MickeyStuma

Typická segalovka, jehož námět by se dal tradičně okomentovat po švejkovsku. Unesly jste dívku, tak tady máte přes držku. Steven Seagal opět nezklamal. Dějová linka je už tedy předem známá. Snímek začíná nejdříve akcí, kdy je nám názorně ukázáno, co že je hlavní postava, právě ztvárněná Stevenem, zač a pak děj pokračuje jeho současným životem někde v asijské zemi, tentokrát jako vyhledávaný lékař. A když je požádán o záchranu unesené dívky, což předpokládaně nejdříve odmítne, dá dohromady starou partu a nastane řežba. Mezi tím neustále moudré filozofování a jeden moralizační proslov o stavu současného lidstva na konec. No, a je to. Takže skutečně nic nového pod Sluncem. Jeden rozdíl tu ale přeci jen je. Během natáčení se viditelně sázelo na dokonalost. Takřka umělecká kamera ve spojení s výtvarnou stránkou každičké scény snímek téměř sklouzává až do končin artových počinů. I cákance krve působí jako artový obraz. Barvy září svou obrazotvorností, prostředí je ve spojení s psychologickým projevem dané scény, soundtrack působí relaxačním dojmem. Akční scény typicky segalovsky drsné a jako obvykle je v určitých kratičkých záběrech poznat Segalův dvojník. Takže se v podstatě jedná o současný segalovský filmový standard, jen vizuálně jinak natočený.

Druhý snímek o slavném ďábelském komiksovém motorkáři už vypadá jinak, ale přeci jen ještě poněkud nevalně. Speciální CGI efekty dokonalé, scénář prostý, rychlejší tempo, ale celkově stejně jakoby tomu ještě něco chybělo. Tvůrci se tu ničím nezdržovali a neustále šli ve vývoji hlavní dějové linky k věci. Místy je tak děj značně zkratkovitý a psychologická stránka věci Johnyho Blaze nejen že nefunguje vůbec, ale spíše vyznívá až směšně. Komiksové příběhy to holt s přepisem na stříbrná plátna nemají pranic jednoduché. Tak či onak, vždy je něco špatně. Ghost Rider je zkrátka další nelehký a dosti tvrdý oříšek, na kterém si filmoví tvůrci vylámou zuby, ať se budou snažit sebevíc. Ale za pokus to stálo.

´Plazit se nebo zemřít.´ Výstižný název nízkorozpočtového snímku s dalším druhem zpracování určitého post katastrofického námětu. Celé si to udělal pro nás poměrně neznámý člověk říkající si Oklahoma Ward, takže měl nad celým projektem stoprocentní kontrolu. Scénář, produkce, režie, kamera i střih. Alespoň měl jistotu, že film bude vypadat přesně podle jeho představ. Děj jako takový je skutečně jednoduchý. Prostě tu hrdinka příběhu prolézá rourami a vůbec všelijakými stísněnými prostorami, snaží se zabít nějakého, zdánlivě nezničitelného potvoráka a zároveň chránit poslední jedinou ženu schopnou otěhotnět. Všude tma, jen zář světýlek a velice rychlý střih spojené s rychlou kamerou hlavně v exteriéru a velkými detaily,  čímž se po divácké stránce hodně ztrácí přehled, co se kde a proč vlastně děje. Je v tom ale zřejmě úmysl, neboť co jiného by dokázalo skrýt vady na kráse a chybky. Jedna však přece jen neunikla a týká se kulis. Takže o co se jedná. Žádný monstrózní hollywoodský velkorozpočtový film. Jak se říká, v jednoduchosti je krása a tento filmový projekt to jenom potvrzuje. Moc se toho nenamluví, děj má pomalé tempo, ale psychologický vjem funguje. Ano, skutečně to pocit klaustrofobie vyvolává. Stačí se vcítit do situace oné ženy a děsivost učiní za své. Hororový film se dá zkrátka udělat i jinak a nemusí přitom stát majlant.

