Zodd

Spíš mezi 3* a 4*. Vzhledem k tomu, že tento díl Sly nejen napsal, ale i zrežíroval, jsem byl docela zvědav. Opět platí, že druhá polovina filmu je výraznější, ale dvojka má pořád co říct, tedy hlavně na konci sedmdesátek měla. Nedokážu se ovšem zbavit dojmu, že v mnoha aspektech kopíruje slavnou jedničku, přestože u návaznosti na původní příběh není, co bych výrazně namítal. Možná jen tomu nerozumím. Jen se bojím, že lepší to už nebude.

Už jsem se asi půl roku nepodíval na nic japonského (tedy šlo o nějaké zhnusení ohledně japonského fanservisu) a přes můj nepříliš moudře zvolený nick se za žádného znalce anime nepovažuji (jsem ovšem obeznámen, že jde o souhrnný název pro japonskou animaci a ne žánr), ale k uznávanému Makotu Shinkaiovi jsem byl ochoten se po nějaké době vrátit. Podobný námět někde ve světě pravděpodobně před rokem 1999 už byl, ale pod obalem se toho skrývá více. Černobílá animace tvoří atmosféru, bez které by monolog ani hudba neměly takový smysl a do níž je vložen velice uvěřitelný a lidský příběh, byť ho vypráví kocour. Navíc kočky mám rád. Ale je moc rychle odvyprávěn, než bych se stačil do toho nějak víc vžít. Je mi jasné, že ho Shinkai přesně nedefinuje, abychom se mohli dívat svým vlastním pohledem jako třeba při čtení knihy, ale scházelo mi nějaké skutečné překvapení, které by ani nemuselo být před očima nebo ušima a kvůli němuž bych se mohl ke kraťasu po nějaké době s radostí vrátit. Nejvíce na mě působila originální forma i téma dialogu hlavní postavy se svou holkou. Ale kočky přeci jen nemyslí a necítí až tak jako lidé. Nebo ano? :)

Seriály jsem zatím neviděl a od Wooa taky nic kromě Výplaty (a Hire kraťasu, whatever), takže nevím, jestli jsou v tom nějaké aspekty typické pro čínské filmy. Já jsem dostal scénáristický výplach s místy velmi dobrou a místy přepálenou akcí a dobrými herci (Tom Cruise snad lepší než v 1), ale tak velký patos tu být nemusel, když to srovnám s minulým dílem. Chemie s Thandie Newton podle mě nefunguje tak, jak film chtěl a měl jsem pocit, že tu jde hlavně o tohle a akční exhibici než samotnou zápletku. Jednička nebyla režijním zázrakem (když nebyla akce, přišla mi trochu televizní) a neměla příliš velký spád, ale byla chytře napsaná a měla dobré napětí i nezapomenutelné špionážní scény (jedna scéna na laně je tu také, ale jen rychlá a ve filmu nijak nevyčnívá). Dvojka se snaží být za každou cenu lepší, ale zaujme jen pár momenty a nebýt kultovního statusu, asi si ji nebudu do příštího týdne pamatovat.

Přesněji je to z programu Adult Swim, který se vysílá namísto Cartoon Network ze stejné stanice ve večerních hodinách a přes noc. Genndy Tartakovsky je zde režisérem animace. Ten je znám jako autor cartoonu Dexter's Laboratory (nebo režisér CGI animáku Hotel Transylvania, pokud chcete). Aaron Springer je autorem a hlavním režisérem (což chybí v popisu). Ten se zapsal do podvědomí jako režisér/scénárista prvních sérií SpongeBoba. Snímky v předchozích tří větách obsahovaly mnoho vtipů, které malé děti nepochopí, ale navzdory typické tvorbě těchto tvůrců je Korgoth of Barbaria čistě pro dospělé, jak je možno poznat podle názvu stanice. Naštěstí střelený a sofistikovaný humor je přítomen, i když to nemusí být na první pohled vidět. Kdo (ne)má rád S&S fantasy, určitě si přijde na své a to se ani nemusí v tomto subžánru příliš vyznat. Jako parodie/pocta Barbara Conana se Schwarzeneggerem přinejmenším velmi dobré. Škoda, že nebyl dostatek financí, jako seriál by měl potenciál být pro fantasy žánr něco podobného jako Futurama pro sci-fi, jen s trochu vyšší věkovou hranicí.

No nevím jak u vás, ale pro mě je velice těžké si představit Buda Spencera a Terence Hilla v roli stereotypních snobských podnikatelů s miliony, kteří mají sluhy i v koupelně a nikdy v životě se neprali. Proto taky cítím trochu zklamání, čekal jsem větší nářez. Ale svým způsobem je to zábavné. Při prvním setkání dvojrolí H&S ve filmu jsem se opravdu zasmál, to uznávám. Jinak jsem toto duo viděl vždy v komediálních akčních béčkách, kde hráli pořád víceméně stejné postavy (je vidět, že to nebyla jen finanční jistota některých významných 'konců' Hollywoodu v posledních pár desetiletích) a docela mě bavily jejich hlášky i bojové scény. Možná jsem už trochu starší, ale ke konci Dvojníků jsem se spíš nudil, přestože závěrečný velký fight je na filmu asi to nejlepší. Aspoň jednu věc jsem si z filmu odnesl. Pokud se někdy vyměním s milionářským dvojníkem, musím si před vstupem do auta sundat cylindr (na to ostatní budu mít lidi, ti už si poradí). ;)

