Morsie

Oh yeah, moje druhá zastávka při krácení si čekání na desátou řadu Supernatural. No, co bych k tomu řekla? Inu, je to blbost, nicméně mě to potěšilo víc, než My bloody Valentine. Totiž vidět film z roku 2005, kde je "Dean" pekelným princem, to je vážně něco - v souvislosti s koncem deváté řady SPN. Každopádně Jansena znám z trochu jiného úhlu, co se týká vypořádávání se s démony - chyběla mi sůl, svěcená voda a trochu toho exorcismu. Ale což, nemůžu mít všechno - mně ke štěstí stačil ten rozkošnej zplozenec pekla. Tedy tři hvězdičky za "Dean", co si neví rady s trochou nadpřirozena a hvězdička za těch několik vtipných momentů, které mi asociovaly SPN.

Ok, blbina až na půdu, ale co má člověk dělat, když mu skončí devátá řada Supernatural? Inu, musí se zabavit jinak. A tak jsem hledala a hledala a narazila na psychopatickýho Deana - takže oproti posledním dílům SPN vlastně žádná změna. No, nicméně svůj účel to splnilo, trochu jsem si ukrátila čekání, Dean (Nemůžu psát Jansen, protože to byl regulérní Dean) vrahoun mě fakt bavil - ten jeho psychopatickej pohled musí dostat každou babu - no a zbytek jsem se prochechtala nad tím, jak je to hloupoučké. Inu u mě vlastně velká spokojenost - hvězdička za ukrácení chvíle a dvě hvězdičky za tu hlavní, vražedně rajcovní hvězdu!

Miluju britský humor, miluju Haló! haló!. Už jako malá jsem se u některých hlášek řezala smíchy - jednoznačně nejlepší sitcom, jaký jsem doposud viděla. Každá postava je tak dokonalá a zábavná - není jediná, kterou bych neměla ráda. Ovšem prim u mě jednoznačně hraje poručík Gruber se svým tančíkem a potom anglický Polucista - ten prostě nemám chybu! :D Haló! haló! se mi asi nikdy neomrzí... a jsem za to ráda.

Po prvních dvaceti minutách jsem věděla, že tenhle film je přesně pro mě, a že ho budu milovat a pouštět si pořád dokola! Skvěle propracované, výborný scénář... A i když jsem už asi tak v polovině tušila, jak to všechno dopadne, o to víc jsem si celý zbytek filmu užívala, a o to víc jsem byla potěšená, že jsem myšlenku správně pochopila. Ovšem Jacob´s ladder v sobě nese víc, než to, co je na první shlédnutí jasné. Pohled na experimentování s drogami, přes traumata vojáků, až po uchopení života z té filozofické, objektivní stránky. Jacob´s ladder je ve všech ohledech kvalitní, různými sděleními nabušený, film.

"To je dost, žes nás taky vyvez!" a "To zas bude v álejích nablito!" - dvě legendární hlášky které se, mám ten pocit, staly součástí mluvy nejen naší rodiny, ale i mnoha jiných... Jedno herecké eso vedle druhého kočírované jedním velkým režisérským esem, které se věnuje adaptacím knih jednoho velkého českého literárního esa. Jedním slovem - nádhera!

Tenhle film jsem viděla, když mi bylo nějakých devět let - od té doby ho miluju a od té doby pochybuju o realitě. Postupem času a jak stárnu, ho miluju víc, a taky víc pochybuju o tom, co vidíme, a co je nám předkládáno. Taknějak by se dalo říct, že jsme se kvůli Matrixu naučila myslet za roh. Za to bratrům Wachowskim děkuju. No a co si budeme dámy nalhávat, Neo je prostě kus :D

Nejenže tenhle film zbožňuju už roky kvůli milým písničkám, a tak trochu na tu dobu nekorektnímu smýšlení, ale hlavně kvůli Filipovi. Filip je kluk/muž, jakého bych jednou chtěla potkat, nebo kterého jsem možná měla potkat, když mi bylo sedmnáct... Pro mě je to prostě prototyp správného člověka, který byl správným i v nesprávné době a mezi nesprávnými lidmi. Ten příběh oné lásky, i když velice civilní a tím mně blízký, je pro mě spíš jen v pozadí. Vnímám tady daleko složitější vnitřní, lidské pohnuty jako je třeba víra v pravdu a čest.

Pro mě je tohle hrozně dojemný a smutný film! Ale alespoň mohu z části pochopit, v čem moji rodiče žili, a co všechno museli vydržet. Pana Hřebejka si za Pelíšky hrozně cením, zvlášť pak proto, že jsem četla předlohu, která mně tak zábavná a tragická jako film nepřišla. Z filmu celá ta atmosféra dýchá, prostupuje člověka, a kdo je vnímavější stejně jako já, musí být smutný... Nemůžu si pomoct, ale když na konci pan Kodet hraje na klavír hymnu, vždycky brečím.

Nikdy bych nevěřila, že mě tak uchvátí japonský a ještě k tomu animovaný film. Stalo se. Je to krásná "pohádka", která na první pohled pobaví a pohladí, ale už na ten druhý přiměje člověka přemýšlet. A na mě, jako na holku, navíc kladně působí ještě jeden nepřehlédnutelný faktor - samotný Howl! Bože, jak může být nakreslený kluk tak sexy? :D

Díky panu Formanovi víme, s čím měl tu čest rochnit se Kurt Cobain :D A myslím, že vžít se do role fetky jí moc velký problém nedělalo :D Každopádně velice poutavý snímek, ve kterém se dá vidět víc než jen to, co vidíme na obrazovce. Zvláště pak ono vykreslení zcela demokratické společnosti.