JASON_X

Navnadil mě téměř velkofilmově rozmáchlý začátek, evokující mi spíš Tanec s vlky, než nějaké kanibalské béčko o wendigovi. A i celkově se jedná o nevšední horrororovou podívanou, sice nepříliš děsivou, grotesce místy podobnou, ale herecky skvěle obsazenou, dobře vypravenou i zručně zfilmovanou. Bohužel nevšední je i filmová hudba, která je sama o sobě jistě kvalitní, ale pro horrorový příběh z Divokého Západu naprosto nevhodně zvolená, atmosféru ničící, uši rvoucí a vražedné fantazie v divákovi/posluchači vzbuzující. S chutí bych si toho prasopsa, který o jejím použití pro film rozhodl, naporcoval do guláše. Protože vliv pojídání lidského masa na lidskou psychiku i fyziku je přímo zázračně blahodárný, jak jsem se díky Ravenous právě dozvěděl.

Zajímavě vystavěný thriller, jehož příběh je sice nepříliš pravděpodobný až překombinovaný, s tradičně nelogickým až debilním chováním postav, ale zároveň je i záživný (bestsellerová knižní předloha se nezapře) a taky dobře zrejžovaný. Jeho největším pozitivem je opravdu moc moc hezká žlutobílá modrooká holka v hlavní roli, která aspoň trochu vyvažuje jeho největší negativum, kterým je moc moc ošklivá babice ve vedlejší roli (Sandi). Tempo je zpočátku pomalé (léčebna), rozjezd pozvolný, ale o to víc na vás zapůsobí závěrečný krvavý finiš, ve kterém je několik nadprůměrně vytříbených morbidních gagů. Ovšem obešel bych se bez happyendového epilogu, kvůli kterému taky vůbec nemůžu uvažovat o čtvrté hvězdě.

O poznání ještě méně comicsový Batman, než ti Nolanovi. Ještě víc realističtější, civilnější, celkově míň načančaný. A musím říct, že zpočátku se mi takovéhle "ušmudlané" pojetí Batmana hodně líbilo. I Patizón byl jako Batman skvělý, jeho melancholický rozervanec mě bavil. Plus skvěle namaskovaný Farrell, temná noirová atmoška, triky, výprava, a tak dále, blá blá blá, prostě trhák. Naopak se mi ale zase něco nelíbilo vůbec, třeba že v závěru raketově přibývalo patosu, melodramatičnosti a cajdákovité hudby, zvracel jsem z budoucí pravdoláskařské afrostarostky, zvracel jsem z ohavného opižlání Catwoman Kravicové, znudila mě minimálně o půl hoďky zbytečně nafouknutá stopáž, takže ani tu čtvrtou hvězdu nedávám s úplně dobrým pocitem. První půle za pět, druhá sotva za tři.

Další geniální a plnotučná porce hustomasakrózního zombijského bizáru od vyšinutých australských zběsilců, určitě ne horší než první díl. U takovýchhle halucinačních mozkovýplachů moje mozkové vlny spokojeně vibrují v hladině alfa a moje vyšší Já mílovými kroky spontánně spěje k nirvikalpa samádhi. Škoda jen, že kvůli nějakému blbému velikonočnímu rajzování po Sudetech jsem tuhle pecku viděl se čtyřdenním zpožděním, snad si tímhle prohřeškem příliš nezasviním karmu.

Skvostný kraťasový zombiemasakr, který by mi býval asi unikl, kdybych se teď nepídil po druhém celovečerním Wyrmwoodu.

Naomi svým fenomenálním výkonem povyšuje tohle outdoorové melodrama na nevšední až výjimečný divácký zážitek. Je ve své roli natolik přesvědčivá, že i já, věčný pochybovač a cynik, jsem jí tu její psychicky nalomenou, introvertní a přitom tvrdou ženskou z hor věřil každým coulem. Jen nehrála "horolezkyni", jak se píše ve zdejší anotaci, ale spíš nordickou chodkyni, neboli správně česky hikerku. A taky oceňuju, že se před kameru postavila bez makeupu a vůbec bez nějakého toho maskérského vylepšování, protože v obličeji už vypadá fakt docela jetě a málokterá herečka by se tím myslím chtěla takhle natvrdo "chlubit". Jinak ten silný filmový příběh je, jak jsem se tak díval po síti, až na detaily věrný skutečnosti, a za to mu patří body navíc. A pro zajímavost natáčelo se prý ve Slovinsku. (Kupodivu 1. zdejší komentář.)

