MickeyStuma

Parta kluků, jejich hry a s tím spojené lumpárny. Obyčejný vesnický příběh dětského světa. Dnes má snímek historickou hodnotu hlavně v tom, že ukazuje, jak se děti zabavovali v době, kdy nebyli mobilní telefony, mp3 přehrávače a videohry. Žádné složitosti tu nehledejme. Příběh je jednoduchý a pro dětského diváka srozumitelný. Příjemná připomínka dětských let pro ty, co vyrůstali na vesnici.

Sice nereální příběh z doby 2. druhé světové války, ale pro dětský film zcela vhodný. Nebojácné hrdinství dětí při ukrývání stejně starého francouzského chlapce uprchlého z transportu. Byť ho Němci hledají, nikdo nezradí. Hledaný chlapec se tak nejen prochází Němcům přímo před nosem, ale dokonce si proti nim zahraje i fotbal. Příběh je atmosférou směrován hlavně k dětskému diváku, takže prezentovaná krutost doby je krapet umírněna. Přesto tu je. Dnes na snímku stojí za povšimnutí mnohých mladých tváří. Filip Renč, Pavel Kříž, Martin Šotola, Lucie Zedníčková, Dana Vávrová, Daniel Šedivák a mnozí další. Dalo by se říct, že jde o celou hvězdnou plejádu. Televizemi přehlížený snímek, což je vcelku škoda.

Je to taková zvláštní romance. Sny a touhy za přispění filozofie a citátů klasiků. Jemný příběh lehounce plyne jako vánek a vyznívá dojmem odpočinkovým. Svým pojetím přesto i dokáže zaujmout. Kdo by o něčem nesnil? Kdo by netoužil o dosud nepřekonaném? Možná se tu v nějaké postavě i někdo najde.

Příběh mladíka, který narazil na krutou realitu a těžkosti doby. Myslel si, že vše bude jak by si přál a ono to je nakonec úplně všechno jinak. Podnikový snímek krapet moralizuje nad skutky a povyšuje důležitost odbornosti. Socialistická šeď je na snímku velmi patrná, ale na kvalitě to vůbec neubírá. Působí to alespoň nostalgicky. Nějaké zakončení příběhu tu neexistuje. Život prostě běží dál a řeší se další úkoly. Snímek zajímavý, dnes však bez jakékoliv hodnoty. Ono je to v realitě zase úplně jinak.

Příběhy lidí které spojuje pouze jedna jediná skutečnost. Všichni žijí v normalizačním Kladně. Dalo by se říci, že je to povídkový snímek ve stylu, ve své době velmi populárních Bakalářů, jenom je vyprávění propletené a tak tedy na přeskáčku. Každý obyvatel má svůj osud, svoje starosti. Rozvedený muž žije sám s jedenáctiletým synem, o kterého bojuje jeho matka, mistr z válcovny jde do důchodu a řeší se synem jeho nezájem dokončit školu, staří manželé stěhující se z domku do paneláku, načeš pro paní je velice těžké si na nový domov zvyknout a o řidiči autobusu, jehož žena očekává miminko. Na snímku je ohromující nostalgická reálnost doby a přesvědčení. Nijak neuškodí ani dnes a je vcelku škoda, že je televizemi přehlížen. Jedná se o obyčejný film o obyčejných lidech, obyčejných životech, v obyčejném městě.

Herecké mistrovství Miloše Kopeckého je zcela nezpochybnitelné. Dokazuje to i tento velice vážný snímek, kde ztvárnil roli profesora dějin a umění přednášejícího své postřehy o lásce a smrti. Jeho život je plný optimismu, filozofie a ideálů. Vše klape jak má. Má mladou milenku a šťastný život. Když však přijdou zdravotní problémy a krutá diagnóza, vše má tendenci se změnit. Na řadě jsou přátelé, kteří se ho snaží podržet. Začnou mu lhát. Ale je to správné? Jakou sílu taková lež ze soucitu má? Profesor však na pravdu sám narazí a začne si užívat. Nemá zábrany v ničem a v nikom. Důsledky by stejně šli mimo něj. Snímek je takovým poselstvím o naději, která umírá jako poslední. I když budoucí čas není zrovna optimistický, stále není důvod vše vzdávat. Je potřeba dodělat rozdělanou práci a zařídit vše potřebné. Komorní příběh má silný scénář, který se dívá na svět lidskýma očima a s pochopením. Příběh člověka, který se nevzdal svému osudu a užíval si život jak to jen šlo. Málo je takových optimistických snímků.

Celosvětově populární pěvecká soutěž a k tomu současné americké problémy a stanoviska. Vznikl tak podivný paskvil, který měl asi pobavit, ale nějak se nezdařilo. Scény s oné soutěže jsou tak nudné, že opravdu kdyby to tak vypadalo, na sledovanosti by pořad prohrál na celé čáře. V porotě prezident USA. Zřejmá parodie na něj spíše hraničí až s trapností a že se tam objeví i teroristé a nálož sebevražedného atentátníka už snad ani překvapit nemůže. Tvůrci zkrátka krapet přestřelili a vytvořilo dílo, které po shlédnutí upadne okamžitě v zapomnění. Nu což, není každý den posvícení.

Letadlo Landshut a členové Lidové fronty za osvobození Palestiny požadující propuštění čelní představitele Frakce Rudé armády. Byť je snímek televizní, může si to klidně rozdat s podobně zaměřenými velkofilmy. Příběh na základě skutečné události sleduje celý průběh únosu letadla, dramatické chvíle uvnitř, vyjednávání a zásah. Napětí by se dalo krájet, akce střídá druhou. Jeden by ani neřekl, že by to mohl být čistě německý film. A přeci je. A je taky vidět, že se pro značnou věrohodnost vůbec nešetřilo. Což se velmi vyplatilo a tak vzniklo jakési svědectví, jak to asi tak mohlo nějak vypadat. Klobouk dolů, tohle by mohla být klasika.

Sociální drama, které nestárne a troufám si tvrdit, že je stále aktuální. Jde tu o uplatnění se v životě a hlavně o porozumění, což je i dnes velice těžké. Šeď 80. let ze snímku sice sálá, ale jinak se jedná o velmi zdařilé dílo, které je televizemi svorně přehlíženo. Pokud je odvysílán, je to doslova svátek. A přitom má hodně říct. Veronika Jeníková se tu ukázala v jiné herecké rovině, než jak bylo u ní zvykem a obstála na jedničku. Pochopila charakter své postavy, její složitost v životě a brouzdání mezi životními překážkami. Nepříliš známý Luboš Veselý ztvárnil mladého otce poznamenaného tragickou událostí a bojujícího se svým osudem a o blaho své malé dcerky. Ano, doba a myšlení lidí se za ty roky změnila, ale příběh je stále tak silný, že má co říct i dnes. Dokáže vyvolat debatu, co bylo správné a co ne. Takové snímky ze života se dnes už bohužel netočí.

Nepříliš známý snímek o plnění jednoho snu a posměchu okolních obyvatel. Příběh jemný a přitom vážný. Vesnice typická pro svoji dobu, kde není přáno nikomu a ničemu. A přesto se hlavní postava nevzdává a jde stále za svým. Snímek je trochu zvláštní. Neobsahuje humor ani vážnost. O nějaké poetice už nemůže být vůbec řeč. Přesto si své určité poselství nese. Že je snímek přehlížen je opravdu škoda. Není od věci ukazovat, že byť je vliv okolí na jednotlivce masivní, není potřeba si ho všímat. Dnes to mnohým opravdu velice chybí.