MickeyStuma

Amerických superhrdinů je tolik, že je ani my ještě všechny neznáme. Ale co ruští? Ano, i v Rusku se sem tam nějaký najde. Jednoho takového představuje tento nenáročný snímek, který sice krapet budí úsměv, ale jinak na Rusko vcelku dobrý. Pozor, neplést si to se snímkem z roku 1986 ´Černý přízrak´, kde se ve své roli mstil Charlie Sheen. I když čert ví, jestli se zrovna u tohoto snímku ruští tvůrci neinspirovali, co se týče toho auta. A během sledování snímku nejeden divák pozná, že nezůstalo jen u toho. Příběh obsahuje spoustu rozpoznatelných motivů z amerického Supermana a Spidermana. Nic proti ničemu, inspirace mnohdy bývá přínosná, ale tady je to okopírování až přehnané. Týká se to i hlavního padoucha a jeho vrtu do země kvůli diamantům. No nic. Snímek má značně jednoduchý scénář, avšak v rámci dobrodružného superhrdinského žánru je natočen na Rusko vcelku přínosně. Být to snímek americký, byla by to naopak pohroma. Použít zrovna starší mohutné Volvo k superhrdinským kouskům je vskutku odvážný nápad. K Rusku tato značka prostě patří, ale v akčních scénách skutečně působí úsměvně. Ale co, jak se z děje dozvíme, takové auto má i Putin, tak o co vlastně jde. Máme tu tedy ryze ruskou společnost, ale viditelně v americkém pojetí. Ani ruské bonbony tu nikdo nekonzumuje. Hm… Příběh je krásně plynulý, působivý, zamilovaný a znova, ohledně Ruska i zajímavý. Kazit si podívanou předvídavostí vlivem známých amerických předloh je sice neopomíjitelné, ale na druhou stranu i zbytečné, neboť filmový zážitek je to, o co tu jde především. A ten se jinak dostaví.

Mladík Ryan obdrží hovor na mobilní telefon od starší ženy, která tvrdí, že byla unesena. Ryan samozřejmě tomu z počátku nevěří, ale netrvá dlouho a je přesvědčen o plné pravdivosti. A hon o čas může začít. Napínavý thriller nepostrádá nic na své žánrové zábavnosti. Příběh postavený na telefonním hovoru není žádnou novinkou, a však proč nevymyslet další rozličný příběh plný honiček, přestřelek, zoufalství, naděje a humoru na odlehčení? Debutující scénárista Chris Morgan si s námětem poradil dobře, čímž si otevřel dveře především pro sérii ´Rychle a zběsile´ od třetího snímku. Ryze popkornový filmový počin v plné parádě a podle toho je třeba k tomu přistupovat! Vážně ještě někdo v takových filmech hledá realitu? Už ve třetí minutě se vše patřičně rozjede a zastaví se až těsně před závěrečnými titulky. Napětí se drží po celou stopáž, což je hlavně vlivem faktu, že děj jedinkrát neodbočí jinam a nezdržuje dějovými zbytečnostmi. Snímek jednoduchý, ale divácky účinný.

Postapokalyptický snímek ze 70. let svým nízkým rozpočtem plně odpovídá televizní produkci. Námět o dění po nějaké záhadné a smrtící události se používal skutečně vcelku hodně a nejinak je tomu i dnes. Máme tu motiv o přežití, zmínku o atomovém výbuchu a radiaci, výpadek elektřiny a typický naivní optimismus. Lidé se tu změnili v bílý prášek a zůstalo po nich jen oblečení. Málokdo bude vědět, že tento motiv se objevil už v roce 1968 v epizodě ´Sláva Omegy´ v televizním seriálu ´Star Trek´. Snímek vůbec cituje mnoho motivů ze starších sci-fi filmů, ale vlivem nedostupnosti na českém trhu něco takového dnes bude málokomu něco říkat. Důvěryhodný příběh je sice jednoduchý, avšak velmi účinný. Scénář je napsán stylově bez nutnosti vymýšlet speciální efekty a na filmové zpracování postačilo minimum herců. Příběh má dobré tempo a žánrově se ničím vymyká. Televizní low-budget klasika, která se ani dnes nemá za co stydět. Sice může samotný konec připadat podivně, ale to je jen tvůrčí úmysl ponechávající myšlenku na divákovi.

