MickeyStuma

70. léta a český filmový pokus o politickou satiru. A jak se píše v dobových odborných materiálech, jedná se o "nejtrapnější záležitost v historii české kinematografie“ a "účelový paskvil“. Lze nesouhlasit? Na svědomí to má Karel Steklý stojící jak za režií, tak i za scénářem. Jeho tvůrčí konto obsahuje nemálo budovatelských filmů, ale i naprosto úžasné snímky. Mimo jiné třeba legendárního Švejka s Rudolfem Hrušínským. Ve snímku ´Hroch´ je sice patrný pokus o vtip i typické satirické narážky s ohledem na svou dobu, ale skutečně to vyznívá zoufale a to až s neskonalou trapností. Na sekretariátu strany UV KSČ se to však evidentně líbilo, neboť tento filmový výtvor získal ocenění na festivalu v Nitře a jeho tvůrci obdrželi prémii Českého literárního fondu. A Karel Steklý? Byl mu udělen titul národního umělce. Když bizarnost, tak po všech směrech.

Snímky Věry Chytilové mají svou určitou složitost k správnému uchopení podstaty, ale to už je prostě taková její osobní tvůrčí síla. Tento snímek o absurditě výstavby, života a prostého syrového realismu socialistické panelové džungle je pojat pro uvěřitelnost vskutku nevšedně, avšak skutečně pravdivě. Živá dokumentární kamera, vedle zkušených herců i neherci, což je u některých jednotlivců na intonaci hodně znát, a různé epizodky ze života a zkušeností obyvatel sídliště, které jsou dnes hlavně pro mladou generaci k neuvěření. Takhle to ale skutečně bylo a netýkalo se to pouze Jižního města v Praze. Kdo tohle zažil, má vzpomínky stejně šedivé, jako bylo celé prostředí onoho místa. Snímek ve své podstatě tak kritický, že měla režisérka problém s povolením realizace. Nakonec ho získala, ale i tak se snímek do kin dostal až devět let od svého natočení a to vlivem úspěchu na filmovém festivalu v Moskvě.Týden po premiéře byl nemilosrdně zakázán. Ano, i k takovým paradoxům docházelo. Za zmínku také určitě stojí první filmová role Lukáše Becha, kterého si režisérka sama vyhlédla a kterého musela tvrdě prosadit, neboť jeho účast nechtěl sekretariát schválit kvůli protistátní politické angažovanosti svého otce. A dobře udělala. Budoucnost ve své pozici dětského herce tak měl Lukáš zajištěnou. Snímek ´Panelstory... ´ nepatří k filmovým dílům s dějovou linkou, dramatizací či komediálností. Jedná se o úsměvnou socialistickou výpověď své doby, která v takovémto podání nemá konkurenci.

Herecký koncert Františka Husáka v příběhu stavěném na myšlence, že ať se člověk snaží sebevíc v zájmu svého zdraví a života, vše je prostě a nemilosrdně marné. Ono se řekne žijte zdravě, dodržujte životosprávu, vyhýbejte se stresu. Ale copak to jde? Příběh na základě divadelní hry je ve své podstatě platný v každé době, včetně té současné? Že ne? Každý má možnost si to zkusit. Ale pozor, ať dotyčný nakonec nedopadne jako Řehoř Maršíček, hrdina tohoto příběhu. Snímek ne tak komediální jako úsměvný nad nástrahami života a lidí. Vzniklé situace jsou příkladné a naprosto uvěřitelné. Lidé jsou zkrátka různí. Na celovečerní film neobvykle krátká stopáž, avšak děj je postaven dobře. Nevzniká dojem umělého natahování a vyloženě hluchých míst. Vyprávění příběhu si pevně drží tempo a hlavně ucelenou úsměvnost nad danými situacemi, což je ohromné plus. Jsou tedy životní jistoty vždy jisté? Tento snímek napoví.

Snímek o mladých pro mladé, kde nebyla vynechána absurdnost doby převážně té úřednické. Jinak se jedná o prostý příběh mladého kulturního referenta v lázeňském zařízení čekajícího na doporučení ke studiu na umělecké škole, jehož sympatie chce získat mladá medička. A to vskutku nevšedně, takže o mnohé vzniklé trapasové situace není nouze. Jedná se sice o socialistický filmový výdobytek coby představa o životě mladých za socialismu, ale nedá se říci, že by to nějak ztrácelo na zajímavosti. Po herecké stránce dobrý Michal Pešek v roli smolařského kulturního referenta Michala Nožičky a skvělá Dana Batulková v roli energetické medičky Květy. Film jinak sice ničím výjimečný či atraktivní, ale jako ryze odpočinkový je vystavěn dobře. Zkrátka jen vypovídá o tom, co se může mimo jiné stát během čekání na doporučení, ke kterému není žádný spěch. Nic víc, nic míň.