A jede se dál a daleko tvrději. Teenagerovská komedie již svorně dosahující pubertálními diváky toužebné hranice tzv. soft porna. Fekální humor v plné palbě nenechá na pochybách, že tento snímek nebude zcela pro normální lidi. Hlavní dějová linka se týká Erika a Tracy. On chce sex, ona na to není připravena. A teď jde o to, jestli jí zahne a nebo ne. Jednoduché, prosté. A kolem toho neustále probíhají sexuální dialogy doprovázející nahotou. Inu, tož tak ve filmovém světě. V centru dějí je samozřejmě příjmení Stifler, takže tu poznáme další teenagerovské členy příbuzenstva. Nic proti ničemu, pokud se tohle puberťákům líbí, tak jim to dopřejme, ale na druhou stranu, kam se poděl nějaký ten vkus? Ne, tohle je už absolutní nevkusná hrůza.

Od nepaměti se říká, že kam vstoupí americká vojenská noha, tam tráva neroste. Nebo je to jinak? Třetí snímek série a druhý určený pouze pro videotrh se tentokrát zaměřuje na dění v Kolumbii a jako obvykle na politické dění ve velíně. Dějově stejně jako předchozí snímek slabý, zkratkovitý a kupodivu méně akční. Námět se stále drží prvního snímku, takže tu je opět převážně kritika vlastní politické síly a způsobu velení. Žádné oslnivé herecké výkony, dramatizace či nějaké napětí nelze očekávat. Jen prostoduché něco jako akční drama, kde se nějaké nadšení těžko bude hledat, ale na jedno zhlédnutí postačí.

Zábavný thriller sci-fi, ve kterém se posádka záchranné lodi setká s hrůzami svých představ. Snímek po výtvarné stránce na rok vzniku naprosto dokonalý, ale jinak je to hodně těžká kadence. Tohle nelze brát jinak, než jen jako čirou filmovou zábavu, kde dialogy a vůbec pronesené veškeré věty vyznívají přímo jako vystřižené z nějakého komiksu. Zkratkovitost, nelogičnost, slovo plynulost v podstatě nevhodné slovo. Ano, vyznívá to jako jednoduchý komiks beroucí si na paškál různé známé snímky stejného či podobného žánru a není těžké uhodnout které. Zajímavostí je, že je tu mimo jiné zobrazena dokonce i scéna znásilnění lidské ženy mimozemským slizkým monstrem. Scéna skutečně slizká až běda, ale dokonalou hrůzu to zase až tak moc nevyvolává vlivem atmosféry celého snímku. Na druhou stranu, kde všude je něco takového k vidění? Snímek je jako celek skutečně tak směšný, až je ve své podstatě zábavně dobrý. Fantastická vizuální výprava, příšery vskutku příšerné, sexy scény a když se kousnu do rtu, tak vcelku i chytrý děj. Au. Zkrátka taková syrová bláznivá sci-fi s množstvím gore a bláznivých netvorů. Jen tak mimochodem, údajně na snímku jako pomocný režisér pracoval i James Cameron podílející se hlavně na trikových sekvencích. No, tento zájem mu vskutku zůstal.

Temný a drsný detektivní příběh s mysteriózním nádechem plného severského napětí, podivností, sněhu a mrazu. Pomalé tempo umocňuje divákovu mysl si příběh prožít v plné parádě. Spousta nečekaných zvratů a šokujícího vývoje vytváří v plné míře emoční sounáležitosti rozvinutého a naprosto promyšleného příběhu. Je to další film, který se musí pozorně sledovat, neboť dramatizace není zase až tak jednoduchá, jak by se mohla na první pohled zdát. Život není žádnou procházkou růžovým sadem. Naopak je v plném celku lstivý a plný temné zlosti a nenávisti. A toto vše je v tomto příběhu zachyceno v celé své nejednoznačnosti a nebezpečné krásy, která je věrohodná s projevy napětí v reálném světě. Na druhou stranu se kupodivu nebere zase až tak moc vážně. Nepředvídatelný záměrně pomalý psychologický epos dobře si hrající s mytologií. Komu se líbily snímky jako např. ´Insomnie´, ´Wind River´, nebo první série ´True detective´, je tohle jasná volba. Pro diváky lačnící po zběsilém akčním spektáklu, lze jen doporučit se tomuto dlouhým obloukem vyhnout.