Ani náhodou to není klasický šablonovitý soft horror s dětičkami a strašidly v domě, jakými už jsem poněkud přesycený. Už prapodivný zjev a chování macechy, umocňované její děsivě bizarní maskou, nebo cáklá sousedka s vizáží glamrockové čarodějnice dávají tušit, že nás čeká nevšední nestředoproudový divácký zážitek. Ale rejžova snaha o jakýsi artový přesah vyšla naprázdno a výsledkem je spíš roztříštěnost, nesrozumitelnost, nezáživnost a scénáristický chaos, za což může třeba i dost otravně rychlý střih některých scén. Takže i vcelku překvapivé závěrečné rozuzlení (Michael) ztrácí působivost a vám se uleví, že tenhle nevydařený horrorový experiment aspoň netrval moc dlouho. A kvůli jednomu rozsekanému songu od Kjúráků dávat třetí fakt nebudu.

Asi ještě v polovině filmu jsem se musel ujistit, že jsem si nepustil nějaké irské sociální drama, ale opravdu horror. A i když se ve druhém poločase začnou konečně nějaké ty horrorové prvky postupně objevovat, jde o úplně jiný typ horroru, než na jaký je obecný divák uvyklý. Je to v první řadě horror těžce nekomerční a nepodbízivý (už hodně dlouho jsem ve filmu neviděl tak nevzhledné, neestetické, =přirozené a nevystajlované herce). Je to horror netradiční/alternativní (s nepřímočarou zápletkou a rozuzlením), horror nízkorozpočtový a vizuálně poloamatérský, zkrátka ideální materiál pro nějakou okrajovou sekci nějakého menšinového filmového fesťáku. Nic proti, naopak, podobným nestandardním kouskům fandím. Jen by mě bývalo třeba zajímalo, v "co" by se bývala matka proměnila, kdyby jí to její nezvedená dcera nepřekazila tou hranicí.

Pokud patříte mezi ony covidové přizdisráče, kteří jsou už dva roky vystíhovaní z nějaké té čínské chřipky a nosí roušky pro jistotu i na procházce v parku, tak si tuhle tchajvanskou pecku radši vůbec nepouštějte, mohlo by to s vámi švihnout. Zato všichni pravověrní nadšenci do béčkových krváků by měli být nadmíru spokojení. Filmu lze sice vytknout trochu kolísavé tempo a na můj vkus možná i příliš mnoho zbytečného žvanění, ale tyhle drobné nedostatky jsou bohatě vynahrazeny vydatně krvavou akcí a spoustou bizarně deviantních výjevů. Babička v bistru, soused se zahradnickými nůžkami, masakr v metru a posléze i ve špitále... A jako příjemný bonus krásná holka v hlavní roli. Tak tomuhlé já tedy říkám parádně zmáknutý horrorový debut!

(Předně díky Srokisovi za tip, i když tenhle kousek nebyl zrovna můj šálek čaje.) Prvoplánový doják, snažící se svou místy vyšponovanou brutalitou hrát divákovi na city, což má ovšem například na mě naprosto opačný účinek. Exaltovaná melodramata mě totiž nejenom nechávají naprosto chladným, ba navíc mě rozčilují. Červená knihovna říznutá westernovým krvákem, s nerealistickým scénářem plným absurdit a pitomostí, s plochými vyumělkovanými postavami, s teatrálním přehráváním všech zúčastněných herců i hereček a se sadisticky přepálenou stopáží. Mimochodem mám podezření, že pan Koolhoven je pseudonym nějaké zapšklé paní Koolhovnové, která si tímhle scénářem/filmem vyřizovala účty se svým nenáviděným otcem, s nenáviděným manželem, s nenáviděným panem farářem, potažmo se všemi nenáviděnými chlapy, které nenávidí všeobecně, a které všechny vecpala do démonické postavy reverenda (kromě Jona Snowa, kterého platonicky miluje). Druhá za výrazného Pearce a za pár hezkých obrázků z amerického Divokého Západu.