animaxis

Muzikály až na několik výjimek nemusím a během prvních 20 minut La La Landu jsem měl pocit, že tento film opravdu nebude můj šálek čaje. Pak se ale začne zápletka mezi dvěma hlavními postavami rozvíjet a hudební čísla už tu mezi sebou mají pauzy delší než 60 vteřin a v tomto bodě už mě film začal celkem zajímat. Celé to tu pro mě táhli právě Ryan Gosling a Emma Stone, kteří jsou pro tyhle role perfektní. Vizuál filmu taky vypadá hezky a závěr... závěr mi prostě sedl. Celkově mi film asi nepřipadá tak skvělý jako většině lidem, co ho viděli, ale přesto se i mně zalíbil.

Lepší scénář, zajímavější zápletka, napínavější akční scény, sympatičtější postavy a lepší hudba než v prvním díle. Druhý díl je v mých očích opravdu velkým zlepšením, který M:II pusunul někam dál. Občas je sice pořád trošku naivní, ale nejspíš o to lepší tu jsou ty akční scény, které mě tu opravdu bavily. Film je taky rozhodně dobře zrežírovaný a výprava je tu taky mnohem "bombastičtější" než v prvním díle. Pochválit taky musím samotného Toma Cruise za jeho kaskadérské kousky. V tomto ohledu je to prostě skvělý herec. Za mě velká spokojenost, větší než jsem čekal.

Tento film disponuje především silným emotivním příběhem, na který místy nahlíží buď vážně, nebo s použitím hodně černého až morbidního humoru. Každá postava tu vlastně k danému vážnému tématu z různých důvodů přistupuje jinak, což dělá film velmi zajímavým. Z mého pohledu se ani nejedná o krimi jako spíš o drama jako takové, protože přeci jen Tři billboardy za Ebbingem, Missouri nejsou ani tak filmem o té kriminální stránce věci jako spíš o stránce lidské.

Začátek filmu a vlastně celá první polovina na mě působila prostě hloupě. V první minutě mě "zaujalo", že se jedná o tak vysokorozpočtový film a přitom tu vizuální efekty vypadají tak odfláknutě. Děj hned ze začátku působí chaoticky. Najednou jsme jako diváci vtaženi do celkem velké mytologie tohoto světa, kterou ale mimo Amazonek z Wonder Woman vůbec z dřívějška neznáme a tento film ji nám ani moc nevysvětlí. I hlavní postavy působí zpočátku tak nějak nevýrazně (především Ben Affleck se podle jeho výrazu během natáčení asi dost nudil) a o plochém SGI záporákovi ani nemluvím. Ale druhá polovina filmu už mi tak špatná nepřišla. Najednou tu nečekaně začal fungovat humor, většina postav mi začala být sympatická a i přes klasické digitální finále (jak dlouho je to ještě asi v DC bude bavit?) jsem se celkem bavil. Ve výsledku si tedy říkám, kde se stala chyba v té první polovině, protože teď mám pocit, že Justice League přece jen mohl být nadprůměrným filmem. Sice to tedy mohlo dopadnout o dost lépe, ale musím říct, že teď jsem zase zvědavý na další filmy z tohoto světa, což jsem po pro mě absolutně debilních filmech Suisice Squad a Wonder Woman už neočekával.

Skrytá hrozba v sobě rozhodně měla velký potenciál ohledně probádání událostí, které předcházely Nové naději. Možností bylo opravdu mnoho a výsledek nejspíš mohl být o dost lepší. Celý film mi dost kazí až přehnaně dětské pojetí, které je tu znát mnohem víc, než v původní trilogii. Scénář většinou není zrovna moc dobře napsaný, i když si myslím, že to je částečně způsobeno právě tím, že tento díl je opravda (i když je mi záhadou proč) určený spíš pro mladší publikum. Audiovizuálně to je dobré, ale tak nějak musím pominout chvíle, kdy se tu vizuální efekty snaží předvést natolik, že to působí zbytečně a příliš okatě, nebo když herci poněkud zvláštně reagují na okolnosti okolo sebe kvůli zelenému plátnu. Herecké výkony jsou tu dobré třeba ze strany Natalie Portman nebo Iana McDiarmida, ale většina herců se tu nemůže moc předvést kvůli tomu, že se scénář příliš dopodrobna nevěnuje jejich postavám. Bohužel mám prostě pocit, že tento díl nemusel být až tak dětsky laděný a právě na úkor toho tu zůstává nezodpovězených mnoho "dospělejších" otázek ohledně světa Star Wars, které musejí být zodpovídány v knihách nebo animovaných seriálech a ne přímo ve filmech. A to lze považovat za chybu.