Mohou se do sebe zamiloval lidé, kteří se znají již od svých pěti let? Tak s takovou otázkou pracuje romantický příběh o Rosie a Alexovi, kteří jsou právě z takového důvodu k něčemu takovému, jako je vzájemná láska, společný život a vůbec k správně volbě, nepřátelé. Jenomže jak už to v životě bývá, nic není jednoduché, jak se zdá být. A s takovým přesvědčením bojuje právě Rosie. Snímek představuje dotek srdce a dává realistický pohled na lásku, život, sen a naději. Doslova srdcervoucí vyznání Rosie na konci příběhu asi divačky stejně tak zaskočí, jako všechny v oné scéně. Ne nadarmo se snímek jmenuje ´S láskou, Rosie´. Určeno je to především pro toho, kdo trpěl nekompromisní láskou, a kterému láska proklouzla mezi prsty. Vyznání pocitů nebylo dlouho tak silné, jako právě v tomto filmu. Není smutnějšího okamžiku, než uvědomění, že nelze být s někým, koho nejvíce milujete. Trochu to vzbuzuje u diváků lítost nad nevyužitím své šance a zároveň povzbuzuje ty, kdo v takové podobné situaci právě jsou. Snímek dojemný, povznášející, relativní a to i ze zábavnými situacemi.

Bývalý herec vymyšleného superhrdiny se snaží oživit svou vybledlou kariéru tím, že píše a režíruje hru, ve které i hraje, a to na slavné Broadwayi. Velice temperamentní snímek o vnitřních démonech a sebeovládání přesahující až artové vody. Jedná se o příběh kdysi úspěšného herce, který se snaží dostat zase na výsluní, ale jak už to tak bývá, v životě je tolik překážek, že by se jeden dostal až do stavu zoufalství. Všude samý podvodník, nepřející kritikové, dokonce ani s vlastní dcerou to není jednoduché. Neustále tvrdí, že to, co dělá, dělá jenom proto, aby byla stále relevantní. Všichni herci, co tu mají co do činění, podávají velice působivé výkony. Nejzajímavějším skutkem je, že je celý film evokován do jednoho jediného záběru. Kamera tak neustále sleduje herce od jedné scény ke druhé, čímž neustále manévruje v místnostech a v úzkých chodbách a herci tak předříkávají nekonečný proud různých dialogů Vyniká tak ohromná fascinující působivost celého snímku jako takového. Ano, jedná se převážně o konverzační počin, kde však herci předvádějí to nejlepší ze svého hereckého umění. Mnozí diváci se však v ději mohou ztrácet a budou každou scénu považovat za chaotickou, ale to je způsobeno jen svojí imaginární, náročnou a vizuální působností, zabývající se egem, vášní, slabostí, nejistotou a vykoupením. Zkrátka a dobře, je to film spíše pro filmové fajnšmekry, kteří se nebojí u filmu přemýšlet. Byť Rigan kdysi hrál superhrdinu, sám v žádném případě nadpřirozený není a tak, když ve scéně např. skočí ze střechy a letí do divadla, vidíme, jak ho  za peníze veze nějaký člověk v autě. Rigan si vzal ve skutečnosti taxík. Kolika lidem se něco takového vybaví? A právě takto je posazený celý film.

Třetí příběh o muži z ocele už bohužel dopadl nevalně. Shlédnutelný sice ještě stále je, ale to by nesměly existovat oba předešlé filmy s Christopherem Reevem. Máme tu sice nového padoucha, ale ten je charakterem naprosto totožný s Lexem Luthorem. A když si vezmeme postavu Guse Gormana, tak ten tu vlastně zastupuje komickou figurku, kterou byl dříve Otis. Kupodivu naopak ku prospěchu je záměna Lois Lane, která se tu objeví skutečně jen na chviličku na začátku příběhu, za dávnou přítelkyni Clarka Kenta ze střední školy ve Smallville, Lanu Long. Ta byla pro změnu zase jen na chviličku pouze na začátku prvního snímku a tak jí tu byl dán daleko větší prostor. Příběh jako takový, který je samozřejmě na základě komiksů a to i s několika odkazy, je však bohužel poněkud nevýrazný. Superman má tentokrát tak velký problém, že to s ním zamává více, než by kdo čekal, ale diváka to nemá šanci moc oslovit. Ten problém nakonec vyřeší nápaditě, ale natočené je to ve zcela opačném smyslu. Robert Vaught klasicky jako záporák je v roli svůj a hrál jen to, co mu předepisoval scénář. To platí i pro komika své doby Richarda Pryora, který na všetečnost scénáře dokonce doplatil cenou za nejhorší herecký výkon. Tvůrci zkrátka jen kopírovali již vyřčené jinými postavami a to bylo chybou. Filmový soumrak nad Supermanem byl tímto nevyhnutelný.