Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Horor

Recenze (98)

plakát

Polednice (2016) 

85 minut obilných klasů a podprůměrných hereckých výkonů. Až na malebné prostředí zlatavé letní vesničky nenalézám příliš věcí, které by mluvily ve prospěch filmu. Nemastný neslaný pokus o atmosferický horor (haha) s psychologickým zvratem nemohl zafungovat na nikoho, kdo už v životě kvalitní film viděl. U sledování mě držela pouze vlastní silná vůle, do děje mě nic nevtáhlo. Aně Geislerové by někdo mohl doporučit, aby se v průběhu hraní netvářila, jako že ve filmu nechce být.

plakát

Fantastický pan Lišák (2009) 

Fantastický pan Lišák - to je jako procházka po spadaném listí, slunečné odpoledne, vůně jablečného koláče, pletené ponožky, teplý šálek čaje. Málokterý film na mě během prvního zhlédnutí působil tak nostalgicky, mile, pozitivně. A málokterý film si můžu pouštět tak často, aniž by mi lezl na nervy.

plakát

Stranger Things (2016) (seriál) 

Tak přesně po tomhle jsem tolik toužila! Děsivé monstrum, zvláštní schopnosti, strašidelná atmosféra, záhada, vládní tajemství - lidé (oprávněně) vychvalují seriál za skvěle zachycená 80. léta, mě ale svou atmosférou připomněl především fenomén, který přišel až v následujícím desetiletí - The X Files. Nevím, co vytknout.

plakát

V zajetí démonů 2 (2016) 

V tomto žánru vzniká tolik katastrofálně špatných filmů, že si pak takový průměrný snímek lidé špatně vyloží jako něco báječného. The Conjuring 2 je stejně jako předchozí díl pouhou jednorázovou oddechovkou uplácanou z těch největších hororových klišé. Ono není tak těžké člověka vyděsit - stačí i ta nejstupidnější lekačka ve tmě, aby to s divákem trhlo a na chvíli mu to pocuchalo nervy. Od dobrého filmu ale očekávám silný a promyšlený děj bez tolika logických chyb a nesrovnalostí. Vždyť to nedávalo smysl! (SPOILER: Takže démon ochotně vyzradil Lorraine svou jedinou slabinu a v dost antiklimatické konfrontaci stačila pouze znalost jeho jména? Lorraine v domě opravdu necítila přítomnost ducha ani démona? Měli obyvatelé domu nějakou poruchu sluchu, kvůli které reagovali na noční křik a hluk s takovým opovážlivým opožděním? Pokud chtěl démon od začátku Eda zabít, opravdu jej musel nalákat až na druhou stranu planety?)

plakát

Andělé s ocelovým hlasem (2004) 

Chtěla bych v sobě mít alespoň zlomek síly a odhodlání, které měly tyto velké dámy, jež se zasloužily o politické zrovnoprávnění žen ve Spojených státech. Film mě opravdu strhl a přestože jsem věděla, že to pro 'nás' nakonec dobře dopadlo, nemohla jsem v sobě přemoci silné a úzkostné napětí. Někomu by se mohlo zdát, že byly určité scény příliš vypjaté, jenže ohromující pravdou je, že takto s těmi hrdinkami skutečně zacházeli. Nemůžu dát méně než pět hvězdiček.

plakát

Konečně doma (2015) 

Vydržela jsem celých deset minut. Hvězdička za animaci.

plakát

Hledá se Dory (2016) 

Měla jsem opravdu velké dilema, jestli mám pokračování tak krásného a zdařilého animáku ohodnotit na čtyři nebo pět hvězdiček. Dory se totiž nedokázala vyrovnat prvnímu filmu tak, jako se to povedlo v případě Toy Story 2 a 3. V první půlce filmu se opakuje hned několik motivů z Nema, a proto to na mě působilo jenom jako taková ozvěna starého hitu. Ale to byl jenom začátek. V průběhu děje se představilo několik zajímavých a vtipných postav. I když to celé bylo převážně o pátrání o původu Dory, zahořklá chobotnice na sebe zaslouženě strhla mou pozornost a vyšplhala se mezi mé top Pixar postavičky. Prostředí záchranného centra bylo zajímavým oživením, i když jsem nepotřebovala tolikrát slyšet, že parku propůjčila hlas Sigourney Weaver. Animace i hudba byly samozřejmě překrásné. Nejde o tak silný film ve srovnání s Nemem nebo s letošní Zootropolis, ale přesto se vyplatí vidět.