Tradice moralizujících výrobních filmů pokračovala i na sklonku osmdesátých let a tento je jeden s posledních. Po hlubším prozkoumání však námětem není zase až tak špatný. Naopak, dal by se bez problémů přiřadit i na dnešní dobu. Máme tu postavu snažící se něco dokázat a tak buduje svoji kariéru přestupem na lepší pracovní místo, když mu to dosavadní neumožňovalo. Jenomže se ukáže, že ani tam se prosadit není zrovna jednoduchá záležitost. A tak vzniká otázka. Přeceňuje se a nebo mu jen tamní zlovůle hází klacky pod nohy? I dnes spousta mladých lidí raději buduje kariéru před soukromými věcmi. Tady příběh dopadne jak dopadne, ale i takový je život. Vše není tak, jak si mnoho lidí představuje. Marek Vašut v hlavní roli a nutno uznat, že se jedná o jeho výjimečný herecký koncert. Ano, samozřejmě, určité socialistické přesvědčení z děje vyniká, ale oproti tomu kapitalistickému se to skutečně až tak moc neodlišuje.

Zábavná povídková etuda s dobře propracovaným scénářem a dobře zahraným. Z těchto herců by si měli ti současní vzít příklad. Po dějové stránce žádné zbytečné odbočky, žádné zbytečné natahování, zkrátka se jde ihned k věci. Spousta hlášek zasazené na ta správná místa aby náležitě vynikla. Jedna z nejlepších vtipných nestárnoucích televizních počinů.

Lehce úsměvná povídka hlavně pro rodiče malých dětí, kterým i ledacos připomene. Pro běžného diváka hlavně bezdětného je příběh nic neříkající, neboť nemohou posoudit aktivitu malého hrdiny, který se rozumově chová takřka jako dospělý. Jaroslav Dietl děj vychytal reálně.

Ano, dárky nosí Ježíšek a rodiče jsou přesvědčení, že děti v této víře žijí. Jak ukazuje tato televizní povídka, opak je pravdou a že dětí slídí a hledají ukryté dárky může mnohý rodič dosvědčit. A když je najdou, vánoční překvapení je rázem ztracené. Ale jak ukazuje příběh, lze to vyřešit i šalamoucky. Zpočátku sice přijde zklamání a smutek, ale docílí se toho, že ve finále přijde radost úplně stejně, jakoby se vůbec nic nestalo. Pro rodiče, kterým se něco podobného stane, je toto výborný návod, jak takovou situaci rozumně vyřešit.

Alespoň o vánocích by se měli mít lidé rádi a taková je celková atmosféra této televizní povídky. Máme tu malého nezbedu nemajícího k lecjaké lumpárně daleko a ani na vánoce se nestane, že by své mamince samoživitelce nepřipravil nemalé překvapení. Námět by se dobře hodil k sitcomu, ale tady je to ztvárněné v poklidné atmosféře. Rozhodne se domů pozvat osamělé lidi, kteří se mu zamlouvají, a tak pro maminku není o překvapení nouze. Když se vnutí i zlodějíček, příběh je krapet oživen, ale drží se na uzdě. Příběh je úsměvný a dojemný zároveň, což platí pro osud starší paní z obchodu. Takže co postava, to osobitý charakter a tak není divu, že to s maminkou… Na vánoční čas povídka velice vhodná.

V 80. letech byla ve filmovém průmyslu robotizace hodně populární a na toto téma vzniklo skutečně bezpočet filmů. Hlavně v Hollywoodu. Avšak ani československá kinematografie nijak nezahálela a i ona přidala svojí troškou do mlýna. Samozřejmě však po svém. Socialisticky. Takže zatímco všude jinde se jednalo o akční či akční komedie, barrandovští tvůrci natočili ryze rodinný film. Námět není nijak originální, neboť o robotech vypomáhající v domácnosti byl použit také již mnohokrát. Nápad v podobě babiček se už originalitou honosí. Stroj se podle požadavku naprogramoval a bylo hotovo. A právě v tom je jádro věci. Program obsahuje i nelichotivé věci o sousedech a tak vlivem takového programu netrvá dlouho a začnou si vzájemně dělat naschvály, až to skončí scénou, která dnes vypadá jako nepovedená parodie na Terminátora. Na samém konci se jako obvykle moralizuje, ale v tom smyslu, co již dávno sepsal autor sci-fi románů Isaac Asimov. Prostě roboti by měli lidstvu sloužit a ne se proti nim obracet. Dramatizace žádná, humor aby divák pohledal a omšelost z díla doslova září. V Americe měl slavný ´Terminátor´ premiéru téměř tři měsíce po uvedení této barrandovského skvostu v československých kinech. Měla to být snad náhrada? Víme, kdy se až ´Terminátor´ do našich kin dostal. Pokud ano, tak socialisticky docela blbá.