Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (2 498)

plakát

Tunel do Číny (1998) 

Kdyby Kevin Bacon viděl Tropic Thunder, znal by základní poučku pro hraní podobných roli. "Never go full retard." A je to přesně tak.

plakát

Náklad 200 (2007) 

Ruská kultura má něco do sebe. Je silná, působivá, emotivní. Tenhle film funguje super. Ať je to oprýskanost a bída, hudba, obraz, lidi (filozofující primitiv proti vlastně prázdnému profesorovi ateismu)... brutalita, nezájem o druhé, zneužívání moci, atmosféra skoro středověké chudoby venkova a odlidštěného industriálu měst. Ten film je drsný, ale nedá se přestat koukat. Za mne top.

plakát

Ostrovní zprávy (2001) 

Deprese, která místy slibovala něco dalšího záblesky černého humoru, jenže nakonec se z toho vyklubala spíš nudná deprese.

plakát

Vím, že jsi vrah... (1971) 

Překvapivě to vůbec není špatná krimi. Hodně v tom dělá Cupák, na kterýho hrozně rád koukám a taky mám rád jeho hlas. I když je pachatel jasnej už od začátku, stejně je vyšetřování zajímavé sledovat. A samozřejmě celá ta Cupákova milostná linie je vynikající. "To jsou vaše rybičky?"

plakát

Princ a já (2004) 

Tohle je žánr, kde se málokdy natočí něco, co vybočuje nebo překvapuje (jako Zelená karta). Princ a já je natočený hezky, s hezkými lidmi a příjemnou atmosférou, takže v rámci žánru funguje a není trapný, nebo aspoň ne moc. Nic víc, nic míň.

plakát

Oběť (2019) (seriál) 

Už na začátku jsem si říkal, že se tvůrci nechali volně inspirovat případem někdy z konce 90. let, kdy dva desetiletí kluci bezdůvodně ubili dvouleté dítě, odseděli si deset let a pak šli ven s novou identitou. Na kterou ovšem média celkem rychle přišla. Tady ale věci nejsou zdaleka tak jednoduché, jak by se mohly zdát. Motivace spousty postav je nejasná, někdy pro zmatení diváka, někdy z jiných důvodů. Trochu jsem si říkal, jestli to nemělo být původně delší a pak se rozhodlo o zkrácení, takže tam třeba postava je, ale není moc jasné, proč, případně u ní chybí další info (za co třeba bývalý manžel seděl?). I tak je ale nejsilnější složkou téhle série scénář, který funguje a udrží pozornost. Výborná je i kvalita herců a technické zpracování. Zbytek už je pak na divákovi, protože prostoru k úvahám tu je spousta. Co dělá z člověka oběť? Co by bylo spravedlivé? Má společnost směřovat spíš k nápravě a odpuštění, nebo k pomstě? A jak snadné je udělat chybu a vyrobit novou nespravedlnost? Hodně záleží, jestli jsou divákovi mentálně blíž třeba brazilský policajti v Tropa de Elite (oko za oko), případně Bronson v Death Wish (spousta očí a dalších orgánů za oko), nebo spíš filmy jako Mrtvý muž přichází (trest smrti není správný). Řekl bych, že tady byl tvůrcům blíž ten druhý přístup, ale je sympatické, že to necpou moc.

plakát

Operace Entebbe (2018) 

Jsem zklamanej. Padilhu jsem si oblíbil díky Tropa de Elite, která měla atmosféru, dynamiku, ostrou akci a hodně vyhrocený pohled na to, co je morální. Tady chybí skoro všechno. Přitom ta událost a cela operace je skoro vším neuvěřitelně zajímavá a dalo se na ni fakt vyřádit. Místo toho jsem dostal děsně dlouhou nudu (s dobrou kamerou, to zase jako jo). Z filmu funguje dobře a dynamicky v podstatě jenom prvních deset a posledních cca 30 minut. V samotné akci je vidět, že Padilha tyhle věci točit umí (i když střihy s divadlem mj lezly na nervy), takže o to víc je to škoda.

plakát

Loudilové (2009) 

No v kategorii "intelektuální komedie" to není. Jsou tu pěkní mladí lidé, kteří dělají prci-prci. Ale je to bez problémů, docela vtipné a pěkně to utíká. Za mne v pohodě.

plakát

Zlatíčko (2004) 

Džudló je hlavní důvod, proč tenhle film o floutkovi, co okusil časem vlastní přístup k životu z druhé strany, funguje. Není to nějak extra objevný, ale má to vtipný i dojemný momenty a dobře sem zapadají i občasné promluvy směrem k divákovi. Jen si teda nemůžu odpustit poznámku, že Absinth už dávno není halucinogenní.

plakát

Výlet s mámou (2012) 

Aby něco mohlo bejt komedie, tak tam musí bejt něco legračního. Něco, čemu by se dalo smát. Neříkám furt, stačí třeba jednou za pět minut. Nebo deset. Nebo kurva devadesátčtyři. Tady nic takovýho prostě neni. Je fajn, že Streissandová vypadá ve stáří míň ošklivá než zamlada. A to je asi tak všechno, co se o tomhle filmu dá říct hezkýho.