StepHood

Hoja hou na druhou, Párksoni. Tak i já jsem se dočkal - mrkl jsem se na ty marvelovské hrdiny, kteří si netahají triko ve svém solo filmu, ale naopak - jsou všichni v jednom celovečeráku a společně kopou za tým Nicka Furyho. Zápletka je celkem jednoduchá - Loki zlobí, a je třeba ho trošičku upokojit. A jelikož je Loki bůh, tak je třeba ho upokojit ve větším stylu. Ať jste fanouškem jakékoliv AVENGERS postavy, užijete si ji dostatečně. Všichni mají ve filmu stejný prostor a drží si svoje typické chování. Thor se snaží pomáhat Zemi, Tony Stark popichuje ostatní a Kapitán Amerika velí všem kolem sebe a snaží se pomoct kdejaké kočce, co uvízla na stromě. Prostě film je v dokonalé rovnováze, která potěší jistě i ty diváky, kteří MARVEL mají za švédského výrobce domácích spotřebičů.

Hoja hou na druhou, Párksoni. Tak tohle je krásný příklad, jak dopadne film, který byl utahán na dva díly - prostě nuda sem, nuda tam. Během 137 minut se vlastně nic nestalo. Z plakátu se na vás těší (a vy na ni) bojová lučištnice, ale ve filmu se objeví s lukem na pár chvilek a ještě jen pro “kameru”. Spousta niceříkajících, rádoby hlubokých řečí a vybrčených slz hlavní hrdinky. Brát Hunger games jako ságu, tak se jedná o zajímavý koncept, který si určitě zaslouží pozornost. Bohužel, tento díl toho moc nepřinesl - dalo se to odříkat za deset minut, a připíchnout to jako intro k čtvrtému (ehm, třetímu č.2) dílu. Takže za mě, dvě hvězdy, a s odřenýma ušima. Jedna hvězda za písničku The hanging tree a credits písničku od LORDE. A druhá hvězda za friendzonovaného padlého bratra Liama aka Hurikána.

Nazdárek za dárek, Čampalové. Ha, kdepak, jen vás zkouším. Hoja hou na druhou, Párksoni. Tak jak začít ? Bylo nebylo, kdysi dávno jsme mohli přes počítačové obrazovky prožívat prvotní dobrodružství (tehdy ještě blonďatého) perského prince. A jelikož nás to bavilo, dočkali jsme se více Persie – princovské akrobatické skoky, potyčky, hlavolamy, pasti, zlý vezír a samotný princ (a také i ta princezna) uměly nabídnout zábavu na dlouhé hodiny. K tomu se navíc dostala i magická dýka, která uměla vracet čas pomocí písků času. A pak se rozhodlo, že by princ mohl začít bavit i přes tu televizní obrazovku. A jedná se o moc pěknou, pohádkově akční, podívanou. Film vychází z příběhových střípků herní předlohy – písky času, zlý vezír, princezna. A i přes fakt, že to tady již bylo, tak se jedná pořád o kvalitní zábavu. Akčních scén tu je dostatek (těch s dýkou času je bohužel poměrně málo), bojové a útěkové scény jsou parádní, radost pohledět. Vezír je správně vezírovitý, perský princ je opravdu z Persie. Hráči si užijí pasivně to, co již jednou přes klávesnici prožili, a diváci si prostě vychutnají správnou akční pohádku.