JASON_X

Je mi líto, že tak sympatický a charismatický herec, jako je Liam Neeson, má takovou smůlu na role; řečeno po dřevorubecku, hraje často v hrozných sračkách. Taken, Unknown, The Grey, a teď tohle. Non-Stop by mohl být celkem povedený detektivní thriller, kdyby... kdyby byl úplně jiný. Kdyby si třeba stereotypní scénárista odpustil ty stereotypně ultradebilní modely typu "tatínek vzpomíná na mrtvou dcerušku" a "osamělá malá vystrašená holčička na palubě, kterou utěšuje a zachraňuje tatínek oné mrtvé dcerušky, protože mu připomíná jeho mrtvou dcerušku", to vše podbarveno tak "jímavou" hudbou, že se z ní zvedá kufr... Nebo kdyby tvůrci tak směšně polopaticky nevysvětlovali hloupým masám, že ortodoxní muslim může být i lékař, a dokonce, světe div se, i hodný lékař... Nebo kdyby "hrdina" neměl ten tradiční pitomě uvědomělý proslov. Nebo kdyby "padouch" neměl ten tradiční pitomě vysvětlující proslov. Zkrátka produkt tupých scénáristů pro ještě tupější diváctvo. K tomu připočtěme skákající kameru, no a máme tu výtvor, od kterého se musí každý soudný člověk znechuceně odvrátit.

Tenhle film jsem kdysi nehorázně žral, hlavně kvůli skvělému příběhu amorálního a cynického severoamerického indiánského míšence, který se, po svém ayahuascovém prozření, přidá ke kmeni svých amazonských bratranců (výborný Tom Berenger). A taky kvůli tomu, jak sympaticky jsou tam vykresleni všichni ti milí američtí křesťanští misionáři - každý soudný člověk by ty omezené pitomce s mesiášským komplexem ihned určitě nejradši naházel do jednoho kotle, katolíky i evangelíky, a pěkně pomalu uvařil zaživa. Na filmu spatřuju i nějaké ty drobné mušky v podobě typických románových konstrukcí - třeba naprosto nevěrohodný pár přízemní mastodontská megera Bates a křehký idealista Quinn, nebo nesmlouvavý a suchopárný bigotní fanatik Lithgow a éterická a usměvavá misionářská běhna Hannah... Nebo to "dojemné" přátelství indiánského chlapce s tlustým bílým mazánkem. Je to zkrátka zfilmovaný román. Ale tyhle drobné vady na kráse jsou nepodstatné, film je to krásný a silný, i když už mě neoslovuje tolik, jako když mi bylo dvacet. Mé oblíbené scény: nemocný buřt: "Tati, já umírám?" otec: "Ano, umíráš." Nebo scéna z baru na začátku, konkrétně rozhovor Quinna a Berengera o Indiánech... A pak taky povedený indiánský taneček šílené krávy Hazel. (pozn.: rozhodně nedoporučuju českou verzi, protože v ní nepochopitelně nejsou dabované (někdy hodně důležité) pasáže v "indiánštině", zatímco anglické titulky k anglické verzi je překládají)

Možná taky znáte ono rčení, že "cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly". A možná jste mu taky hned napoprvé neporozuměli, tak jako kdysi já. Tenhle Weirův film myslím ono rčení vysvětluje hodně srozumitelně. Jeho první půle je taková odlehčená, lehce burleskní podívaná, ve které sledujeme americkou rodinku vedenou roztomile šíleným vynálezcem a svérázným filosofem, která opustí zkaženou Ameriku, aby se usadila ve středoamerické či jihoamerické džungli, kde spolu s místními kreoly, mestici, černochy i Indiány vytvoří pod vedením svého "otce" jakousi hippievědeckou komunu okolo obřího bizarního stroje na výrobu ledu. Ovšem nebyl by to Weir, aby druhá půle nebyla víc a víc zlověstná a temná, a aby se z původně zdánlivě milého alternativce nestával postupně sociopatický a psychopatický tyran, fanatik, manipulátor a tvrdohlavý mezek. Nesympatický herec Harrison Ford se na svou roli hodí dobře, ale mně čím dál tím víc vadila přílišná teatrálnost celého filmu, já osobně bych takový námět viděl raději zpracovaný jako lehce psychologizující realistický thriller, než jako lehce artovou grotesku. No ale to je věc vkusu, každopádně silný a zapamatováníhodný filmový zážitek - ten film jsem viděl poprvé možná před více než dvaceti lety, a až dodnes, kdy jsem si ho pustil podruhé, jsem na něj občas vzpomínal.

Nemyslím, že je Red Sonja výrazně horší film než druhý Arnoldův Conan. Jistě, malý šikmooký fracek je na zabití, ale mnohem méně, než Conanův ukňouraný zlodějíček a "panenská" blondýna. A Brigitte Nielsen je sice chlapice, navíc s obludným sestřihem, ale mocně ji vyvažuje Sandahl Bergman, které to v černých vlasech a v záporné roli zatraceně sekne. Jako fantasy pohádka pro děti je tenhle biják naprosto vyhovující, no a nenáročného dospělého pobaví taky, i když třeba nechtěně. Navíc má hodně pěknou výpravu, Arnold se mi tu líbí asi víc než v Conanech a Morriconeho hudba je samozřejmě velké plus.