Jak je tímto snímkem vidět, akční dějová šablona dle filmové pecky ´Smrtonosná past´ je stále ještě v kurzu. Když si to zrekapitulujeme, tak Bruce Willis se coby John McClane teroristům postavil nejdříve v mrakodrapu (1988) a později na letišti (1990). V roce 1992 si něco takového zkusil i Steven Seagal a to snímkem ´Přepadení v Pacifiku´, kde se postavil teroristům jako kuchař a elitní vojenský specialista Casey Rybak na válečné lodi a i u něj se jednalo o naprostý vrchol jeho herecké kariéry. A přišel rok 1995 a snímek ´Náhlá smrt´, kde se pro změnu na hokejovém stadionu vydováděl Jean-Claude Van Damme v roli hasiče pod jménem Darren McCorde. (McClane - McCorde. Náhoda?). To už sice takovou peckou nebylo, ale dejme tomu. Dalo by se pokračovat, ale tady se už zastavme. Snímek ´Final Score´ (Finální skóre) je totiž tomu Van Dammovýmu podobný jako vejce vejci. Jen se hokejový stadion zaměnil za fotbalový, jiná záminka teroristů a hlavní hrdina nejde na stadion se svým synem, jako Van Damme, ale se svou neteří. A onoho hlavního hrdinu si s vervou sobě vlastní tentokrát s chutí zahrál Dave Bautista, jako Michael Knox coby bývalý voják s bojovými dovednostmi. Dějová šablona je tedy ještě jednou naprosto stejná a tím by se dalo skončit. ´Final Score´ vs. ´Sudden Death´ Který je lepší a který horší? Těžko říci. ´Sudden Death´ je snímkem své doby a ´Final Score´ se k tomu jen vrací. Takže se jedná o pouhopouhý filmový styl staré dobré akční práce 90. let, což znamená zcela bez monstrózních CGI efektů, jaké jsou v dnešní době obvyklé. Ne, o špatný akční film se v žádném případě nejedná. Jen připomíná svým vyzněním dávné časy 90. let. A na tom přeci nic špatného není.

Youyin Wu tímto snímkem naprosto ohromil a ukázal světu, že má skvostný tvůrčí potenciál. Příběh napsal v podobě knihy, kterou upravil do scénáře a sám si snímek dokonce i natočil jako svůj debut. Romantické drama z určitou pohádkovostí z prostředí Antarktidy by se dal zařadit mezi trosečnický žánr, velmi honosně se přibližující až k artu. Čtyři lidé v letadle ztroskotají vlivem silné bouře v ledové pustině, z nichž přežijí jen dva. Wu Fu Čchun a Ťing Žu, která je navíc zraněná. Nenáročný děj sleduje jejich počínání ve snaze přežít a dovolat se pomoci. Že mezi nimi vznikne milostný vztah už nepřekvapí. A tak sledujeme Wu Fu Čchunga jak bojuje s nástrahami a pastmi ledového světa, zatímco Ťing Žu je zatím v jakémsi srubu a šetří se. Nervydrásající scény tu nejsou, ale určité napětí nechybí. Strávená doba v ledové pasti činí 75 dní, což na takovém člověku ledasco zůstane. Protože má příběh romantickou atmosféru, obzvláště na konci jsou nádherné rozpravy obou protagonistů. Celé to dopadne jak to dopadne a tak je možné, že leckteré divačce snad u toho i nějaká ta slzička ukápne. Snímek skutečně nádherný, a tak se se dá říci, že čínské kinematografii se opět něco výjimečného povedlo. Milostný příběh byl už na mnoha místech, ale v oblasti Antarktidy asi poprvé.

Uživit se je pro některé jedince velký problém a tak se chytají doslova každého stébla trávy. Jako Lou Bloom, který se jedné noci všimne kameramana horlivě se snažícího natočit nějakou nehodu. A nápad byl na světě. Pořídit si kameru, být v pohotovosti, odposlouchávat policejní vysílačku, být co nejdříve na místě, natočit co se dá a prodat záběry nějaké televizi. Amerika je prostě země neomezených možností. Příběh však odkrývá zákulisí takové práce, které denně mohou američtí diváci vidět. Televizím jde o sledovanost a tak berou každou senzaci bez ohledu etiku, pokud je to ještě v rámci zákona. A tak takové kameramanské lovce zaplatí a vyžadují záběry další. A když se k tomu ještě přidá nemalá konkurence, mohou se odehrát i takové věci, jaké ukazuje tento snímek. A ten je natočen velice dobře v celé své perspektivě. Je předem jasné, že události všeho dění jsou předvídatelné, ale Dan Gilroy, scénárista a režisér v jedné osobě, to celé pojal tak, že i přes to je divák usazen do křesla a je mu ponechána zvědavost, jak se co bude odehrávat. O napětí a akci není nouze a ať se to někomu líbí nebo ne, ryzí realita z toho skutečně ční. Touha po zisku je ohromná všude a ne nadarmo se říká, že mnozí jsou schopni jít i přes mrtvoly. Příběh je efektní a skutečně profesionálně zfilmovaný ve své až šokující podstatě. Takže, až se divák bude ve zpravodajství divák na nějaké takové podobné záběry, nechť se zamyslí, co všechno se dělo, aby něco takového vzniklo.

