu jsem si celou dobu myslel, že sleduju Laďku Něrgešovou) jsem nevěřil nos mezi očima a Kryštof Hádek působí dojmem naprostého ťululum (lepší slovo mě nenapadá). Miroslav Donutil taky vypadá, že by nejradši dělal něco jiného, a tak tu máme seriál, kde se ani jeden z hlavních herců nehodí pro svou roli. Což asi nebude problém pro zmasírované diváky současné produkce, ale člověk, který očekává aspoň sympatické postavy, je zklamán. Na závěr bych snad jen dodal, že právníci by neměli dělat práci za detektivy. Když už chci rozplétat okolnosti vraždy, tak s normálními kriminalisty. (1 219.)

O málokterém současném filmu se dá bezpochyby říct, že je osobitý. Tenhle to ale naplňuje. Jasně, velkou zásluhu na tom mají ti, kteří tenhle svět vytvořili už dávno. Blade Runner 2049 svému předchůdci rozhodně ostudu nedělá. Záběry na futuristické Los Angeles jsou geniální a vůbec celá výprava a všechny ty technologické vyhrávky nesou dávku originality. O něco slabší je už příběh, zejména v posledních minutách – motiv odboje a postavy vyvoleného jsou už originální pramálo. Přesto jsem si to užil. (1 218.)