L_O_U_S

Rovnou říkám, že jsem fakt nečekal, že se tenhle film bude byť jen snažit rovnat Kubrickovu veledílu. Když jsem si Doktora Spánka pouštěl, šel jsem do pokračování, u kterého by snad ani nevadilo, kdyby vůbec nevzniklo, ale když už teda vzniklo, třeba by mohlo nabídnout něco zajímavého. Zpočátku jsem z něj měl i dobrý pocit, líbilo se mi, jak se snaží navázat svou estetikou na původní klasiku a skřípavá hudba Newtonových se nese v onom nepříjemném duchu. Jenže… Aby to fungovalo, museli by tvůrci ubrat plyn a nesnažit se téma Osvícení zasazovat do širšího rámce. Hrůza Kubrickovy adaptace spočívá právě v tom, že je to jen o třech lidech, kteří v kulisách horského hotelu přicházejí o rozum. Tady se cestuje po celých Spojených státech a motiv „záření/osvícení“ je podáván skoro jako běžná, kolektivní záležitost. Tím se vytrácí jakákoliv intimita, na které původní film stál a která byla živnou půdou pro všechen ten děs. Takže tady máme bandu vidláckých záporáků, kteří jsou děsiví asi fakt jako ta parta nemytých zevláků posedávajících u večerky s lahváčem v ruce. Jejich hlava, kterou ztvárnila Rebecca Ferguson, je kapitola sama pro sebe. Není na ní děsivého vůbec nic, nemá charisma, nemám vůbec důvod brát ji vážně jako hororového záporáka. Možná jde o chybu adaptace a v knižní podobě působí lepším dojmem (a když už jsme u adaptace, u několika scén jsem si docela živě představil, jak asi vypadají na stránkách Kingovy předlohy, ztvárněné tím jeho nezaměnitelným stylem). Závěr filmu je samoúčelná změť odkazů na původní dílo – a Stephen King může být tentokrát rád, protože došlo i na ten kotel, za jehož absenci Kubricka proklínal – a taky je to hotová esence banality, pokud se divák zamyslí například nad tím protialkoholickým poselstvím scény u baru. Na závěr bych dodal, že Doktor Spánek není prvním filmem snažícím se navázat na Kubricka, který měl zůstat na papíře. Nabízí se tu docela jasně paralela se zbytečnou 2010: Druhou vesmírnou odyseou, kterou doteď odmítám brát jako legitimního následovníka kultovní jedničky. Když sleduju hodnocení ostatních uživatelů, jsem trochu na pochybách, zda viděli stejný film jako já – notabene pokud jde o lidi jako J*A*S*M, kterých si coby expertů na hororový žánr nesmírně vážím. (1 347.)

Na film jsem měl díky HBO Go už nějakou dobu spadeno, ale při projekci se ukázalo, že jsem si ho spletl s filmem Koule, který vyšel ve stejné době. Ale nevadí. Horizont událostí nabízí dobrou práci s efekty, ale slabší příběh. Tohle postupné kosení posádky, fyzické souboje a záporák, co si fakt nedá říct, k žánru a době vzniku nejspíš patří. Ovšem moc se mi líbila půvabná Joely Richardson. (1 346.)

Nejsilnější stránkou filmu je jeho společenská prospěšnost (ale to je u Klusáka zvykem). Snad jedinou vadu vidím v tom, že některé scény působí trochu přihraným dojmem. Jestli mě něco ale fascinuje, je to absence jakýchkoliv zábran u predátorů a jejich jistota, že jim to projde. Holt jednou musela spadnout klec a v pomyslné síti se teď ocitl někdo jiný. (1 345.)

Po čtyřech sériích hodnotím pěti hvězdami a věřím, že mě zbývající série nezklamou. Kromě hereckých výkonů je třeba vyzdvihnout také to, jak vás každý díl seriálu z prostředí nejslavnější dysfunkční rodiny na světě pohltí a jak ty, kterým jste v minulé epizodě fandili, tentokrát nesnášíte, abyste jim v příštím díle zase fandili. (1 344.)

