Syndrom

Sympatickej mišmaš atraktivní hlavně trikama a SNL uvolněnou lidskou atmosférou. Podprahově to přesně opanuje americký fetiše nerdovský vědy, zábavnýho úspěšnýho podnikání, hororu se sexuálním podtextem a newyorský filmový přitažlivosti.

Nesourodá směsice až screwball konverzačky s vizuálně nápaditým thrillerem. Srandovní finále, ale jako celek má film zvláštní (ale pochopitelnou) kompoziční sílu a když vrah vstoupí do Jeffriesova bytu je to jako kdyby vstoupil do naší reality. Čekal jsem od toho víc napínavou atmosféru, ale to by zvládli asi až o dekadu pozdejc. Kdyby se Hitch nemrcasil se žvatláním a děj zkoncentroval na zápletku.

"K oblakům vzhlížíme". Stejně tak by se to mohlo jmenovat "Nezapřažení se cítíme" nebo "Sjedu brzdové destičky?". K oblakům vzhlížíme...takovej náhodně vygenerovanej FAMU název. Je to jak kdybych natočil film o asociálním ajťákovi a nazval to "Pukliny ovocných stromů" nebo film o týrané striptérce s názvem "Pod vodou se nedá dýchat". Proč to nevzít od podlahy - Czechtuning: vychladla mi ranní káva.

Hudebníkem nápaditější a do kina řízný soundtrack, profi střih a sympatičtí herci-neherci. Poslední třetinku by chtělo víc režijně uchopit a čekal jsem, že Jakubovo motiv hovna - sraní - hovna, specificky v tomto pořadí, bude naplno na Oh shit, party! využit. Kdyby to na konci Řezník pořádně vohulil a vyvrcholil dějově připravovaným grand finále Párty Srát, byl bych nadšený ještě víc, ale i tak jsem se od srdce zasmál a obzvlášť si užil scénu s prvním sexem na vlastním otci. Obrácené klišé, kdy zkamenělej zmrd fotr nezná srandu je tu postaveno na hlavu a přeje synkovi jen to nejlepší. Tvrdá škola pro mladý jak má být.

Když někdo literárnější propracuje autorovi postavy bude to supr. Johaník moc charismatu nepobral a thrilleru to chybí.

Asi byste měli víc na ty filmy koukat než si o nich číst. "V prostředním dílu trilogie nekomunikace jsem měl v první řadě pocit, že tento film naprosto nekomunikuje se mnou. Opravdu mně nepřijde přínosné sledovat (již druhý v řadě) film o tom, že vztah nemůže fungovat, když neprobíhá komunikace mezi partnery. Nemůže se mi nevybavit o rok starší Sladký život, který byl taky o ztrátě komunikace, i když obecněji než zde, a zobrazoval to zajímavě, originálně, komplexně. Antonioni jen vyřvává dvě hodiny v kuse pointu." Místo toho si přečíst v Bordwellovi, že Antonioniho trilogie je o ztrátě komunikace a pak si to omílat v hlavě jak kolovrátek, co to brát jako ártovou vztahovku, kdy ona cítí, že jejich láska vyprchává a on tomu na konci porozumí skrze svojí práci.

Správňácká titulní písnička.

Prokrastinační, pudový frenetismus v kombinaci s posedlostí kontrolou způsobuje neustále odkládanou realitu, která (a to je velká pointa dnešního všudypřítomného strachu) ve skutečnosti není vůbec tak náročná a vzdálená jak nám připadá. Myslíme si, že svět je šíleně náročný, protože ho vidíme nepřímo. Skrz něco jiného a omezenějšího než naše kompatibilní smysly a logiku přímé percepce. Rozhodnutí, co v životě dělat neurčuje silná, jasná zkušenost, ale slabá kvantita poplatných lží.

Hory no. Připosraně striktně na publikum cílící, další v řadě lidová komedie o tom jak Kotek s Mádlem chtějí vobtáhnout kočandu Voříškovou a to nejlépe asi v trojce (sorry hoši, ale ten podtext - který je tak viditelný až se stává textem - tam prostě je). Prušinovský to neni ani náhodou, takže řemeslně na půli cesty mezi normálním pseudokinovým filmem našeho současného, nestudiového nuzného formátu s Kolečkovou důstojnější dramaturgií, ale prostinkými, neautenticky vedenými postavami. Kotkův rádoby cynicky moudrý humor evidentně těžící z výchovy starší generace hereckých prostopášníků a vlastní milf zkušenosti (potěž pánbůh). Neuráží mě to - protože narozdíl od mravokárců, co si v životě moc neužili, mě uráží jen neschopnost - ale je to neplodná komerce. Tim nemyslim holywoodsky unávná, kdy se celej ten kolos pořád valí kupředu, ale komerce zpátečnická. K ničemu. Dokud tu nepřestaneme točit komedie z lidového života, které už nejsou potřeba, když je společnost čím dál svobodnější a různorodější - národní filmy jsou mrtvé a nereflektují realitu - a nezačneme se soustředit na standardní žánry a árt, nemá cenu se zlobit jak je to furt nízký. To dělá jako obvykle řemeslný koncept a nic víc. Pokud chcete kritizovat co tomu předchází kritizujte Českou republiku jako takovou. Kotek s tím těžko něco nadělá.

Pět za první sezónu, kdy jsem se potil s nim. Geniální načasování - dá se to poslouchat i jako rozhlasová hra. Další sezóny už nejsou tak živé.