MickeyStuma

Lidstvo se chystá na cestu na Mars, což je další a daleko větší výzva, než byla cesta na Měsíc. Závažných a nebezpečných situací během cesty může být více než dost a tak je potřeba se na všechno dokonale připravit. A jak jinak, než simulací vesmírného dlouhodobého letu, při kterém i nemožné může být možné. Vlastně je to takový sociologický experiment sledující psychologickou zátěž vesmírného letu, který ukáže, jak si kandidáti na cestu poradí s nečekanými událostmi na lodi. Že je kabina umístěna podzemí má svůj smysl. Evokuje to daleko větší autentičnost. Lidská mysl dokáže být nesmírně mocný nástroj. A v takovém prostředí se mohou okolnosti rychle změnit.  Tato zkouška je nejrychlejší cesta ke skutečnému letu. No, a že se mentální stav posádky bude zhoršovat je více než jasné. Otázkou je, jestli to celé bude jasné i divákovi. Ten na celé dění může koukat stejně nechápajíc, jako ti vesmírní adepti v příběhu. Sehrané je to tak autenticky, že nikdo v podstatě neví která bije. Celé je to natočeno realisticky, takže je vše bez monstrózních vizuálních CGI efektů a byť se ve venkovním prostředí zvýrazňuje až hororová atmosféra, netlačí se nijak na pilu, takže vše skutečně vypadá velice amatérsky. Je to hodně o diváckém vnímání daných skutků a probíhajících věcí. A právě to je celé tak jednoduché, až je to složité a pokud se divák na konci snímku tváří stejně nechápajíc jako oba protagonisté ve snímku, v podstatě snímek splnil svůj účel. Není nad to, pohrát si psychologicky i s divákem. A to nebývá zase až tak často.

Během čtyřicátých let minulého století žije v pěstounské rodině v Missouri mladý Huck Finn. Po únosu svým opilým otcem uteče, připojí se k uprchlému otrokovi Jimovi a společně plují na voru po řece Mississippi někam do země, kde není otroctví. A zažije dobrodružství, o jakém se mu ani nesnilo. Kdo by neznal slavnou dětskou postavičku od Marka Twaina, který je filmaři neustále přitahován. V této adaptaci si ho s chutí zahrál tehdy dvanáctiletý Elijah Wood a jak je na výsledku vidět, natáčení si užíval. Příběh je úsměvný, nenáročný, vřele odpočinkový. Jedná se o velice živý dobrodružný snímek s komediálním nádechem, ve kterém každá minuta vyznívá, jakoby se vůbec nebrala vážně. I tak se najdou v ději smutné části, což je vlivem knižní předlohy přirozené, avšak po divácké stránce nijak zvlášť nezasáhnou. Jako rodinný film je snímek skvělý, hlavně pro dětské diváky velice vhodný. Scénář byl velice dobře promyšlený a režisér Stephen Sommers vše po vizuální stránce velice dobře podchytil. Jako obvykle i tentokrát platí, že každá adaptace má své úskalí a přirozenost, a tak záleží jen na divákovi, které dá přednost. Tato si pozornost jistojistě zaslouží.

Skupina teenagerů se snaží zachránit své město před invazí severokorejských vojáků. A tím je řečeno vše. Ano, jedinou větou se dá odříkat celý děj. Amerika je opět napadena, tentokrát severokorejskou armádou. Jedná se o remake původního snímku z roku 1984 a nebo ne? Jak se to vezme. Svádí k tomu účast studentů, ale to je asi tak vše. Prvních deset minut to vypadá na běžný teenagerovský příběh, ale když z ničeho nic z nebe začne padat horda parašutistů a objeví se první mohutné výbuchy, rázem je všechno jinak. Nastupuje nonstop akce, která nenechá vydechnout a která se zastaví až těsně před závěrečnýma titulkama. A jeden nestačí zírat, jak se náhle z obyčejných studentíků stanou takřka profesionální žoldáci. Vlastně tu už chybí jen Chuck Norris, který si něco takového také vyzkoušel v roce 1985 ve snímku ´Invaze do U.S.A.´ Je to prostý akční videofilm, jakých jsou tucty. Nejedná se tedy o první případ, kdy se na skvělý film navázalo akčním rošambem takřka bez rozmyslu. Tak co s tím? S původním snímkem je to prostě neporovnatelné. Děj žádný, jen střelba, výbuchy, zase střelba a zase výbuchy. Jako nemilosrdný akční videofilm, u kterého se nepřemýšlí, se to dá divácky zvládnout. Proč, z jakého důvodu a co tím vlastně chce kdo dosáhnout není centrem diváckého zájmu. Akční fandové tu mají doslova žně. V rámci dějství a nějakého zájmu, bohužel.

