animaxis

Koncert Rammstein na Madison Square Garden jsem viděl a rozhodně ho považuji za velmi povedený a zábavný i na domácí sledování. Nicméně tu budu komentovat spíš dokument Rammstein in Amerika. Jak napovídá název, není snímek o Rammstein jako takových, ale spíše o Rammstein z pohledu amerických fanoušků, hudebníků a producentů. Kapela jako taková tu mluví především o tom jaký na ně měla Amerika vliv, ať už pozitivní nebo negativní. Samozřejmě tu nesmí chybět záběry z koncertů nebo části klipů. Obsahově je dokument zajímavý a jakožto někdo, kdo Rammstein už nějaký ten rok poslouchá, jsem se o nich dozvěděl i mnoho nového, což je asi největší plus tohoto filmu. Rozhovory s jednotlivými umělci nebo producenty už tak zajímavě natočené nebyly, ale na druhou stranu asi není moc jiných způsobů jak tuto část v jakémkoliv dokumentu natočit originálně (za zlatou výjimku považuji "Super Dooper Alice Cooper"). Celkově bych řekl, že snímek je natočen dobře, je zajímavý a především v něm jsou Rammstein v plné parádě. Co víc si jejich fanoušci mohou přát?

Začátku filmu jsem se trochu lekl. Bylo vidět, že se do něj tvůrci snažili přidat humor, který nebyl vyloženě špatný, ale ani moc povedený. To ale naštěstí pro mě moc dlouho netrvalo. Jakmile se expres rozjede, atmosféra až na malé výjimky zvážní a já jsem si samotný případ v napětí užíval. Přestože ve filmu je akce naprosté minimum, má rychlé tempo. Postavy jsou zde zajímavé, dokonce i Poirot mi tu připadal o něco lidštější, než v předchozích filmech. Stísněný prostor vlaku navíc působí dojmem, že v něm při sledování filmu opravdu jste spolu s ostatními cestujícími. Za velké pozitivum považuji i fakt, že jsem dopředu nevěděl, kdo je vrahem a po celou dobu jsem mohl hádat. Měl bych také zmínit povedenou hudbu, která tu sice nezní příliš často, ale jako doprovod funguje jak má. Herecké výkony tu jsou skvělé, což se od takového obsazení dalo čekat.

Zaprvé musím říct, že tvůrci snímku si na zfilmování vybrali opravdu dobrou povídku. Myslím, že Whisperer in Darkness je jedna z nejlepších Lovecraftových povídek na zfilmování. Černobílé provedení ve filmu není špatné a podobně jako u The Call of Cthulhu mu dodává atmosféru. Kladem také je, že tento film už ale narozdíl od jeho předchůdce není němý, protože sem by se to už určitě moc nehodilo. Dějové provedení je tu hodně dobré a u pár scén už jsem si říkal, že tak nějak by mohlo vypadat i provedení na stříbrném plátně. Hudební doprovod se tu velmi povedl a už od začátku mě z něj mrazilo. Herecký výkon hlavního hrdiny tu je skvělý a přesně vystihl podstatu Willmarthovi postavy. Dobrá je tu i kamera, filmové triky už jsou na tom o dost hůř, ale to byl nejspíš účel (u mozků jsem se vyloženě zasmál). Nicméně si nemůžu pomoct a mám pocit, že by to opravdu chtělo zfilmovat nějaký Lovecraftův příběh s použitím velkého rozpočtu. Jsem rád aspoň za toto, ale i tak to moji touhu po pořádném lovecraftovském filmu neukojilo. Nakonec ještě musím pochválit druhou polovinu filmu, která v povídce v podstatě pokračovala a musím říct, že docela dobře. Také vztahy mezi jednotlivými postavami tu byly dobře napsané, což je velké plus, protože zrovna tohle nepatřilo mezi Lovecraftovy silmé stránky.

