Faramir

Jak by svět byl krásný, kdyby každý člověk ráno, když potká jiného mu nějak pomohl - udělal dobrý skutek... a po každé, když někdo pomůže jemu - třebas jen úsměvem ve vhodnou chvíli, to poslal dál tj. obdaroval takto prvního dalšího, kterého potká... Bohužel takhle to nefunguje - jak říkala jedna moje spolupracovnice, když jsme jednou po ránu (již poněkolikáté) našli vypáčené dveře naší šatny: "Svět je sice krásnej, ale lidi jsou k...." (Jako bytostný optimista k tomu dodávám pouze: "naštěstí jen někteří").

Rozhodoval jsem se mezi 3 a 4*. Nakonec jsem se přiklonil k vyššímu hodnocení díky hereckému výkonu Al Pacina, kterému jsem opravdu věřil, že 28 let seděl... A na závěr ještě hláška, která se mi líbila: "Já za peníze nechodím." - " My ti taky žádný peníze nedáváme..." :-)

(Spoiler) Constantin je jediný člověk, pro kterého si chce pán pekla přijít na Zemi osobně. A když se tak nakonec stane, zjistí satan, že ani jeho ďábelská moc a síla nic nezmůže proti síle a moci lidské lásky a sebeobětování. Ať se děje cokoliv, pravá láska vydrží, skutečná láska věří, opravdová láska má naději a nakonec zvítězí nad vší zlou mocí.

Ve válce se dá bojovat různými způsoby, do druhé světové se na obou stranách zapojil i film. Malá bitva se může odehrát i v nočním baru, nebojuje se však zbraněmi, ale zpěvem. Jsou hymny melancholické, kde se občané zamýšlejí nad krásami své země a jsou hymny bojové, které volají: "Občané do zbraně!" V době, kdy byl film natočen ještě nikdo netušil jestli zvítězí "děti vlasti" (enfants de la Patrie) anebo ti jimž byla otčina "nade všecko na světě" (Über alles in der Welt). Výsledek malé bitvy ve filmovém baru nakonec správně předpověděl i výsledek velké války ve skutečném světě. "Play La Marseillaise! Play it!" https://www.youtube.com/watch?v=kOO9GsiMb1g

Zatím pouze volně: "Ale Maggie a John se už milovali v každé místnosti jejich bytu..." "No, jo ale my máme podstatně víc pokojů..."

Krásná pohádka, ale v reálu si už hodně lidí myslelo, že přechytračí čerta a nakonec to s nimi špatně dopadlo... Proto je třeba si spolu J. Cimrmanem (viz jeho stať v časopise Doutnák) povzdechnout, naše pohádky klamou: ve skutečnost hloupý Honza nedostane princeznu za ženu a člověk bez pomoci nepřechytračí ďábla.

Umět to tak, jako Lucius (vynikající mladý Josef Vinklář), když na něj volají dvě nebo tři ženy, se rozdvojit nebo roztrojit. to je to, co bych si často přál... jen bych za to asi musel upsat duši ďáblu, a to opravdu nechci.

Být jen levá ruka Páně - jak ponižující (v některých zemích je dodnes neslušné, cokoliv podávat druhému levou rukou, protože je nečistá - provádí se jí jistý hygienický úkon...). Na každém osobně záleží jestli si vybere být poslední v nebi a nebo první v pekle, které dává tak lákavé nabídky. Ale první místo je jen klam, protože peklo má jen jednoho pána, a ten se o moc nedělí!

Nejen Dr. Jekyll, každý z hrdinů, potažmo každý, z nás má svého pana Hyda (nebo Mr. Hydea, chcete-li). Jsou věci, které dáváme rádi světu na odiv, jsme za ně chváleni a jsme na ně patřičně pyšní. Jsou věci, které máme zastrčeny někde hluboko pod postelí pečlivě zabalené, tak jako obraz D. Graye. Sami se jich bojíme - bojíme se na ně byť jen pohlédnout, co kdybychom zjistili, že všechna naše krása, je pouhý škvár... (Za to, že mě film vyprovokoval k této úvaze, přidávám 5. hvězdu...)

Byl jsem jednou v kotli jako divák, a tak trochu vím, jak to fungovalo....