Stejně jako u prvního Conana je i u druhého pohledná výprava, ale jeho scénář je mnohem chudší, nudnější, méně epický. Taky mi notně pije krev teplajznický zlodějíček a hlavně "panenská" husa Jehnna. Zčásti to sice vyvažuje úžasná postava núbijské amazonky, ale pokles kvality děje, jeho "vatovost", je v Destroyerovi oproti prvnímu dílu markantní.

I když jsem Schwarzeneggerovy Conany viděl až jako dospělý, neb komouši nám takovéhle pokleslé buržoazní pohádky nepouštěli, nebrání mi to v tom, abych se na ně díval očima kluka. A viděno klukovskýma očima se samozřejmě jedná o nadprůměrně přitažlivou a zábavnou podívanou, na svou dobu hodně dobře udělanou, aspoň tedy po výpravné stránce. Scénář je nabitý dějem a může se proto jevit až trochu zmateným, takže znalost knižních předloh je velkou výhodou. Viděno objektivně a dospěle je to ovšem pohádka pro děti, místy hloupoučká a naivní. A Arnoldovo neohrabané (ne)herectví je sice roztomilé, ale Conan by měl být spíš brutální, chladný a zlověstný, než roztomilý. Mám starého Conana rád, ale ten nový z roku 2011 se mi líbí víc.

Nadčasová thrillerová pecka z raných sedmdesátek, která je sice stará jako já, ale není to na ní příliš znát (na rozdíl ode mne). TAK TROCHU SPOILER: Vlastně to ani není čistoktevný thriller, zpočátku spíš roadmovie (respektive rivermovie), teprve postupně thrillerově kořeněné. Thrillerová zápletka není nikterak originální - neblahé setkání čtyřlístku atlantských měšťáků se zdegenerovanými, latentně zoofilními venkovskými burany, z nichž leckteří si libují například v sadistické homosexualitě, nebo v lepším případě hrají, ač úplně retardovaní, skvěle na banjo (prvotřídní scéna banjo-kytarové dvouhry na začátku s prvotřídně zdegenerovaným a retardovaným jižanským klukem). No a jelikož je tentokrát na straně měšťáků intelektuálně-ekologicko-machistický "survivor" Burt Reynolds (bez kníru sotva k poznání), onen střet dvou skupin dopadne trochu jinak, než bývá v podobných filmech obvyklé. Také postupný přerod dvou jeho kumpánů z bábovek v muže je zajímavý. Ale na své si určitě přijdou i outdooroví milovníci vodních sportů, divoké jižanské přírody i vyznavači alternativní životní filosofie (Lewisovy proslovy). Trochu mě jen otravovaly šablonovitě moralizující kecy čtvrtého vodáka, který ale naštěstí včas zhebl. UPOZORNĚNÍ: Kvůli natáčení filmu byla nemilosrdně prostřelena šípem jedna ubohá ryba.

Po povedené jedničce přišla povedená dvojka, která je myslím v mnoha ohledech ještě o chloupek lepší - košatější a bizarnější scénář (inu Frank Miller), působivější efekty (RoboCopova držka je fakt nářezová!), zajímavější herci, vypečenější žerty, vtipnější reklamy, spousta skvělých hlášek... "Říkal jsi, že ho jenom vyděsíš!" "A nevypadá vyděšeně?" A třešničkou na dortu jsou sprosté, kriminálnické a vraždící dětičky, obzvlášť ten ulízaný malý gangster je roztomilý - když mu došly náboje v samopalu a rozhodl se tedy uškrtit policajtku strunou, chlámal jsem se jako tupé hovado. Blbost, ale zábavná.

Brilantnost tohohle Verhoevenova spektáklu vynikne ještě lépe v porovnání s jeho stejnojmenným sterilním paskvilem z roku 2014. Vizuálně pohledný alernativní akčňák se šťavnatou a originální atmosférou. A s vtipnými reklamami. A s několika povedenými efekty. A také i s několika, které dnes už vzbuzují pobavený úsměv, ale pro staromilce a pamětníky jsou roztomilé a okouzlující.

Bezduchá a hlavně hrozně nudná záležitost s extrémně debilním scénářem. A to se přitom kameraman tak snažil, aby svým třasem dodal filmu aspoň zdání akčnosti... Ale to se mu těžko mohlo podařit, když přes hodinu(!) sledujeme jen rádobypsychologizující bezpohlavní plkání. A ta trocha zběsile rozstříhané a roztřesené akce, která přijde v závěru, je ubohá. Nemohl jsem se dočkat konce, oproti původnímu kultovnímu RoboCopovi z osmdesátek velké zklamání i velký pokles kvality - pokud se těšíte na jeho remake, tak na to zapomeňte - tenhle RoboCop nemá s tím původním mnoho společného. Nejlepší z celého filmu je asi jeho hudba (nemyslím jen The Clash v závěru). Z herců stojí za zmínku třeba přesvědčivý televizní komentátor Samuel L., tentokrát s vlasy, s typicky negerským příjmením Novak a s výbornou závěrečnou řečí, a pak taky příjemně překvapivý Gary Oldman, u něhož si stále nemůžu zvyknout na jeho obsazování do kladných rolí (jako už před časem třeba v Nolanově Batmanovi). A olysalého varana Keatona jsem zpočátku skoro nepoznal. Jo a začátek z Teheránu, po kterém chodili američtí vojenští roboti a anglicky vyzývali místní obyvatele k jakémusi skenování, no tak ten byl tedy opravdu kulervoucí (vlastně spíš mozkorvoucí).