Co se Lovecrafta týče, tak bych se možná nebránil tomu, kdyby byl na motivy jeho povídek čas od času natočen nějaký film nebo seriál. To se ale zatím neděje, tak jsem byl zvědavý, jak dopadl tento snímek a nakonec jsem s ním spokojený. Vše podstatné z povídky Volání Cthulhu tu je a ve výsledku působí film docela věrně. Kombinace Lovecrafta a hororu jako z 20. let má něco do sebe a místy má tento film tu pravou mrazivou atmosféru jak postupně odkrýváme tajemství něčeho tak prastarého jako je kult Cthulhu. Tento film je pro mě příjemným překvapením.

Thor: Ragnarok v první řadě sází především na humor, takže z něj předem neočekávejte žádný emotivně vysilující zážitek. Marvel ale většinou umí použít svůj styl humoru dobře a se správným načasováním a to o tomto snímku extra. Celé kino včetně mě se smálo skoro každou minutu a musím říct, že hlavní i vedlejší postavy tu předvádí jednu povedenou hlášku za druhou. Do toho všeho skvěle pasuje záměrný retro styl vizuálu i hudby, který je laděn především do osmdesátých let. A ano, musím říct, že jsem dnes poprvé viděl film od současného Marvelu, jehož soundtrack si budu pamatovat! Děj jako takový není nijak vážný, vše tu opravdu sáží spíše na odlehčenou atmosféru. Kdybych to věděl dopředu, asi bych začal být skeptický, ale ve výsledku přiznávám, že se mi to tu líbilo. Herecké výkony jsou zde skvělé jako v každém díle Thora a herci si natáčení očividně opět užili. Za mě je tedy Thor: Ragnarok jeden z nejpovedenějších filmů z tohoto Marvel světa a všiml jsem si tu jisté originality aspoň v jeho stylu. Thor tedy i nadále zůstává spolu se Strážci galaxie mým favoritem a už jen kvůli spoustě skvělých hlášek (Loki a Hulk) a asi nejlepšího možného filmového použití skladby "Immigrant Song" od Led Zeppelin se na Ragnaroka rád podívám znovu. Opravdu příjemný film.

Na film jsem se podíval bez jakéhokoli vědění, o čem má vlastně být. Během prvních pár minut jsem si říkal, že to bude kravina, ale jak na scénu nastoupilo "to děcko", začal jsem se bavit. Vtipy tu nejsou trapné (což u čeké komedie opravdu musím pochválit, tohle se tu často nestává) a vztahy mezi jednotlivými postavami jsou dokonce dobře vybudované. Samotný děj je odlehčený, přestože místy může působit i trochu vážně. Ve výsledku se ale jedná o celkově nenáročný film, který řadím mezi ty lepší z našich končin.

První polovina Pasažérů se mi líbila. Za prvé se jedná o celkem zajímavý nápad a Chris Pratt mi tu byl ve své roli sympatický. I reakce na situaci zahrál přirozeně. Místy sice byl v pořádné depresi, ale zároveň si vymyslel mnoho způsobů zábavy. O to zajímavější díky tomu bylo ho sledovat a myslím, že většina filmu stojí právě na něm. Později na scénu nastupuje i Jennifer Lawrence, která mi tu překvapivě taky připadala dobrá a už v ní možná vidím nějaký ten herecký talent, který jsem v Hunger Games prostě nějak nepochytil. Vztah mezi nimi tu byl vybudovaný dobře, doslova v dobrém i ve zlém. Během druhé poloviny filmu se ale začíná sázet především na napětí, které se sem v podstatě "vetře" a měl jsem pocit, že je tu jen, aby film uspokojil i diváka, který má rád akci. To by samo o sobě nevadilo, ale to napětí tu není vybudováno nijak originálně a navíc se tu najde hodně klišé, pro jistotu i dvou stejných za sebou. Úplný závěr ale taky nebyl špatný a proto vnímám Pasažéry jako menší nadprůměr. Podívat se na tento film rozhodně není na škodu.