Dalo by se tvrdit, že byl snímek v roce svého vzniku asi nejzábavnějším filmovým počinem. Komedie s prvky parodie a grotesky směřující ke kritice událostí v Jižní Americe svými absurdními situacemi a obrazy kupodivu nestárne a svou obrazovou výřečností a hereckým talentem spojené s dokonalou improvizací dokáže pobavit i v dnešní době. Politická naivita je dobře trefená do černého. Dialogy a gagy jsou brilantně sehrány do své čistoty přímého humoru právě ve spojení s absurdním světem. Pro někoho se může zdát dohromady celá stopáž zase naopak až moc ukecaná, ale na druhou stranu to má svůj smysl v rovnováze s groteskními gagy. Nebude to snímek pro každého, což je přirozené, ale jedná se o typický film Woodyho Allena v celé podstatě své zábavnosti. Asi největší perličkou je přítomnost Sylvestera Stalloneho v roli chuligána v metru. Když si vezmeme jaké snímky měl v této době za sebou, jedná se u něj skutečně o úctyhodný herecký výkon.

John Woo a jeho pátý snímek na americkém kontinentě a druhý televizní, do kterého tentokrát angažoval do hlavní role Doplha Lundgrena, který si tak okusil roli, kterou se v několika dřívějších snímcích Johna Woo pyšnil jeho kmenový herec, Chow Yun Fat. A jak je vidět, sedla mu jako ulitá. Scénář je přesně takový, jaký John vždy v Hongkongu vyhledával. Hlavní dějová linka je jednoduchá a jasná, a je doplněna o plnohodnotné vedlejší motivy, které do příběhu dobře pasují a dodávají ději nový rozsah. Co se týče citových motivů, nijak zvlášť se na pilu netlačí, ale v Johnově režii i tak mají své nezastupitelné kouzlo. John Woo opět ukázal, co znamená jeho tzv. krvavý balet. Protože se jedná o snímek ryze televizní, musel se držet na uzdě, ale i tak jsou akční scény přesně v jeho pojetí úchvatné. Na televizní rozpočet se Johnovi podařilo nemožné. Jedná se o vynikající zábavný akční televizní snímek v hongkongském stylu, při kterém si fanoušci Johna Woo užijí své.

Amerických superhrdinů je tolik, že je ani my ještě všechny neznáme. Ale co ruští? Ano, i v Rusku se sem tam nějaký najde. Jednoho takového představuje tento nenáročný snímek, který sice krapet budí úsměv, ale jinak na Rusko vcelku dobrý. Pozor, neplést si to se snímkem z roku 1986 ´Černý přízrak´, kde se ve své roli mstil Charlie Sheen. I když čert ví, jestli se zrovna u tohoto snímku ruští tvůrci neinspirovali, co se týče toho auta. A během sledování snímku nejeden divák pozná, že nezůstalo jen u toho. Příběh obsahuje spoustu rozpoznatelných motivů z amerického Supermana a Spidermana. Nic proti ničemu, inspirace mnohdy bývá přínosná, ale tady je to okopírování až přehnané. Týká se to i hlavního padoucha a jeho vrtu do země kvůli diamantům. No nic. Snímek má značně jednoduchý scénář, avšak v rámci dobrodružného superhrdinského žánru je natočen na Rusko vcelku přínosně. Být to snímek americký, byla by to naopak pohroma. Použít zrovna starší mohutné Volvo k superhrdinským kouskům je vskutku odvážný nápad. K Rusku tato značka prostě patří, ale v akčních scénách skutečně působí úsměvně. Ale co, jak se z děje dozvíme, takové auto má i Putin, tak o co vlastně jde. Máme tu tedy ryze ruskou společnost, ale viditelně v americkém pojetí. Ani ruské bonbony tu nikdo nekonzumuje. Hm… Příběh je krásně plynulý, působivý, zamilovaný a znova, ohledně Ruska i zajímavý. Kazit si podívanou předvídavostí vlivem známých amerických předloh je sice neopomíjitelné, ale na druhou stranu i zbytečné, neboť filmový zážitek je to, o co tu jde především. A ten se jinak dostaví.

Mladík Ryan obdrží hovor na mobilní telefon od starší ženy, která tvrdí, že byla unesena. Ryan samozřejmě tomu z počátku nevěří, ale netrvá dlouho a je přesvědčen o plné pravdivosti. A hon o čas může začít. Napínavý thriller nepostrádá nic na své žánrové zábavnosti. Příběh postavený na telefonním hovoru není žádnou novinkou, a však proč nevymyslet další rozličný příběh plný honiček, přestřelek, zoufalství, naděje a humoru na odlehčení? Debutující scénárista Chris Morgan si s námětem poradil dobře, čímž si otevřel dveře především pro sérii ´Rychle a zběsile´ od třetího snímku. Ryze popkornový filmový počin v plné parádě a podle toho je třeba k tomu přistupovat! Vážně ještě někdo v takových filmech hledá realitu? Už ve třetí minutě se vše patřičně rozjede a zastaví se až těsně před závěrečnými titulky. Napětí se drží po celou stopáž, což je hlavně vlivem faktu, že děj jedinkrát neodbočí jinam a nezdržuje dějovými zbytečnostmi. Snímek jednoduchý, ale divácky účinný.