To opravdu mělo být psychologické drama? Myslel jsem, že šlo o americkou sociální satiru, přitom fungující a zatraceně trefnou. Vlastně je to spíš oboje. I ten konec má ze satirického hlediska svůj smysl a pořádně z toho mrazí. Jen vývoj Douglesovy postavy je předem víceméně jasný, ale dá se na to přistoupit, ve filmu je toho mnohem víc. ___ SPOILER!!!!!! Při druhém zhlédnutí začínám víc chápat podtext o vlivu zaměstnání v obraně na psychiku a okolí, zvlášť když je v tom hraje politika (Studená válka). Samozřejmě s jistou nadsázkou, protože zdejší extrémní případ je zde subjektem reflexe skutečného obrazu USA během 90. let, ale nesklouzává ani k šílené parodii, ani blockbusteru typu Die Hard, dokáže to skvěle vyvážit. Z policejní dějové linie zase vidíme její tabu ze sociálního a politického hlediska. Vzhledem k tehdejšímu věku režiséra je vidět ta nekompromisnost i smysl udělat si z takové situace do určité míry legraci. Úplný konec se podle mého nestaví nutně na stranu šerifa, spíše dává obraz, co se v takové situaci může stát. A i když se hodně smějete, nakonec s vámi film spíš zatřese. Edit 2023: Opravdu mezi žánry chybí “komedie”, za tím si stojím. Ne že by se to vylučovalo s těmi ostatními. Je to nahláškované a naprosto záměrně.

Poprvé se mi při filmu stalo, že jsem zařval. Ne, tak to nemyslím, ale zaječel jsem rovnou dvakrát. Občas jsem však měl pocit, že k prvnímu významu tohoto dvojsmyslu bylo blízko. Lynch je zvláštní a dosti kontroverzní režisér/umělec, docela ho uznávám, jeho kraťasy mi však moc neříkají, celovečerní filmy se mi líbily víc. Samozřejmě nebudu předstírat, že jsem tuto šílenost (doslova) plně pochopil, ale analyzovat ji rozumem je podle mě chyba. Podle mě Lynch surrealisticky zobrazuje svá traumata ze života (např. o jeho dceři), ale nějak poskládat dohromady jsem si to ve své vlastní palici nedokázal. Znovu bych se na ten film nepodíval, docela jsem ho rozdýchával (zařval jsem právě u záběru na osypané dítě a ještě nějakou halucinaci, nejspíš kvůli nervovému rozpoložení), ale jen během dne a neotevřelo mi to žádnou překonanou fóbii. Možná proto, že jsem prostě moc mladý a nemám zkušenosti s dětmi nebo životem podobnému Henryho Spencera.

Nechtěná parodie na Die Hard se sympatickým prostředím, předvídatelným klišoidním dějem, infantilními dialogy, brilantně černobílými postavami a afyzikálními akčními scénami, ze kterých hraje nejvyšší skóre fight JCVD s ženou v obleku maskota Pittsburghských Tučňáků. Do jisté míry to zábava je a nepatří to mezi nejhorší béčka, co jsem viděl, ale urychlený závěr působí mdle na celý film, takže si další den sotva pamatujete, že jste něco viděli.

Chci se vrátit v čase rovnou do Universal Studios Florida a sjet si to ještě jednou ve velkém. I'll be back (snad přijdu na to, jak). 8-|

Chtěl jsem si to chvíli nechat rozložit v hlavě a najít pár zajímavostí, abych se poučil a mohl kdyžtak napsat aspoň trochu konstruktivní komentář, ale čert to vem. Na komiksové superhrdiny jsem narážel v životě poměrně často, ale zase jsem toho tolik nepřečetl, abych si získal větší přehled než okrajově o těch nejznámějších, spíš viděl (a většina těch filmů byla novější než tento). Poznal jsem jenom referenci na Supermana, logo Fantastické čtyřky u zpráv vzhůru nohama a ve stejné televizi při synkově přepínání programů střelený animovaný seriál Powerpuff Girls, který si z této oblasti docela dost utahuje (prý je tam v originále slyšet i I Am Weasel, ale to trošku odbočuji). Co nejvíce detailů je třeba pochytit, aby film dával co největší smysl. O závěr tu jde nejvíce, takže když vám ho někdo vyzradí, už se nemusíte dívat. Ale i přes ten supernaturální námět ten film jako psychologické drama skutečně funguje. K Bruceovi ani Samuelovi připomínky nemám, jen jsem podle obsazení čekal od filmu něco trochu jiného. Hlavně proto, že jsem si nepřečetl jméno režiséra (mimochodem se tu objeví v roli chlápka na stadionu podezřelého z prodávání drog). Pokud na druhé zhlédnutí bude film subjektivně lepší a lépe se v něm zorientuju, jsem ochoten zvýšit hodnocení na maximum. Jen o to zatím nemám zájem, byť narozdíl od geniálního, ale jen jednou použitelného Šestého smyslu by znalost pointy neznamenala až takový prostředníček. Jsem ovšem neskutečně rád za to, že jsem Shyamalanovy twisty poznal sám, v opačném případě nemožné opravdu docenit.