Policejní inspektor Émilien a taxikář Daniel jsou zpět. Tentokrát mají co do činění s japonskou Yakuzou. Starý dobrý francouzský humor opět v tom nejlepším podání. Druhý snímek v řadě předchozí převýšil hlavně co se týče humoru a vůbec komediantství, což se nejvíce týká hlavně vrchního inspektora Giberta. Pozadu však nezůstala ani velkolepost a styl. Hledat v tom realitu? V komedii? No to snad ne. Dobře propracovaný scénář natočený takřka v klipovém stylu je plný překvapení, akce a dokonce i milostného vzplanutí, které rozjeté tempo kupodivu vůbec nebrzdí. Vše podpořeno dobrou kamerou a výborným komediálním herectvím. Každá postava je charakterově prokreslená a má v ději své nezastupitelné místo. U dvojek to nebývá zvykem, ale tohle předčilo veškerá očekávání.

Další snímek inspirovaný skutečnou událostí o hrdinském činu, tentokrát pobřežní hlídky. A jako obvykle je nám to i dokázáno fotografiemi skutečných lidí na konci snímku. Tak co tu máme. Počátek 50. let, noc, ohromná bouře, a na moři tanker, který se vlivem povětrnostních podmínek a vln rozpůlí. A malá záchranářská kocábka na cestě. Že to není bez problému musí být samozřejmě jasné. Vyprávění děje není ale takové, jak bývá zvykem. Napětí mírné, dramatičnost takřka žádná. Něco jako třeba ´Dokonalá bouře´ z roku 2000 se prostě nekoná. Je to snímek klidnější, ale v jádru věci stále výstižný. Tvůrci se zkrátka vymanili od hrdinské a popkornové filmové nabubřelosti a natočili snímek s příběh takovým, jaký prostě je. Skutečný příběh vyprávěný ve dvou perspektivách. Pobřežní hlídka s Berniem Webberem a posádka tankeru pod vedením Syberta. Snad tu máme i pohled třetí a to ze strany Miriam, která je velice blízká k Webberovi. Její ženská reakce na vyvíjející se dění a hrozby jsou také vcelku výstižné, i když, kdyby v ději vůbec nebyla, v podstatě by se nic nestalo. Ale je tu a má své neopodstatněné místo. O nic nervydrásajícího se tedy nejedná, ale svou roušku napětí v sobě snímek přeci jen má. Natočen je dobře a výstižně, jen pro diváky hledající vysoké napětí, drama a katastrofické dobrodružství bude vyznívat nudně. Ale takový je už úděl každého filmu.

Rodina se snaží přežít masivní katastrofu. A ta ční v tom, že do města jen tak z ničeho nic vlétne něco, co vypadá jako mlha, kouř či oblak prachu v pískové barvě a nikdo neví co to je, odkud to je a jestli to není jedovaté. Originální název je v překladu ´V mlze´, tak dejme tomu, že je to mlha. Rapidně jednoduchý příběh v pomalém tempu vyprávění, ale nic významného nepřinášející. Po osmi minutách, kdy nám jsou představeny hlavní protagonisté, se objeví mlha a pak už děj sleduje jen jejich počínání. Vizuální efekty jsou dobré, ale scénář je napsán tak, že se děj velice táhne a nutí si během sledování několikrát zívnout. Myšlenka námětu není k zahození, ale děj bez patřičné dramatizace a zvýrazněného nějakého toho zoufalství ve snaze přežít za každou cenu zkrátka nemá takovou šťávu, jakou by mohlo mít. Na druhou stranu, není to Hollywood. Francouzští tvůrci americkou produkci nijak nekopírovali a šli si ryze svou cestou. Takže se vlastně jedná o film, u kterého záleží na úhlu pohledu. A tak tu máme další snímek o mlze, tentokrát evropský, který asi málokoho svým vyzněním nadchne.

Nejznámější dílo skotského spisovatele Roberta Louise Stevensona ´Treasure Island´ se řadí k příběhům, které jsou filmaři neustále přitahovány. Tak se také stalo i v roce 2007, kdy si na to tentokrát společně posvítili Francouzi, Britové a Maďaři a v koprodukci natočili tento snímek, který se však neobvykle na předlohu dívá s poněkud odlišného pohledu než na jaký jsme po divácké stránce zvyklí. A tak tu máme dobrodružnou svižnou komedii, která však není parodií. Z daného románu si scénárista v podstatě vzal jen námět a celé to přepracoval v rámci dosazení gagů a humorných scén. Nikterak však netlačil na pilu, takže smíchy z toho rozhodně nikdo za břicho popadat nebude. Jako jednoduchý zábavný film na víkend k odpočinku je však velice vhodný. Kdo tohle považuje za nudu, zřejmě ještě neviděl sovětskou televizní trojdílnou verzi z roku 1982. To už je panečku hodně silná káva.