JASON_X

Vytříbeně dekadentní kousek, novogotický krvák zasazený do moderní doby, třeba takový Klíma nebo Váchal by ho jistě ocenili taky. Zaměňte si v duchu automobil za kočár, odpreparujte telefony a helikoptéru, a máte tu brakový příběh z 19.století jako vyšitý. Ježto se jedná o "itálii", připravte se samozřejmě na přepjatost a teatrálnost. A zapomeňte též na přirozené audio, herci jsou dabovaní ve studiu, protože se většinou nejedná  o Italy. Potěšila mě trocha téměř klímovské metafyziky, kdy v současnosti ještě nemrtvá žena promlouvá ze zásvětí už coby mrtvá k ženě živé, protože přece budoucnost, přítomnost i minulost jsou už všechny zde, v tomto okamžiku, chápete přece, i tu zápletku o dvojjediné duši, kterou symbolizuje plamen dvou svíček spojený v jeden... Krásná Sybille/Christine jako éterická, věčně zasněná múza je přímo femmefatalistická (a navíc neskrývá svoje vnady), šílený malířský maestro mi celou dobu neodbytně připomínal nebožtíka Wimmera řádícího v nějaké televizní estrádě a jeho sluha, násilnický nekrofil se sklony ke kanibalismu, je opravdu onen skvělý týpek z Rány deštníkem, jak jsem si právě potvrdil.

Finální fáze perestrojky v předposledním roce existence Sojuzu (leden 1989). Parta mladých Estonců se vydává na zimní trip do zamrzlého Burjatska. Nabízí se samozřejmě paralela s Ďatlovovovou výpravou, jejich akce má ovšem trochu jiný průběh. Důležité jsou vztahy: Anne miluje Olleho, ale Olle miluje Marleen. Marleen ovšem Olleho nemiluje a miluje Eeru. Olle žárlí na Eeru a nemá ho rád. Anne nemá ráda Marleen. K tomu ještě dva kumpáni do počtu a jde se. Potom zima. Mráz. Bloudění. Přízrak mrtvého horolezce. Burjatská svatá místa. Nefrit. Lavina. Olle zmizí. Burjatská vesnice. Konflikty s místními. Olle se najde. Konflikty s místními se vyostřují. Občas nějaký záhadný flashback či rovnou halucinace. Deus ex machina v černé Volze z Irkutsku. Interesantní filmový zážitek! Ale určitě to není horror pro MENTÁLY. Nejzajímavější scéna z už beztak hodně zajímavého pobytu v burjatském selu je ta z márnice. Naproti tomu to tvůrci malinko přehnali se zkarikováním postavy místního ruského aparátčika. A ještě mě zaujalo, že asi ne všichni mladí Estonci uměli v té době rusky, což jsem považoval za samozřejmost. Ale možná že opravdu ne a že nešlo o dětinskou mystifikaci tvůrců, Estonsko prý totiž mělo ze všech republik SSSR (i z těch pobaltských) největší míru autonomie i jakés takés svobody, byl zde třeba legálně umožněn příjem finské televize. Aspoň nám to říkali letos v srpnu na zájezdu po Pobaltí.

Hlavním tahákem před projekcí pro mě výjimečně nebyl příběh, ale dvě jména: Duchovny a Grier. Inu z Pam už je zakulacená babča a David je zase pro role zemitých vidláků příliš uhlazený a tváří se příliš oduševněle. Ale rád jsem je po čase viděl oba. A nakonec i ten děj mě bavil a dlouho jsem ho viděl na čtvrtou hvězdu. Moje oblíbený šedesátky, hippies, travka, válka ve Vietnamu, fajn muzika, děsivě zlověstný čokl, rozkousané předloktí, stržená kůže na nártu, občas nějaký ten krvavý mord... Ale závěr se nepovedl. Zaprvé když budu v domě, kde (prý) začíná hořet, nejdu se schovat do sklepa, že jo, ale vyběhnu ven. A zadruhé (SPOILER) to přežila ta protivná blonďatá nána, a to ještě navíc dost debilním způsobem. Na jedno použití dobrý, ale repete nebude.

Tak jestli už taky kroutíte očima, jako jsem kroutil já, "šmarja zase ňákej debilní kvazihorror s dětma", tak přestaňte kroutit a pusťte si ho, protože tenhle lehce deviantní a lehce absurdní divnofilm má k nějakým středoproudovým kvazihorrorům s dětma asi tak daleko, jako perverzní pornáč k romanťáku pro starý panny. Jo a taky to vůbec není horror, to aby pak třeba někdo nebyl zklamanej. Já fakt nechápu, kdo vymejšlí tyhle nálepky, že prej horror... Kurňa to to ten retard z distribuce snad neviděl? Horror?? Ani náhodou. Svérázně zvrácená černohumorná psychárna? Jo! Sakra a já tý Millie tak fandil...

