Douglas

DJC budu obhajovat až za hrob, ale to neznamená, že nebudu kritický k tomu, co vidím jako evidentní kvalitativní úpadek... A Afrika bohužel úpadkem je.

Jeden z těch filmů, které kdykoliv vidím, zhypnotizují mě natolik, že se nedokážu odtrhnout. Fenomenální a dokonalé...

Odpad všech odpadů.

To nové směřování Kimovy tvorby se mi vůbec nelíbí... V jeho lyrických, hladivých filmech není ani zdaleka tolik síly jako v Adrese neznámé nebo Bad guy.

Dokumentární film z produkce BBC, mapující na ploše dvou hodin život a dílo Alfreda Hitchcocka, do jehož tvorby je i celý stylizován.

Hra je slabší, ale seminář GENIÁLNÍ.

Po Gaunerech Tarantinův nejzajímavější a nejdospělejší film. Tentokrát totiž cinefilní exhibice odsunul stranou a soustředil se především na vztahy mezi postavami, které pod jeho ukázněnou režií skutečně dýchají a cítí. Výsledkem je překrásný snímek o stárnutí, o únavě životem a o poslední šanci, které je třeba se chytnout a nepustit. A závěrečná scéna loučení je asi tím nejsilnějším, co dosud Tarantino natočil...

Quentin Tarantino se vykašlal na všechna očekávání a přišel s úplně jinou Nevěstou, s úplně jiným příběhem, s úplně jiným Billem a s úplně jiným filmem. Filmem, který Volume 1 nejen neobhajuje, ale prostě jej nechává být kdesi v pozadí a až na pár detailů si plně vystačí sám o sobě. Tarantino udělal tak velký úkrok stranou, že to musí zarazit snad každého. Nadšené z jedničky trošku zamrzí, že vzduchem už nelétají ruce, nohy, ženské skalpy ani rudé proudy krve z rozťatých krčních tepen. Zklamané zase nadchne, že Tarantino místo chaotické akce přešel k dlouhým vypointovaným dialogům, vypočítanému timingu, absurdnímu humoru a hlavně k všudypřítomnému překvapení, jeho nejsilnější zbrani._____ Volume 2 je filmem nového Tarantina. Toho, který ví... Který ví, že vy víte, a tak na poslední chvíli udělá něco, čím nejen překvapí, ale dokonce vás přesvědčí, že nevíte nic a že byste mu neměli věřit. Fascinující na tom všem je fakt, že o několik málo minut později mu opět podlehnete a opět se divíte, hnusíte nebo smějete, jak vás ten filmový maniak zase dostal._____ Narozdíl od Volume 1, kde své velké vzory jen neuměle a samoúčelně kopíroval, zde jich velmi důmyslně využívá k budování příběhu, v němž černobílá barva není obyčejnou cenzurou a formální napodobení žánru pouze bezdůvodnou hříčkou, kterou tam chtěl mít. Mezi oběma "volume" je propastný rozdíl a není možné, aby fungovaly jako jediný film, protože kromě tváře hlavní hrdinky nemají skoro nic společného. Nevěsta se jménem dostala i emoce, city a charakter. Nečekejte akční scény a krvavé efekty, Tarantino jde pod kůži. Je jiný, trochu jako Bill. Dokáže být okouzlující, charismatický a vtipný, aby vás v tu nejneočekávanější chvíli podrazil a vystřelil vám klidně mozek z lebky.

Viděl jsem to už kdysi, ale teprve teď jsem si uvědomil, jak moc se to podobá Tenkrát na Západě. Nemyslím filmařským rukopisem, velkými detaily během přestřelek a podobně, ale především příběhem, zejména to, jak je celý film naznačována nějaká vzpomínka a během závěrečné přestřelky ji ukáží v retrospektivě celou (nehledě na to, že ta vzpomínka je takřka totožná, jen se pak místo harmoniky připomene hvězdou ;). Nicméně Sam Raimi si evidentně užíval a zkoušel neotřelé postupy, třebaže některé postavy byly možná až příliš nevyužité (různé odlišné charakteristické znaky těch během filmu střílených chyběly, vypadaly jako mrtvoly na porážku, nemohlo nám jich být líto, protože jsme je prostě neznali). Sharon Stone jsem tu westernovou drsňačku moc nevěřil, a když měla být nejnebezpečnější, vypadala spíš komicky (zvlášť když zasouvala kolt do pouzdra poté, co zachránila život Croweovi, to byl okamžik, kdy jsme stejně jako ostatní v baru měli zmlknout a říci "Sakra, na ni bychom si měli dávat pozor!", jenže ona tím akorát dokázala, že tam nemá co dělat.). Nechovala se jako žena, která celý život žije pro pomstu, spíš jakoby se před několika dny po letech městského života rozhodla, že teď se teda jako pomstí. Navíc ta scéna na hřbitově zabila celé finále, protože jsme věděli, kým je, mnohem dříve, než nám to mohl ten velkolepý flashback oznámit, řekli nám toho příliš... Potěšil mě DiCaprio, který opět dokázal, že patří mezi velmi talentované herce a Titanic ho zaškatulkoval jen dočasně. I když teda někdy byl té Stone tak podobný, že jsem v tom klobouku nepoznával, jestli jde opravdu ona, nebo je to on. Rychlejší než smrt má ale tak silnou příchuť nadsázky a přehnané stylizace, že je na to člověk ochoten zapomenout a nechá se unášet tím jednoduchoučkým příběhem, který vypadá jako vypreparované Tenkrát na Západě, kde chybí akorát hlavní postavě pořádná síla osobnosti. Sharon Stone je prostě až příliš křehká a málo odhodlaná, není v ní ani špetka mrazivého nebezpečí mlčenlivého Bronsona, který celý film šel sveřepě za svým cílem a my zoufale chtěli vědět stejně jako Frank, proč to dělá... Ale Raimi holt není Leone a v Rychlejší než smrt se zkrátka pokoušel především o neotřelé zpracování mnoha přestřelek... a to se mu vlastně podařilo.

Jak jsem bondovky zbožňoval a zbožňuji, tenhle seriál mi pil krev od chvíle, kdy se v televizi objevil. A to jsem byl malý kluk. :) Jen ta úvodní znělka byla cool.