Blade Runner 2049 mi dopřál možná můj zatím nejlepší kino zážitek. Po zvukové i vizuální stránce se jedná o prakticky dokonalý film. Už jen to způsobilo, že jsem byl od začátku vtažen do této ponuré budoucnosti, která je pro Blade Runnera tak typická. Jedním z důvodů, proč jsem šel do kina bylo očekávání dalšího podivného zážitku, který jsem si odnesl z prvního dílu. 2049 je také zvláštně natočený a rozhodně se nejedná o film pro běžné publikum, přesto je ale zvláštní úplně jinak než první díl. Děj tu má určitou hlubokou myšlenku, postavy jsou dobře napsané a opravdu mi na nich záleželo i přes chladnou atmosféru, lokace působí snově a to celé umocňuje ta odevšad se ozývající skoro až nadpřirozená hudba. Při vzpomínání na film musím říct, že je sestaven opravdu mistrovky a i když mu nejspíš budou mnozí něco vyčítat, pro mě je rozhodně výjimečný a rád na něj budu vzpomínat i dál. Opravdu bych se nedivil, kdyby se mi promítal i ve snech.

Nové Mumii jsem zpočátku důvěřoval a byl jsem na ni zvědavý. Nakonec ale musím říct, že i když moje očekávání přece jen nebyla až tak velká, jsem trochu zklamaný. Díky atmosféře trailerů jsem se těšil na Mumii, která bude o něco hororovější a možná přinese i něco nového. A výsledek? Film má bohužel úplně jinou atmosféru. Není moc záhadný ani hororový, spíš se místy snaží o trapný humor, který mi tu absolutně nesedl (Cruise se sem absulutně nehodí a Jake Johnson). Akce není nic moc, i když jsem na jednu stranu neměl ani pocit, že se jí sem snaží napcat až příliš. Zajímavá mi tu přišla sama Ahmanet, ale mám pocit, že tu moc prostoru ani nedostala, přestože jistý potenciál v sobě měla. Myslím, že mohla být jako postava i mnohem psychologicky výraznější, ale skutek utek. Zážitek z filmu mi tu navíc opět kazila snaha o vytvoření univerza (kdy už to skončí?). Kdyby se film opravdu zaměřil na Ahmanet a necpal by sem i Jekylla, bylo by to nejspíš mnohem lepší. Koneckonců, film může být počátkem univerza i bez odkazů na budoucí filmy, nebo se už na to snad zapomnělo? Takhle se bohužel jedná o slabší průměr.

Po zhlédnutí se nemůžu ubránit myšlence, že na další novodobé filmy od DC se už snad ani nebudu dívat. Celá Wonder Woman působí hrozně nuceně ostatně jako celé DC univerzum. Děj je nezajímavý, hloupý a místy je navíc až absurdní v tom, že opakuje všechny špatné aspekty předchozích filmů a opět na to debilní a zbytečné CGI vyvrcholení dává většinu peněz z rozpočtu. Samotná Wonder Woman je bohužel trapná a z celého filmu je nucená snad nejvíc. Před premiérou filmu kolovaly zvěsti, že se konečně jedná o dobrou ženskou akční hrdinku. Za prvé nevím, jestli autoři těchto žvástů nezaspali posledních 40 let a za druhé, ona ani není dobrá. Občas byla šance, že nějaká scéna bude působit stylově, ale pokaždé se to absolutně posralo, takže z toho nic nebylo. Přímo fastinující je ale fakt, že tyhle filmy DC točí opravdu jen proto, že chce napodobit úspěch Marvelu. Popravdě už u úvodní znělky toho filmu jsem si řekl, že opravdu hodlá jet jen jako přes kopírák, akorát s mnohem hůř napsanými postavami a klišé stokrát většími a častějšími než jaké jsou u Marvelu. Kravina, které ale dávám pořád aspoň 2*, protože je to pořád o třídu lepší než Suicide Squad.