plakát

Čarodějnice (2015) 

Je noc, bojím se jít spát a přemýšlím, co o Čarodějnici napsat. Asi jsem strávila moc času čtením diskusí na imdb a tak trochu jsem už byla smířená s tím, že jde o další nudný artový hipster horor typu It Follows, který bych nedokázala ocenit. Naštěstí jsem se musela učit a po studiu o revenantech, benandantech a čarodějnicích se mi zachtělo podívat se na něco, co zapadne do momentální nálady. Jaká to šťastná volba! Eggersovi se podařilo vytvořit autentickou tíseň, kterou jsem naposledy pocítila u sledování The Shining. Příběh rodiny, která žije v bídě a izolaci, by nejspíš vygradoval v něco děsivého i bez prvku černé magie a ďábla - byli to ostatně tak trochu fanatici a psychicky labilní matka špatně snášela ženství své dospívající dcery. Jsem ale opravdu ráda, že se to celé neodehrálo v jejich hlavách! Bylo tak nepříjemně úžasné sledovat, jak se jejich víra láme, jak se nejbližší obracejí proti sobě, to zoufalství a strach lidí, kteří se svou mentalitou sedmnáctého století nedokázali racionálně uvažovat o okolním světě. Atmosféra byla zkrátka báječná a ani na chvíli mě nenapadlo přemýšlet o pomalém tempu filmu. Každá minuta měla své místo a delší záběry pouze dokreslovaly nehostinnost krajiny daleko od civilizace. Chvíli jsem se opravdu cítila, jako kdybych na obrazovce sledovala skutečné útrapy puritánských vyděděnců, ať už za to mohl zastaralý přízvuk nebo přirozené světlo. Hudba byla v jistých momentech výrazně hlasitá, ale skvěle kontrastovala se zdánlivým pokojným klidem na samotě u lesa. Musím se na film podívat znovu a tentokrát za světla.Jde rozhodně o jeden z nejlepších hororů za poslední roky.

plakát

Osm hrozných (2015) 

Tak trochu mám pocit, že kdyby byl pod filmem podepsaný kdokoli jiný, takový úspěch by nesklidil. Osobně nemám nejmenší tušení, z čeho bych měla být tak nadšená. Musím parafrázovat komentář, který jsem si přečetla před pár týdny: "Film trvá asi jedenáct hodin, ale je tak dobrý, že vám to připadá jako deset." Rozvláčné, zbytečně dlouhé, nudné až do chvíle velkého zvratu, který ovšem přichází až po dvou třetinách. Dále chápu, že má každý režisér určitý styl, ale tohle mi opravdu připadalo, jako by Tarantino vykradl Tarantina. Kostýmy, co zbyly z Djanga, doktor Schultz 2.0, zase ty samé řeči o ničem, trocha násilí, cákanec krve sem, kaluž krve tam... Nepřináší to ABSOLUTNĚ nic nového nebo zajímavého. Když už se to všechno dalo do pohybu, už jsem byla tak otrávená asi jako... oh, spoilery... už mě to zkrátka nechytlo.

plakát

Tělo (2012) 

To tedy bylo překvapení! Člověk celý film čeká jasný zvrat a on je ten zvrat nakonec úplně jiný. Musím pochválit Tělo za opravdu zajímavou atmosféru a napětí, přestože se občas tak trochu tlačilo na pilu a mohlo se zdát, že snad půjde o duchařský film. Chvílemi toho bylo trochu moc, ale když zapadly všechny díly skládačky dohromady, nemůžu se nad ničím pohoršovat. Zhlédnuté filmy ze španělského prostředí bych mohla napočítat na prstech, proto mi dělá velkou radost, když při seznamování narazím na něco takto kvalitního.