Celkem vtipný krátký film o tom, co se dělo s hercem Trevorem Slatterym po událostech Iron Mana 3. Mohu ho doporučit především ze dvou důvodů. Zaprvé, pokud se vám Trevorova postala líbila už ve zmíněném filmu, nebo zadruhé, pokud máte aspoň malé ponětí o tom, kdo je v komiksech Marvelu skutečným Mandarinem ;)

Jako životopisný film je American Made zpočátku celkem zábavný. Má rychlý spád, diváka dokáže docela šikovně vtáhnout do děje a samotný Barry Seal v podání Toma Cruise působí docela uvěřitelně. Mě osobně ale už začala ztrácet druhá polovina filmu, ve které přibylo hluchých míst a ve výsledku jsem zjistil, že mi na hlavních postavách zase tak moc nezáleží jak by asi mělo. Rozhodně se nejedná o špatný film, ale moc dlouho vám v paměti nejspíš taky nezůstane.

Lady Bird je příjemný film, který na mě napůsobil podobně jako loni Paterson. Oba tyto filmy si vzaly víceméně obyčejné téma a vytvořili z běžného života něco moc hezkého s pěkným poselstvím. V případě tohoto filmu se mi možná nejvíc líbil konverzační humor, který se tu většinou objevuje z ničeho nic. Většinou jsem se mu opravdu zasmál nahlas, ale asi se najdou i tací, kterým to moc vtipné připadat nebude. Dobré tu jsou i herecké výkony, kdy jsem na hlavní postavy nemyslel ani v nejmenším jako na herce, ale opravdu jako na skutečné osoby. Dobré je i časování filmu, protože několik zásadních věcí se tu často stane během pár vteřin, přestože jiné filmy by se tomu věnovaly třeba půl hodiny. Film má tedy sice jen hodinu a půl, ale vejde se sem toho opravdu hodně. Jinak ve mě ale Lady Bird nezanechala žádný hluboký dojem a popravdě mi ani nepřipadá moc speciální, protože filmů s podobnou tématikou se v posledních letech vynořuje čím dál víc. Rozhodně je to ale dobrý film.

Asi to bude jen mnou, ale Matka mi opravdu nesedla. Zezačátku mě i docela bavilo hádat, která scéna nebo obraz má co symbolizovat popřípadě co je symbolismus a co se děje doopravdy. Postupně ale film začíná být čím dál doslovnějším (ve zkratce film symbolizuje vztah mezi přírodou, bohem a lidmi, což je pro mě trochu zklamání, protože to už tu bylo milionkrát) a to, co mi na něm nejdřív přišlo docela dobré, se ve druhé polovině filmu změní v orgie psychologického teroru, které na mě působily absurdně, nevkusně a... už ani ne moc lidsky, když to mám tak říct. Chápu, že právě to byl možná účel, ale tohle už je na mě asi trochu moc. Pokud se tímto filmem autorovi podařilo vyjádřit něco ze sebe, tak jen dobře. Jen pro mě už tohle asi moc není.

Mě osobně Black Panther příjemně překvapil. Trailery lákaly hlavně na tunu akce. Ta tu sice je, ale ten zbytek mi přišel rozhodně zajímavější. Země Wakanda ve filmu vypadá opravdu nádherně a zapůsobila na mě možná stejně dobře jako Asgard v prvním Thorovi. Atmosféra Afriky je tu hmatatelná a její starobylé kouzlo v kombinaci s moderní technologií působí přinejmenším zajímavě. Hlavní postavy tu většinou mají dokonce hloubku a musím říct, že v tomto filmu se musejí vypořádat s mnohem závažnějšími tématy, než většina ostatních členů MCU. Dokonce i záporák je tu opravdu dobrý, bohužel tu objektivně dostal příliš málo prostoru. Film je rozhodně i hodně politický, ale zrovna způsobem, který mi sedl. Jako negativum bych tu viděl humor, který byl místy v pořádku (hlavně sourozenecký mezi T'Challou a Shuri), ale jindy tu prostě příliš nefunguje. Tón tohoto filmu je rozhodně spíš vážný a myslím, že pokusy o humor tu trochu kazí atmosféru, přestože v jiných MCU filmech většinou fungují. Dále bych ještě vyzdvihl kombinaci klasické filmové a africké hudby a rapu. Celkově jsem rozhodně spokojen.