JASON_X

Natočit horror o temných silách, který postrádá jakoukoliv horrorovost a temnotu, je poněkud tristní. Příběh se sice odehrává v atraktivním prostředí přísného až fanatického ženského řeholního řádu kdesi na pustém skotském pobřeží, ale většinu času je silně nezáživný a jeho hlavní rádoby démonická představitelka vypadá jako jakákoliv tuctová holka odvedle. Slabá druhá za několik hezkých exteriérů, několik desetisekundových vražedných scén a jakž takž ponurou atmošku, když už zbývající obsah stojí za houby.

V časech mého dětství pro mě byl termín "československá televizní inscenace" můrou stokrát horší, než všechny mně tehdy známé horrory a drasťáky dohromady. Protože já se chtěl v televizi na aspoň jednom ze dvou černobílých programů dívat na filmy o Indiánech nebo pirátech nebo zálesácích nebo gangsterech nebo na podobné dobrodružnosti, a ne na nějaké zoufale nepřitažlivé mluvící hlavy v oblecích a kravatách. A bylo mi myslím fuk, jestli se ony inscenace odehrávaly v zatuchlém prostředí našeho reálného socialismu (odhaduju že tak z 90%), nebo na západ/jih/východ od nás. Tuhle formu jsem zkrátka od mala shledával jako k smrti nezáživnou, neatraktivní a nudnou, a splývala mi s ohavnostmi typu povinná výuka ruštiny, pionýrský šátek, nebo oslavy prvního máje s mávátky. Ale teď, ve zralém moudrém věku už vidím, že v páchnoucí bažině bolševického televizního škváru ojediněle vznikaly i naprosto nečekané perly. Takže díky za tuhle "filmovou výzvu", Willy Kufalte, bylo to pro mne opravdu moc moc příjemné nostalgické retro pokoukání! Samozřejmě že kritický rozbor díla pak ponechávám na osobách povolanějších, budu se radši nadále držet mých tradičních žánrů. A propos jen kdyby třeba náhodou někdo nevěděl, tak závěrečné scény z volby královny masopustu se natáčely před Letohrádkem Kinských na pražském Petříně.

Scénář o medvědím kokainismu sice nedosahuje tak závratných výšin fantasmagorie jako třeba scénáře k Sharknadům, ale i tak je to ohromná švanda. Zprvu jsem si sice říkal, že z tak velkolepě švihlého námětu by určitě šlo vytřískat ještě mnohem víc zvrhlé zábavy a praštěnějších gagů, ale ke konci jsem byl už víc a víc spokojený, od scény se saniťáky děj nabere hodně slušné obrátky. Krátké rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdami bylo rychle vyřešeno třeba Keriinou neskutečnou růžovou kombinézou (takovéhle zhůvěřilosti se tenkrát v osmdesátkách fakt nosily!), nadprůměrně podařeným digitálním méďou, jehož sjeté ksichtění a pohybové kreace mi přivodily spoustu záchvatů smíchu, nebo třeba i geniální rolí na tělo pro nebožtíka Liottu.

Rádoby vampická Tamara na mě svou lacinou vyzývavostí a vulgární primitivitou působila natolik odpudivě, že upřímně lituju všechny chlapy s nedostatkem vkusu a fantazie, kterým podobné bezduché "pseudofemmefatalistické" karikatury připadají přitažlivé. A jelikož i celý vyprávěný příběh je nadprůměrně pitomý, jakoby z retardovaného seriálu Charmed vystřižený, moje slabounká druhá je jen a pouze za scénu masochistické sebevraždy brýlatého nerda.

I násilné, bolestivé a notně krvavé umírání může být švanda a cool zábava, umírá-li se v dobré partě spolužáků ze střední a hlavně když víte, že se ráno zase probudíte naživu a bez následků. Typicky japonský popkulturní softhorror, kombinující prvky teenagerského romanťáku s legendami o pomstychtivých přízracích zavražděných holčiček s medvídkem v pacičkách, a nastolující závažné a zapeklité otázky typu: Podaří se všem těm sympatickým vystajlovaným hošanům a holčinám nalézt a poskládat k sobě kousky rozsekané mrtvoly, a tím přerušit onu příšernou kletbu každodenního návratu téhož? Věnuje mužný Takahiro zakřiknuté Asuko polibek? A vzpomene si na svou lásku k ní i poté, co ztratí paměť po zničení krvelačného monstra? Řeknu vám, že napětím jsem až do samého závěru skoro nedýchal.