Martin Scorsese dal dohromady partu ze svých starých gangsterek. Přestože se pořád pohybuje ve světě bezskrupulózních gangsterů, s ohledem na věk herců jde spíš o film bilanční a vnímám ho jako tečku za (ne)jednou filmovou kariérou a s ní spojeným žánrem. Meditace nad tím, co vlastně takový gangsterský pohůnek od života čeká a co od něj dostane a jaké oběti kvůli tomu přinese. Délka je kolosální a to podstatné zaznívá hlavně ke konci, ale nevadí. De Niro, Pacino a Pesci můžou jít v klidu spát s tím, že coby mafiáni už řekli vše. (1 343.)

Pohodový film, chytrý, zábavný, občas mírně překombinovaný a příliš rychlý. Jestli bych chtěl někoho vyzdvihnout, je to především Andy Garcia. Přijde mi skoro až zvláštní, že nebyl nikdy natočen čtvrtý Kmotr, protože v téhle roli působí díky svým manýrům jako totální Corleone. Vincent je zpátky a je to celý Michael. (1 342.)

Každý národ má svou idealizovanou představu o těch, kteří mu dopomohli k samostatnosti. Zatímco u nás je to prezident Masaryk, Rumuni mají svou královskou rodinu, která nejspíš představuje protiklad zkorumpované politické moci. Ferdinanda s Marií nemám zrovna načtené, ale i kdyby byla pravda jen polovina toho, co se píše na české Wikipedii, dalo by se jejich manželství označit spíš za skandální než šťastné. Film jsem si vlastně pustil hlavně proto, že je rumunský, o Rumunsku a mluví se v něm rumunsky – a já jsem rumunofil. Výprava je nádherná, ale označení pohádka a telenovela některých uživatelů nejsou vůbec mimo. Zajímavé je také ztvárnění britské královny Marie poté, co ji seriál Koruna vykreslil jako kostnatou, nepříjemnou bábu. (1 341.)

Ačkoliv jsem hororovým světem H. P. Lovecrafta v knižní podobě dosud nepolíben, někdy bych si z něj něco rád přečetl. To znamená, že tenhle film mi možná není tak úplně určen. Ale nevadí. Jsem rád, že se našla parta nadšenců, která dala dohromady tuhle poctu němé kinematografii. V  některých záběrech je sice vidět, že jsou zoufale „současné“ (čím to vůbec je?), ale zážitek to nijak neumenšuje. (1 340.)

Seriál má své horší i lepší momenty, ale celkově jsem spokojen. Z těch horších to určitě budou zbytečné digitální příšery a občasné nevyjasněné přesuny postav (spoiler – jak se sakra dostal Vergara ze Sýrie?). Klady naštěstí převažují – zajímavý příběh a téma, postavy, které jsou sice občas na pěst, ale povětšinou jsou sympatické, dobrá znělka. Při sledování prvního dílu mě zamrzelo, že se z okultního hororu à la Rosemary má děťátko vyklubala rozsekávačka, ale nelituju, že jsem u toho vydržel až do konce. Ty digitální exhibice naštěstí tvoří úplnou menšinu stopáže. Prostředí je taky sympatické, romantická španělská vesnice se stává místem střetu dobra a zla. Čekal jsem sice ukončený děj, ale druhé sérii dám určitě šanci. (1 339.)

Matně si vzpomínám, že z adaptací Browna jsem kdysi dávno viděl Anděle a démony, i když už po těch letech nemám ani tucha, o co v nich šlo. Šifru mistra Leonarda jsem měl dlouho jako rest, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Umberto Eco jednou řekl, že se Brown chová jako jedna z postav jeho díla Foucaultovo kyvadlo, když si spojuje nesouvisející. Kniha Da Vinciho kód je možná napsaná čtivě, ale já se k ní nikdy nedostal, takže jsem do filmové verze šel s čistým štítem. A viděl jsem průměrnou jednohubku, kde se luští, utíká, luští, utíká, střílí, luští a utíká. Neurazilo mě to, ale znovu už si to asi pouštět nebudu. A nemůžu přestat myslet na to, jak by dopadla filmová verze zmíněného Foucaultova kyvadla od Eca. (1 338.)