anais

Překrásný film.

Stathamovky, Neesonovky... Washingtonovky. Lépe by možná znělo Denzelovky. Příběh vždy stejný. Málokdy překvapí, vždy naplní očekávání (ať už jsou jakákoliv...). Snaží se přestat, ale pud mu nedá, a zase se to projeví. Nejlepší z nejlepších. Největší tvrďák. Tentokrát obohaceno o pár splatteroidních zabití, které u stále ještě áčkového Denzela donutí diváka trochu zaostřit na dění ve filmu.

Je to vše zcela jinak, než se píše, a tedy než jsem se dočetl. John Wick není spásou akčního filmu. A pokud to tak někdo vnímá, tak je to pouze díky mnohaletému vakuu... John Wick je hyperstylizovaná, přímočará pohádka, která přináší každou sekvenci doslova na zlatém podnosu. Krásně se na to dívá, a člověk pod tím vším tuší docela vtipný, eklektický scénář. Ale ty vizuální orgie, které dělají z druhořydých scén nostalgické ohlédnutí za velkolepou stylizací 80.let, nefungují na emoční rovině. Je to pecka, ale nebýt pejska který celému záměru dodává trochu parodický nádech, byla by to jen přehlídka fascinujících záběrů nočního velkoměsta.

Z celkem pracně budovaného hororu přeskočí Smith do něčeho, co není horor, ale ani komedie, a je to jen a jen divné. A vlastně zpětně - toto divné je to jediné, proč to stojí za to vidět. Johnny Depp a mrož jsou dvě velká wtf, která jinde neuvidíte.

Měl jsem dojem, jako by roztáhli posledních pět minut druhého dílu na 3 hodiny. Strašně ubíjející zážitek, marnost z nesmyslného rozdělení knižního Hobita na 3 části. Podobně jako první díl. Nejlepším tak pro mě zůstává díl druhý. Stačilo přidat mu trochu na začátek a na konec, a nemuseli jsme se tím tak dlouho trápit...

Tak absurdní úlet střílející do řad herců (do slova:)) a filmových žánrů tu nebyl od Tenatious D-Pick of destiny. Film, který není formálně dobrý, ale je natočený s takovou dávkou nadšení, že se přenese i na vás. Už jen kvůli scéně s Emmou Watson to stojí za vidění!

Odvážný pokus otevřít v holywoodu relativně tabuizované téma se autorům povedl tak na půl. Při vážnosti celé situace totiž zůstali u primitivního humoru (nic proti němu!), který je ve výsledku dovede k nerozhodnému přešlapování na místě. Omýlání tradičních klliše (Potěmkinovské instalace blahobytu, Kim je vlastně fajn kluk který má rád Ameriku) působí dost bezradně. U filmu, který si (ne vlastní vinou) vydobil pozornost mezinárodní politiky, bych čekal nějakou ostřejší kritiku, nebo nekompromisnější odsouzení - narážky na strašné podmínky v pracovních táborech... Je to samozřejmě jedno, ale pocit, který jsem během sledování měl, je promarněná příležitost. Dívat se, jak Kim hraje basket a poslouchá v tanku americký pop...to nevede nikam.

Instatntní hit, a důkaz, jak moc zamával Tarantino v 90.letech se světem filmu. Ne bezdůvodně si Schweigera o mnoho let později vybral do Ingorious Basterds.

Nemá smysl příliš srovnávat předchozí film od Věry Chytilové s tímto. V Sedláčkově filmu nejde o popis/kritiku doby, ale spíš o posmutnělé bilancování života, který se chýlí ke konci. Polívkova postava tak stojí před několika rozhodnutími, které už nic moc nezmění, ale mohou věci nasměrovat k lepšímu konci. Film je hezky nasnímaný, a promyšlenou líbivostí mu nelze upřít profesionalitu. Jako by však krásné obrazy zakrývaly prázdnotu děje. Jako by Bohoušovo přešlapování na místě, nevěda, jak naložit s vlastním životem, charakterizovalo i Polívkův scénář. Diváka tak překvapivě nenapadají otázky, proč je to taková pitomost, ale spíš, proč je to taková nuda, proč se ve filmu vlastně nic neděje? A možná to byl tvůrčí záměr spíš než pochybení. Těžko říct. Ale jako první film, i tento prověří až čas...

Docela fajn. Film nenudí, ani v ničem nepřekvapí. Uteče rychle. A ty biomechanické potvory vypadají skutečně dobře:)