"Rozvojovým" kinematografiím milerád toleruju nějaké ty drobné nedostatky. Ale tenhle příběh je příliš naivní až hloupý na to, abych k němu pocítil byť jen průměrné sympatie. A nejen hloupý. I nešikovně natočený a ochotnicky zahraný. Co na tom, že v něm hrají dvě tuze pěkné ženské (Sayen a Miranda) a že se v něm sem tam mihnou nějaké hezké přírodní scenérie, když divák už chvíli po začátku otráveně sleduje časomíru a bručí "co já jsem si to boha zase pustil". A co je nejhorší - Sayenina pomsta samotná je tuze ubohá a nezáživná. Vy rozvojoví filmaři, kteří se snažíte točit filmy v "západním" stylu - vybodněte se na tyhle nedomrlé plagiáty a jděte radši jinou cestou, svébytnější a originálnější.

Většina z nás sála v dětství maminčino mateřské mléko. A leckteří později občas pili mamince i krev. Tedy obrazně. Ale tenhle film vypráví o pití maminčiny krve doslova. A nejen její. A nejen o tom. A co myslíte - zasviní rejža závěr tohohle povedeného fláku nějakým mrzkým happyendem? Nechte se překvapit. Já jsem tedy překvapený víc než příjemně. Po návratu z dovolené jsem totiž hrábnul po prvním novém horroru, který mi přišel pod ruku, i když jsem už předem frflal, že to určitě bude "zase nějakej šablonovitej bejbyhorror". No a světe div se, tohle je překvapivě ten nejlepší "bejbyhorror" za posledních... hodně měsíců. Neradostný, temný, s dobrým hereckým výkonem matky, Owena (občas digitálně vytuněného) a hlavně nezdravě vyhlížející paní Osgoodové. A zdejší hodnocení je opět úplně mimo mísu.

Silný příběh, dle rychlého pátrání na netu nijak zásadně scénáristicky "nevylepšený", tzn. nezprasený. Věrohodné realistické zpracování, výborně zachycená celková atmosféra události, nejenom v samotné jeskyni a při ponorech, ale i v jejím okolí na povrchu. Jen mě trochu mrzelo, že se režie víc nevěnovala členům uvízlé skupinky, zvlášť v prvních devíti dnech před jejich objevením, které by byly určitě zajímavé, ale ze kterých divák bohužel neuvidí ani vteřinu. Pro zajímavost po téhle záchranářské anabázi prý stoupla roční turistická návštěvnost jeskynního komplexu Tham Luang ze 40.000 na 1,3 milionu lidí. Naprosto chápu, být někdy v severním Thajsku, taky se tam určitě budu chtít podívat.

Po čase (respektive po Času) další páně Šajmalanův pokus o návrat do mojí pomyslné filmové první ligy. Který se ovšem opět tak úplně nepovedl. Jednak proto, že dva teplouše s podvodně osvojeným děckem nepovažuju za rodinu. Proč probůh tahle retardovaná rovina (už v knižní předloze)? Úlitba božstvu úchylnosti naší zdegenerované západní společnosti, nebo zdegenerované části obecenstva? A mimochodem příběhu by mnohem víc vyhovovala rodina normální, tedy s matkou, otcem (pardon všem "pokrokářům" za ty ohavné šovinistické vulgarismy) a jejich vlastním potomkem. A druhak mě trochu zklamal závěr. U Šajmalana jsem zvyklý na nejrůznější finální zvraty, nebo aspoň na překvapivá odhalení, zatímco tentokrát se vlastně vůbec nic překvapivého nestalo, nepočítáme-li tedy pravdivost tvrzení čtyř "jezdců", což ovšem nebylo překvapení (a není ani spoiler), protože to naznačuje už úvodní anotace. Na druhou stranu mě hodně bavil neanderthálec Bautista předstírající jemnocitného učitele (i když bez těch jeho bezduchých komerčních kérek by byl důvěryhodnější) a přímo senzační výkon pak podala malá Kristen Cui.

No jo, jablko starýho Cronenberga nepadlo daleko od stromu. Kromě něho jsem v tom občas viděl třeba i Lynche nebo Kafku a kdoví koho a co ještě, ale popravdě si příště radši na odreagování pustím nějaký polopatický lobotomizovaný béčko, pozérský filmy tohohle typu už mě totiž nějak přestaly bavit. Tváří se hrozně elitářsky a záhadně a rafinovaně a jinotajně, chlubí se psychedelickými scénami a rádoby intelektuálním nábojem, a přitom jejich pointa, poselství, respektive pocity/nálady/myšlenky, které se snaží v divákovi vyvolat, jsou už jen stokrát vymlácená sláma. Existenciální plytkost. A po Possessorovi docela zklamání. Příběh je v rámci žánru celkem fajn, nápad s dvojníky je fajn, ale strašně mě nebavila ta skupinka "perverzních hédonistických turistů", příšerní kašpaři. A mimochodem Mia Goth má teda zatraceně nepříjemnej hlas, husičkovitej, vulgární až primitivní, když nemluví, tak se mi líbí mnohem víc. A na role typu vamp nebo femme fatale by si měla ještě tak deset let počkat, dozrát na ně. Ale úvodní i závěrečný titulky jsou parádní, to jo.