Zdejší spoilerová anotace prozrazuje vše podstatné, takže jen pár mých dojmů: Na vymýšlení sadistických brutalitek tentokrát tvůrci opět angažovali nějaké nadprůměrně zvrhlé a vyšinuté individuum, jen co je pravda. To myslím samozřejmě jako uznání. Ale na můj vkus zase příliš překombinovali už tak dost praštěný scénář a hlavně celý závěr totálně podělali účastí malého mexického kluka. Božínku jak na něj Jigsaw láskyplně valil ty svoje kukadla, myslel jsem že se mi to snad zdá. A "hra" s hlavní mrchou byla nějak příliš milosrdná ne? A uvítal bych nějaký (aspoň potitulkový) katarzní epilog o tom, jak to s ní dopadlo. Zaokrouhlím nahoru, protože jde o jednu z mých nejoblíbenějších filmových sérií, ale dojem mám teď trochu rozpačitý.

Syrová drsárna z Divokého Východu, kde by změkčilý našinec (potažmo Západoevropan) nepřežil ani pár týdnů. Tedy aspoň tak soudím podle přepjatého děje. Detox po ruském způsobu, tzn. na řetězu v roubence vprostřed sibiřské zimy, je pouhý začátek. Pak totiž přijdou vlci. Vzteklí vlci. A po nich... Inu digitální medvěd mě sice příliš nepřesvědčil, ale i tak bych ještě při téhle scéně dal bezvýhradnou pátou. Ovšem ten sračkoidně patetický závěr (včetně předchozího teatrálního plkání o drogové závislosti) mi silný zážitek z celého předešlého děje notně zprotivil.

Hodně povedený retro návrat o čtvrtstoletí zpátky (aspoň mně tedy Vindicta připomínala obdobné staré slashery). Několik let stará křivda, spáchaná/zamlčená několika lidmi, jejichž osudy se tím okamžikem propojí, stvoří klasické horrorové vraždící monstrum, veliké, mlčenlivé, zlověstné, maskované, zdánlivě nadpřirozené a nesmrtelné. A monstrum se vydá na cestu pomsty. Kulisami jsou ulice Seattlu během jakýchsi fiktivních pouličních nepokojů. I dobrý námět na temný comics by to vlastně mohl být. V hlavní roli navíc sympatická buchta se skvělou latinskou i mandarínskou výslovností a libě vysportovanou figurou. Sice si z tohohle filmu už za pár dnů asi nebudu nic pamatovat, ale momentálně jsem příjemně softhorrorově uspokojený.

Karta se pomalu obrací. Zatímco ještě relativně nedávno přejížděly oddíly Texas Rangers Rio Grande jak se jim zlíbilo a dělali si na druhém břehu co se jim zlíbilo, dneska se zase po Státech v klídku producírují vojáci kartelů a terorizují tamní rančery, třeba proto, aby vykonali nějakou malou krvavou odstrašující vendettu. Ale tentokrát narazí na špatnýho kořena. Mohl to být docela švanda akční film, kdyby ovšem choreografii přestřelek nevymýšlel nějaký totální imbecil. Ostatně celý scénář je jak od imbecila. Ale uznávám, že mě to víc bavilo než nebavilo, i když ta zábavnost byla většinou nechtěná.

Vidím, že i ve Švédsku se najdou epesně buranské typy a že si Švédové ze svého buranství dokážou dělat jízlivou švandu. A k mému potěšení tvůrci postupně i přitlačili na všelijakých roztomilých brutalitkách. Já osobně bych ovšem ty teambuildingové kašpary nechal nemilosrdně pomordovat všechny a ušetřil bych jen tu hezkou blondsku, polomrtvou a pološílenou, aby o tom mohla vyprávět. No ale i tenhle závěr se mi nakonec jakž takž zamlouval.

Velmi postradatelná hovadina. Jestli mě Statham před tímhle filmem už několik let "jen" nebavil, tak teď ho upřímně nesnáším. Vadí mi jeho dikce, vadí mi jeho permanentně afektovaná mimika, vadí mi jeho permanentní rádoby vtipné hláškování a exhibování. A jeho vzájemné infantilní špičkování se Slyem bylo tak bolestně trapné, až mi bylo stydno se na tu hrůzu dívat (štěstí, že nemělo dlouhého trvání). Film však poslala totálně do kopru především účast jakési bezduché, kýčovitě zmalované, vulgárně vystajlované a mimořádně nesympatické flundry v roli Stathamovy družky a posléze i velitelky týmu Postradatelných. V nějakém perverzním pornáči by jí to jistě mocinky slušelo, ale tady byla fakt úplně mimo mísu. A z dosud pouze průměrně trapné stathamovky se stala urážlivě ultratrapná stathamovka, čímž jsem o děj naprosto ztratil zájem.