Postapokalyptický snímek ze 70. let svým nízkým rozpočtem plně odpovídá televizní produkci. Námět o dění po nějaké záhadné a smrtící události se používal skutečně vcelku hodně a nejinak je tomu i dnes. Máme tu motiv o přežití, zmínku o atomovém výbuchu a radiaci, výpadek elektřiny a typický naivní optimismus. Lidé se tu změnili v bílý prášek a zůstalo po nich jen oblečení. Málokdo bude vědět, že tento motiv se objevil už v roce 1968 v epizodě ´Sláva Omegy´ v televizním seriálu ´Star Trek´. Snímek vůbec cituje mnoho motivů ze starších sci-fi filmů, ale vlivem nedostupnosti na českém trhu něco takového dnes bude málokomu něco říkat. Důvěryhodný příběh je sice jednoduchý, avšak velmi účinný. Scénář je napsán stylově bez nutnosti vymýšlet speciální efekty a na filmové zpracování postačilo minimum herců. Příběh má dobré tempo a žánrově se ničím vymyká. Televizní low-budget klasika, která se ani dnes nemá za co stydět. Sice může samotný konec připadat podivně, ale to je jen tvůrčí úmysl ponechávající myšlenku na divákovi.

Jak je tímto snímkem vidět, akční dějová šablona dle filmové pecky ´Smrtonosná past´ je stále ještě v kurzu. Když si to zrekapitulujeme, tak Bruce Willis se coby John McClane teroristům postavil nejdříve v mrakodrapu (1988) a později na letišti (1990). V roce 1992 si něco takového zkusil i Steven Seagal a to snímkem ´Přepadení v Pacifiku´, kde se postavil teroristům jako kuchař a elitní vojenský specialista Casey Rybak na válečné lodi a i u něj se jednalo o naprostý vrchol jeho herecké kariéry. A přišel rok 1995 a snímek ´Náhlá smrt´, kde se pro změnu na hokejovém stadionu vydováděl Jean-Claude Van Damme v roli hasiče pod jménem Darren McCorde. (McClane - McCorde. Náhoda?). To už sice takovou peckou nebylo, ale dejme tomu. Dalo by se pokračovat, ale tady se už zastavme. Snímek ´Final Score´ (Finální skóre) je totiž tomu Van Dammovýmu podobný jako vejce vejci. Jen se hokejový stadion zaměnil za fotbalový, jiná záminka teroristů a hlavní hrdina nejde na stadion se svým synem, jako Van Damme, ale se svou neteří. A onoho hlavního hrdinu si s vervou sobě vlastní tentokrát s chutí zahrál Dave Bautista, jako Michael Knox coby bývalý voják s bojovými dovednostmi. Dějová šablona je tedy ještě jednou naprosto stejná a tím by se dalo skončit. ´Final Score´ vs. ´Sudden Death´ Který je lepší a který horší? Těžko říci. ´Sudden Death´ je snímkem své doby a ´Final Score´ se k tomu jen vrací. Takže se jedná o pouhopouhý filmový styl staré dobré akční práce 90. let, což znamená zcela bez monstrózních CGI efektů, jaké jsou v dnešní době obvyklé. Ne, o špatný akční film se v žádném případě nejedná. Jen připomíná svým vyzněním dávné časy 90. let. A na tom přeci nic špatného není.

Youyin Wu tímto snímkem naprosto ohromil a ukázal světu, že má skvostný tvůrčí potenciál. Příběh napsal v podobě knihy, kterou upravil do scénáře a sám si snímek dokonce i natočil jako svůj debut. Romantické drama z určitou pohádkovostí z prostředí Antarktidy by se dal zařadit mezi trosečnický žánr, velmi honosně se přibližující až k artu. Čtyři lidé v letadle ztroskotají vlivem silné bouře v ledové pustině, z nichž přežijí jen dva. Wu Fu Čchun a Ťing Žu, která je navíc zraněná. Nenáročný děj sleduje jejich počínání ve snaze přežít a dovolat se pomoci. Že mezi nimi vznikne milostný vztah už nepřekvapí. A tak sledujeme Wu Fu Čchunga jak bojuje s nástrahami a pastmi ledového světa, zatímco Ťing Žu je zatím v jakémsi srubu a šetří se. Nervydrásající scény tu nejsou, ale určité napětí nechybí. Strávená doba v ledové pasti činí 75 dní, což na takovém člověku ledasco zůstane. Protože má příběh romantickou atmosféru, obzvláště na konci jsou nádherné rozpravy obou protagonistů. Celé to dopadne jak to dopadne a tak je možné, že leckteré divačce snad u toho i nějaká ta slzička ukápne. Snímek skutečně nádherný, a tak se se dá říci, že čínské kinematografii se opět něco výjimečného povedlo. Milostný příběh byl už na mnoha místech, ale v oblasti Antarktidy asi poprvé.